"Tenkrát jsme byli hrozně opilí, napadlo nás, že by mi kamarád mohl pomoci se založením rodiny. Poprosil jsem ho, zda by mi s mojí manželkou nezplodil dítě, stalo se a on chce dítě do své péče," začíná vyprávět Jakub.

Proč jej požádal o kamarádskou výpomoc, jak je možné, že obě manželky kamarádů souhlasily a z jakých důvodů si nyní chce nárokovat čerstvě narozeného Filípka? Dozvíte se níže.

Nevinné pošťouchnutí

S našimi dobrými přáteli jsme se vydali na předvánoční trhy do Vídně, jeli jsme vlakem a už v Praze na nástupišti jsme měli v sobě nějakého panáka slivovice, tak si umíte představit, jak jsme asi vypadali. A jak na téma děti vůbec přišlo? S manželkou se nám nepodařilo založit rodinu, lékaři potvrdili, že jsme oba zdraví, ale ani umělé oplodnění nebylo tou správnou cestou. Snažili jsme se věci brát takové, jaké jsou a i s trochou humoru. V té době jsme byli v adopčním řízení a čekali, až dostaneme nějakého prcka, jenže...

Doporučujeme: Po 19 potratech konečně porodila své vysněné dítě

Ve vlaku byla vážně legrace a tenkrát náš kamarád ze srandy pronesl, že nám nějakého sviště s mojí manželkou udělá (on sám měl už dvě malé holčičky). Smáli jsme se všichni, dokonce jsme ze srandy odpověděli, že za nějakou sumu by to snad i šlo, aby "své služby" nedělal zadarmo. Nevinné vtipkování ale skončilo úplně jinak.

Vážně jsme nad tím začali uvažovat

Několikrát jsme se k tématu ještě vrátili, ale vždy jen ve srandě. Jednou za mnou přišla moje žena a zcela vážně se mě zeptala, zda by mi to moc vadilo. Toužili jsme po dětech a Standa znal moji ženu už od střední, jenže představa, že budou spolu v posteli, mě prostě děsně vytočila.

Myšlenka, že bychom mohli mít rodinu, mě dostihla ještě ten večer. Nemohl jsem usnout a už ráno jsem byl rozhodnutý, že pokud budou oni souhlasit, já nemám nic proti. Moje partnerka byla mile překvapená, že do toho nakonec chci jít.

Jak se zeptat kamaráda, aby mi oplodnil ženu?

Pozvali jsme přátele na večeři, abychom jim o plánu řekli. Otevřeli jsme láhev vína a sám Standa si naběhl, opět si na situaci vzpomněl a začal na téma náhradní otec vtipkovat. Byli jsme střízliví, přesto jsem se odvážil a zeptal se ho, zda by do toho s námi šel. Zajímalo mě, zda by vše překousl, vzdal se dítěte a psychicky unesl, že kdyby vše klaplo, půjde o naše dítě, nikoliv jeho.

Myslím, že jsme ho pořádně vyděsili. Začal se vyptávat, jak si vše představujeme. Nechtěl mě podvést s mojí ženou, absolutně netušil, kdy a jak bychom vše provedli. Nakonec ho moje manželka přemluvila, on jen s trochou humoru pronesl, zda u toho chci být. Domluvili jsme se, že vše nechám na něm a mojí ženě. Ten večer vznikla nepsaná smlouva.

Povedlo se?

Umíte si představit, jak mi asi bylo, když jsem věděl, že ten večer bude nejlepší přítel spát s mojí ženou? Měl jsem pocit, že se zblázním. Seděl jsem v hospodě a neustále na ty dva myslel, chtěl je zastavit! Ale oba dva si vypli telefon. Po té noci jsem s ním nechtěl několik týdnů mluvit, byl jsem mimo, neustále jsem ho viděl, jak leží s mojí ženou v naší posteli...

Za necelý měsíc mi Romana oznámila, že čekáme dítě. Nechápal jsem, jak se to mohlo povést "na první dobrou", připadal jsem si jako ten největší debil, se mnou neotěhotněla několik let, s ním okamžitě... A víte co? Za několik dnů jsem byl šťastný, že budeme mít rodinu.

Nikdo ani muk

Samozřejmě jsme nikomu nic neřekli. Prostě jsme čekali naše dítě. Dokonce i Standa byl v pohodě a my se mohli společně radovat. Šílené? Asi ano, ale my se opravdu těšili.

Náš tip: Babička mi odkázala dům. Dělám služku a čekám až umře

V šestém měsíci nám definitivně potvrdili, že budeme mít kluka! Tehdy se něco změnilo. Kamarád byl hrdý, že po dvou holkách konečně zplodil syna, ale když jsem mu řekl, že čekáme mého syna, hrozně jsme se pohádali. Když se nad tím zamyslím - co jsme po tak blbém nápadu čekali. Neustále vykřikoval, že moje žena čeká jeho syna, chce vidět ultrazvuk, být u porodu, atd. Málem jsme se všichni zcvokli.

Narodil se Filip

Za několik měsíců se nám s Romanou narodil krásný syn, byl jsem šťastný. Dokonce i babičky říkaly, že je celý já, každou volnou minutu jsem byl s ním a začal věřit, že bychom mohli být normální rodina.

Standa nejprve rozhazoval rukama, že Filip je jeho potomek, ale v papírech jsem uvedený jako otec já a s tím nic nenadělá. Jezdil k nám každý den a se slzami v očích si Filipa choval jako hrdý otec. Dokonce i jeho žena byla dojatá.

Malému Filípkovi jsou čtyři měsíce a Standa konečně pochopil, že s tím jednou souhlasil, já jsem otec a s tím nic neudělá.

Jsme rádi, že máme rodinu, ale na druhou stranu se bojím, nemáme žádnou smlouvu, je směšné se takto bavit o mém synovi, ale co když jednou Standa přijde, vše mu řekne, nechá si udělat testy... Bude to jeho slovo proti mému. Jeden hloupý opilecký nápad a my s tím budeme muset žít celý život.

Jakub

Dokázali byste takto "vypomoci" svým přátelům? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Stala jsem se babičkou. Můj život skončil

Mají syna s půlkou hlavy. Na civění už si zvykli

České školství podporuje průměrnost. Hlavně nemyslet