Prošla svět, ale když ochutnala skvosty z českých krajů, musela o nich napsat knihu
Michaela Bugrisová miluje jídlo a cestování. Své dvě vášně spojila v knize S chutí po Česku, která ukazuje, že tuzemsko je plné tradiční i exotické gastronomie. Pro výletníky objevila levandulovou klobásu, kterou vyrábějí na Mohelnicku, nebo tradiční perníčky, které nejsou z Pardubic, ale ze západočeského Lokte. Během svého putování narazila také na mladé Vietnamce, kteří se pyšní chodskými kroji.
Kniha S chutí po Česku je rozčleněna do třinácti kapitol, každá nabízí neobyčejné gastronomické zážitky v jednom z krajů. Dobré jídlo autorka spojuje i s objevováním památek, místních tradic, lokálních produktů nebo s výlety. Je sice velmi zcestovalá, ale po dalekých cestách se vrací ke kořenům. "Lidem vždycky přijde, že je zajímavější zahraničí, ale v Česku člověk najde opravdu vše," říká pro Aktuálně.cz.
Hned zkraje pandemie Michaela přišla o práci v italské restauraci a přemýšlela, co dělat dál. Ve vzpomínkách se vrátila do doby, kdy pořádala pro své kamarády výlety vlakem, které spojovala s gastronomickými zážitky. V podobném duchu se rozhodla napsat i knihu. Během rozvolněného léta objela všechna zákoutí Česka a v zimě své zážitky, tipy i příběhy místních sepsala.
Michaela nevyhledávala ani tolik luxusní nebo precizně naaranžované pokrmy, záleželo jí na tom, aby podnik provozovali srdcaři. Část provozoven si vyhledávala předem, ale nezřídka narazila na zajímavá regionální místa tak, že se dala do řeči s tamními obyvateli. "Dělám to i tak, že se ptám lidí na ulici, zapovídám se ve vlaku nebo v obchodě s prodavačkou," vyjmenovává. "Miluju lidi a miluju si s nimi povídat," dodává gurmánka, z níž se prý stala extrovertka až postupem času.
Všechna místa popisovaná v knize autorka navštívila během loňského léta, než přišla nová protiepidemická opatření. Publikace S chutí po Česku je spjatá s cestováním vlakem a každá z cest začíná na nádraží. Zajímavou gastronomii a tradice našla Michaela i v "zapomenutých" krajích, jako je Ústecký nebo Moravskoslezský.
Kavkaz i Itálie na Ústecku, Provence v srdci Moravy
V Ústeckém kraji ji zaujaly barokní Litoměřice. Jak podotýká, ve vykořeněných Sudetech je těžké nalézt tradice, téměř všechny zmizely s odsunem Němců. "Ale na každém místě najdete nějakou zajímavost, někoho, kdo něco dělá s nadšením a opravdu rád," říká. V Litoměřicích ji zaujali Chovanečkovi. "Je to rodina řezníků, která měla velké řeznictví s desítkami zaměstnanců, a to pro ně začalo být vysilující. K řemeslu se opět vrátili až s pořízením farmy a otevřením Pršutérie, kterou se inspirovali v Itálii," vysvětluje Michaela.
Rodinná firma nyní vyrábí unikátní lokální pršut z jehněčího masa z vlastních chovů. "V Českém středohoří je navíc specifické klima, kde jsou ideální podmínky k sušení pršuta tak jako v Itálii," dodává.
Na severu Čech cestovatelka objevila také unikátní víno dovážené z Kavkazu. "Richard, majitel, mi prozradil, že Kavkaz je kolébkou vinařství. Nejstarší doložená odrůda vína je totiž z Arménie. Vinařství Fautor v Moldávii zase provozují pouze ženy. Je to neobvyklé, protože jinak je tam velmi patriarchální společnost," vypráví.
V Bezděkově na Mohelnicku se zase připravují nejrůznější pokrmy z levandule. Michaela narazila na manželský pár, který se chtěl naučit pěstovat levanduli ve Francii, kvůli neznalosti jazyka však nepochodil. "Pomohl jim až pan Dufek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Olomouci, který vyšlechtil jemnější levanduli vhodnou pro gastronomii. V Zábřehu na Moravě a v Olomouci mají Drlíkovi levandulovou kavárnu a v Úsově levandulové bistro, kde dělají třeba levandulový burger, levandulovou klobásu a pivovar Litovel pro ně připravuje levandulové pivo," popisuje. "Přijde mi, že se hodně inspirovali právě ve Francii. Tam když se někde pěstuje česnek, tak celá vesnice vyrábí suvenýry nebo produkty s česnekem," dodává gurmánka.
Gyros jedině od Jorgose
V rámci výletu do Moravskoslezského kraje se Michaela vrátila do svého rodného Krnova a zaměřila se na tamní početnou řeckou komunitu. "Měla jsem několik spolužáků s řeckými jmény a nikdy mi nedocházelo, jak je to unikátní. Gyros u nás dělal odjakživa Jorgos. Máme také obchod s řeckými delikatesami a malou pražírnu Kafein, kde majitelka praží kávu na pražícím stroji vyrobeném v Athénách. V létě dělá také pravé řecké frappé a prodává džezvy zakoupené přímo na athénské tržnici," popisuje místní specifikum.
Na severu Moravy Michaela doporučuje také jízdu parní lokomotivou po Osoblažské úzkokolejce, kde se ve vagoně podávají pokrmy kořeněné směsmi z Bylinkového ranče Majoránek, jehož majitelku Báru vedla maminka k poznávání bylinek už jako dítě. Potkala také muže z Jeseníků, který v podhůří vaří nepálskou polévku.
V Karlových Varech se seznámila s laskominou zvanou karlovarské kapky, které obsahují vodu z místních léčivých pramenů. Na Chodsku jí místní vyprávěli o mladých Vietnamcích, kteří hrdě nosí tamní tradiční kroje. "Rodiče je jako malé dávali hlídat chodským tetám, které je naučily místním tradicím," vysvětluje.
Z příběhů, které Michaela během svých cest sesbírala, ji nejvíce zasáhl osud Jitky z Lokte, která tam obnovila výrobu tradičních loketských perníčků. "Prodělala těžkou nemoc, a když ji překonala, řekla si, že půjde na pouť do Santiaga de Compostela. Nemohla ji absolvovat pěšky, tak jí manžel sehnal kolo z bazaru, zabalil jí věci a ona vyrazila. Když projížděla Francií a Španělskem, všimla si, že každý region má svůj typický produkt. Uvědomila si, že kdysi se v Lokti pekly perníčky," vypráví autorka knihy a dodává, že výrobkyně perníčků je zároveň hrnčířkou, a v kavárně tak vše servíruje na vlastnoručně vyrobeném nádobí.
Cestování, svoboda, jídlo
Gurmánka zmiňuje, že lásku k jídlu mají v rodině a genům může vděčit také za to, že může sníst cokoliv. Jako malá prý milovala pořad Prima vařečka, a ačkoliv se učila vařit například v Itálii, doma připravuje hlavně českou kuchyni, občas šmrncnutou Maďarskem, odkud pochází její dědeček.
Michaela v současnosti pracuje ve zmrzlinárně Crème de la Crème v pražských Dejvicích a jednou by si ráda otevřela svůj vlastní podnik. "Myslím, že gastronomie mě bude provázet do konce života. Je to strašná řehole, ale moc mě to baví," říká. "Cestování, svoboda, volnost, to je to, k čemu směřuji," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: Nálepka pan Lidl mě nemrzí, michelinskou hvězdu už nechci, tvrdí Paulus
