Psíma očima: Mám vážný strach o zdraví ostatních psů
Francouzský buldoček Soul je tu znovu, tentokrát s velmi vážnou obavou. Čtěte, zejména pokud také vlastníte nějakého psího mazlíčka.
Musím se přiznat. Mám vážný strach o zdravotní stav mnohých psů. Jsem znepokojený, jestli je jejich zdraví správně monitorované. Tak jako to moje. Pravidelně každý den. Musím vám to trochu vysvětlit, protože vy lidé to máte trochu jinak. Vy neposíláte svoje vzorky každý den poštou do Centrálního monitorovacího ústavu pro zdraví psů.
Takže, každý den chodíme s Panicou ven na záchod. Tedy já chodím na záchod, někdy se ke mně přidá i Pánek, když jde s námi. A pokaždé, když se vykakám, vezmou můj vzorek velmi opatrně ze země do speciálních laboratorních sáčků. Zauzlují ho, aby se to po cestě někde neztratilo. A potom sáček vhodí do takových poštovních schránek určených pro tento účel.
Vím to, protože na schránkách bývá nakreslený psík, třeba jako já, Soul. Ale moje jméno tam není, protože schránka je i pro jiné psy. Ne jen pro francouzské buldočky.
Odtud potom naše vzorky putují do zvláštního ústavu, kde z těchto vzorků zjistí, jestli jsme zdraví. Jestli máme všechny živiny a celkově je všechno v pořádku. Nevím přesně, jaké přístroje na to používají. Na to jsou tam odborníci.
Problém ale nastává tehdy, kdy sem některé zapomnětlivé tetky a nezodpovědní páni vzorky svých psů nepošlou. Potom se přece nedozví, zda jsou zdraví. Protože v Centrálním monitorovacím ústavu pro zdraví psů nemají jejich vzorky. Když je nechávají jen tak na zemi, na trávě. Vlastně kdekoli.
Někdy se snažím to zkusit monitorovat sám. Když najdu nějaký vzorek, očichám ho, jestli je v pořádku. Jenže já nejsem odborník! Takže to nedokážu úplně přesně odhadnout. Nikdy nevím, co mám v tu chvíli dělat. Často na ty zapomenuté vzorky upozorním Panicu. Všimnul jsem si už mockrát, že ani ona z toho není nadšená. Sama to totiž bere dost vážně. Snad ještě nikdy nezapomněla odeslat můj vzorek. A tak bych si moc přál, aby na to nikdo nezapomínal.
Také jsem zaznamenal, že některým mým kámošům to vůbec nevadí. Dokonce jsem viděl, jak se někteří snažili svůj vzorek zahrabat. Hrabali tlapkami do trávy nebo listí, aby vzorek ukryli. Možná že se necítí dobře, tak chtějí vzorek zatajit, protože se stydí. Nebo nechtějí zbytečně stresovat své pány. Nevím. Viděl jsem to jen z dálky, tak jsem se jich neptal.
Musím ale říct, že se mi to trochu líbilo. Vypadalo to tak drsně a tajemně. Tak jsem to taky vyzkoušel. Cítil jsem se zajímavý a dospělý. Ale vím, že nemůžu hrabat stejně, jako když si ukrývám kostičku. V rámci zachování vlastního zdraví tohle musí být jen takový náznak. Aby za tlapkami odlétla tráva a hlína, aniž bych se za sebe podíval. Je to zkrátka jen na efekt. Připadá mi to moderní. Zároveň mám jistotu, že Panica vždy můj vzorek najde a vezme.
Jsem rád, že to dělá. Cítím se pak bezpečně a zdravě. Doufám, že se tak jednou budou cítit všichni mí kámoši. Někdy je totiž těch vzorků na trávníku tolik, že mám až strach, aby se mi o nich nezdálo. Takže vás prosím o dvě věci. Dávejte si pozor na zapomenuté vzorky a starejte se i svoje vlastní zdraví.
