Na tom, že žijeme obklopeni lží, se zřejmě shodneme všichni. Je to ale dobře, špatně, nebo je zbytečné to řešit, protože s tím stejně nic neuděláme? Přečtěte si názory vás, našich čtenářů…

Před časem jsme se v článku Pravda ubližuje, je lepší lhát? zamýšleli nad tím, zda je našemu nejbližšímu okolí, tedy rodině, přátelům a známým, milejší, pokud jim neříkáme, co si doopravdy myslíme, ale naopak to, co ve skutečnosti chtějí slyšet.

Článek vzbudil velký ohlas a rozproudil diskusi nejen pod článkem, ale také v našem redakčním mailu. Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější reakce a názory.

Se svým příběhem se nám svěřil Míra Klas: "Já teď řeším, co s kamarádkou, která tři roky vydávala svého manžela a dvě děti za bratra a synovce. A taky si zřejmě vymyslela, že trpí leukémii, snad proto, aby byla zajímavá, středem pozornosti atd. Přitom je to jinak velmi inteligentní, vzdělaná a obětavá žena, ale doteď jsou strašně špatní ti, kvůli nimž její "tajemství" popraskalo. Proč to dělá, tomu prostě nerozumím."

Malá lež nevadí?

Takhle extrémní lež se asi nelíbí nikomu z nás, na druhou stranu menší, každodenní lži spousta lidí obhajuje. "Říkat pravdu má jedinou výhodu - nemusíte si pamatovat, co jste komu řekli. A protože lež má krátké nohy, tak dobře drží stabilitu, jak kdosi řekl.

Ale schválně - kolikrát denně jste neupřímní, a ani si toho možná nevšimnete? Když někoho zdravíte "dobrý den", opravdu mu jej přejete, nebo to říkáte jen tak, automaticky, protože se to tak dělá? A kolikrát někomu úmyslně nezvednete telefon, protože na něj nemáte náladu, a při dalším hovoru tvrdíte, že jste byli venku, nebo jste nemohli telefon rychle najít..? I to je lež.

To samé větička "tobě to ale sluší", i když dotyčný vypadá, že jde na konkurs na strašáka do zelí. Ale protože ho chcete potěšit, řeknete mu to, co víte, že chce slyšet. A pro ty, co chtějí za každou cenu mluvit pravdu - pusťte si film Lhář, lhář. Uvidíte ten mazec," napsala v diskusi pod článkem Ivanka Líbalová.

Kamarádce musím lhát

Souhlasí s ní také Hana Smažíková, která raději svým známým pravdu neříká: "Napadá mě, že kdybych minimálně jedné své kamarádce řekla pravdu, tak se se mnou už asi nikdy v životě bavit nebude."

Na to reaguje například Zdenička Novotná: "Opravdovému kamarádovi (kamarádce) se nikdy nelže, naopak se jim říkají i tajné problémy a přání. Mít hejno kamarádů a mazat jim med kolem pusy ? Lhaní a výmluvy - nějak je to dnes úplně běžné... Taky mne za upřímnost kdekdo pomlouvá, dnes nikdo pravdu slyšet nechce - dokonce ani moje děti ne."

Falešné lichotky jsou na nic

I jiní lež odsuzují a preferují raději pravdu bez přetvařování. Přestože někdy může ublížit. "Pravda může zraňovat, ale pokud je řečena s dobrým či neutrálním úmyslem, je pak jen na dotyčném, jak se s nabytou informací vyrovná a zda ji použije ke svému prospěchu. Mě taky pravda občas zabolí, ale snažím se jí držet, co to jde, protože cítím, že je to ta správná cesta. Teprve když o sobě slyšíme skutečnou pravdu a nic si nepřikrášlujeme (s tím souvisí i být upřímný sám k sobě), tak můžeme se sebou něco začít dělat a být spokojenější. Pokud se jen kolébáme lichotkami, nikam se nepohneme," napsala nám Lenka Foltýnová.

Pravda je důležitá také pro Jana Vištiaka: "Upřímnost a pravdomluvnost jsou potřebný základ pro vytvoření a udržení jakéhokoli kladného vztahu mezi lidmi."

Pravda neexistuje

Několik z vás také upozornilo, že pravda vlastně vůbec neexistuje, že je to jen náš subjektivní pocit. "PRAVDA je pouze to, že platí fyzikákní zákony. Vše ostatní je jenon "věc pohledu", náš názor na něco - a ten je u každého jiný...kdo má pravdu...? Toť otázka," píše například Jan Marcincin.

Co se v životě nejlépe vyplatilo vám? Je podle vás pravda, že "s pravdomluvností nejdál dojdeš"? Nebo je lepší "zatloukat, zatloukat, zatloukat"?

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

30 let s pocitem viny: Zabila jsem svoji sestru

Jak si udržet partnera? Ochočte si ho

Víte, kolik sníme čokolády? A co všechno s ní můžeme?