"Tak, konec pohádky, jde se ven!" zavelel tatínek a vypnul televizi. Za chvíli klaply dveře v předsíni a v bytě se udělalo ticho. Ale ne na dlouho.

„Tak vidíte, sůl je nad zlato!" ozvalo se ze stolu. Na stole stála skleněná slánka a mudrovala. „Myslím, že jsem prostě nejdůležitější. To snad ani nemůžete pochopit, jak já jsem důležitá." poučovala slánka ostatní věci na stole. Ubrousky se chichotaly a kroutily růžky, ale cukřenka z toho byla docela mrzutá. Už je to několik dní, co tatínek přestal sladit kávu, takže si začala připadat vážně k ničemu.

„Slyšela jsem," naparovala se slánka, „že se v zimě musí solit silnice!" Když to řekla, párátka v ozdobném soudku popolezla kousek výš, aby měla lepší výhled. „Dokonce i do těsta na koláče mě musí dávat!" chvástala se dál slánka. „Bez soli by to prostě vůbec nešlo. Jsem tak důležitá, že sůl nabízejí s chlebem i státním návštěvám, víte? Na letišti vždycky čeká na delegaci někdo s chlebem a solí. Tak to je. A slyšeli jste o solných jeskyních?" slánka se rozhlédla po stole, jestli ji poslouchají opravdu všichni. Ubrousky se přestaly chichotat a jeden z nich se složil do ušatého zajíce.

Potom slánka jmenovala slané brambůrky, slanečky, rybu pečenou v soli a ještě chtěla připomenout, že moře je celé slané, když do kuchyně vstoupil tatínek. Namazal si chleba s máslem a hned se naklonil nad stůl pro slánku. Párátka obdivně vydechla a cukřenka zkroušeně sklopila víčko. A pak se stalo něco neuvěřitelného!

Ze slánky nepadala vůbec žádná sůl! Tatínek několikrát se slánkou zaklepal, kouknul se proti světlu, zasakroval a řekl: „Ta sůl je celá provlhlá, to se nedá používat!" a odnesl slánku ze stolu.

Na stole zavládlo ohromené ticho. Bylo slyšet, jak se na kuchyňské lince slánka klepe jako ratlík. Co s ní teď bude? Nejspíš ji rozšroubují a sůl vyhodí! Možná dokonce koupí novou slánku, ve které sůl nevlhne!! Hrůza. Jak ráda by teď slánka stála na stole s ostatními. Už by se vůbec ale vůbec nevytahovala, kdepak!

Už je to tady. Do kuchyně vchází maminka. Teď vezme slánku a určitě ji vyhodí! Už ji drží v prstech. Slánka by si nejraději zakryla oči, kdyby nějaké měla. Maminka odšroubovala víčko, vyklepla zbytek soli a slánku vymyla. Našla ve spíži sáček s rýží a pár zrnek dala do nové soli ve slánce. Tak. A postavila slánku zpátky na stůl.

„Ta rýže tě ochrání! Ale jestli se ještě budeš naparovat, pěkně ti to opepřím!" naklonila se k slánce pepřenka. Slánka si zmateně prohlížela svoje bříško s třemi zrníčky rýže.

V tom se z pod stolu vysunula malinká ručička a přisunula si ke kraji celou cukřenku. Pak se objevila druhá ručička a olíznutý prst neomylně zamířil do bílého cukru. Mňáááám! ozvalo se z pod stolu. Malá Markétka si umínila, že přijde mlsat hned jak maminka zmizí v koupelně. A cukřenka z toho málem zavrněla blahem.