Můj muž má dvě ženy. Co s tím?
Manžel žije střídavě ve dvou domácnostech a obě role zvládá, ale manželka Tereza už ne. Jak se to seběhlo?
Tereze je osmatřicet. Obrátila se na mne s delikátní žádostí o radu. Má manžela Petra, který má dvě ženy a dvě rodiny. Jeho paralelní druhou partnerkou je Terezina nejlepší kamarádka Lenka. Manžel žije střídavě ve dvou domácnostech a obě role zvládá, ale Tereza už ne. Jak se to seběhlo?
Z dopisu od Terezy: Byli jsme nerozluční kamarádi, dvě partnerské dvojice, dva bráchové - dvojčata, kteří si jednoho dne na studentské brigádě sbalili dvě nejlepší kamarádky. Lenka pro mě vlastně byla taky něco jako sestra. Všichni čtyři jsme společně promovali, navštěvovali jsme se, jezdili spolu na dovolené, chodili na pivo i na tenis. Nikdy jsme se tedy nepustili do nějaké swingers párty, na to jsme nikdo nebyli, ale do sauny jsme si plavky nebrali, a když jsme jednou na horách dostali místo dvou dvoulůžáků čtyřlůžák, klidně jsme se milovali v jedné místnosti. Každá s tím svým, samozřejmě.
Bratrská výpomoc
Mně s Petrem se narodil syn, ale Lenka s Michalem nemohla dlouho otěhotnět. Oba chodili po nejrůznějších vyšetřeních. Pak se to povedlo, snad po dvanácti letech snažení. Až v den, kdy se Lence dítě narodilo, se mi Petr svěřil. Lenka jej použila jako "oplodňovače" po trojstranné dohodě se svým manželem (jeho bratrem), se kterým dítě mít nemohla. Pro bratry nebyla tato dohoda nikterak bolestná. Pro mne to ale byl šok.
Lenka se mi omluvila a přiznala, že ona to byla, kdo mě chtěl nechat stranou té dohody. Že měla strach, že s tím nebudu souhlasit. Zvládla jsem to, zpracovala jsem si to v sobě a nerozbila jsem tu naši koalici. Chápala jsem argument, že si Lenka i její Michal přáli, aby dítě mělo v sobě alespoň část stejných genů jako jeho otec, předvídatelnou povahu, inteligenci, aby mu bylo podobné. Ti bráchové si byli ve všem hodně podobní, i když nebyli jednovaječnými dvojčaty.
Čtěte také: Jan Zlatohlávek: Jak jsem se zastal děsný potvory
Možná jsem byla jen trochu zaujatá, ale zdálo se mi, že z narození toho dítěte má Petr snad ještě větší radost, než když se nám narodil náš syn. K aktu zplození mi bylo řečeno, že to byla "technická záležitost". Možná to budete považovat za divné, ale dodnes netuším, zda se jednalo o něco jako inseminaci, nebo se můj muž s Lenkou miloval. I když jsme se vždy bavili otevřeně úplně o všem, i když naše přátelství pokračovalo dál, právě na toto jsem se nikdy ani jednoho z nich nezeptala.
Tragická rána osudu
Lenka s Michalem měli autonehodu při cestě z dovolené v Chorvatsku. Michal se zabil, Lenka byla dost pomlácená, ale vylízala se z toho, jejich malý Míša to přežil v dětské sedačce zcela bez újmy. Když byla Lenka v nemocnici, starala se o dítě Lenčina maminka, ale párkrát jsme si malého vzali i k nám domů. A zase jsem si povšimla, jak vřele se k tomu dítěti můj Petr chová a musela v sobě potlačit tu špetku sobecké žárlivosti. Lenku jsme ve špitále oba navštěvovali.
Když ji propustili z nemocnice, opět jsme se navštěvovali. Pak však začaly její návštěvy řídnout a naopak, můj Petr k ní začal chodit častěji sám. Vlastně denně za ní zajížděl, většinou cestou z práce a s odůvodněním, že Lenka potřebuje pomoci, že je to jeho povinnost i vůči bratrovi. Proti tomu nebyl argument. Pak tam ale několikrát zůstal přes noc.
Manželem ve dvou domácnostech
Zkrátím to. Můj Petr se začal regulérně starat o dvě domácnosti, dva syny a dvě ženské. Brzy jsem pochopila, že se stará se vším všudy. Nikterak hystericky, ale zeptala jsem se ho přímo. Vyběhlo to z něho bez mučení a skoro úlevně: "Co mám dělat? Mám tě rád, mám rád našeho syna, ale i malej Míša je moje dítě. A ona mě taky potřebuje…" Neřekl tedy, že ji má taky rád, řekl, že ho potřebuje.
S Lenkou jsme přestaly komunikovat, ne že bychom se pohádaly, prostě spolu jen nemluvíme a rok jsme se neviděly. Petr žije střídavě ve dvou domácnostech a dvě domácnosti prakticky živí. Té hmotné újmy mi líto není, on vydělává dost peněz a Lenka není typ ženské, která by si potrpěla na luxus. Má u ní svého syna.
Přestože jsem zapojila veškerou kapacitu své tolerance, přestože Petra miluju a on se ke mně chová snad ještě lépe, než když jsme spolu byli sami, přestože spolu spíme a vlastně normálně fungujeme, přestože nějak chápu i tu Lenku v tom jejím neštěstí, už to přestávám zvládat, to dělání "jakoby nic". Nechci se už zkrátka o Petra dělit. Kdekdo mi řekne, abych podala žádost o rozvod. Ale je to ta správná cesta? Vždyť já se ho nechci zbavit! Nebo mám na Petra nastartovat a dát mu nůž na krk a trvat na tom, aby se tedy rozhodl, s kým bude dál žít? Jaký je názor nezúčastněného chlapa?
Paralelní citová vazba
Milá paní Terezo, máte můj obdiv. Jste moudrá a empatická bytost, a přestože emoce lze z vašeho psaní vyčíst, nejste v jejich vleku, máte silný rozumový korektiv. Kdybyste neměla, dávno byste šla Lence vyškrábat oči a váš Petr by měl doma pěknou "Itálii". Jistě tedy unesete i to, když vám napíšu, že vám Petr nejspíše neříká plnou pravdu, pokud tvrdí, že ho Lenka "jen" potřebuje. Pomáhat by jí mohl i jinak, než že s ní tráví polovinu týdne.
Evidentně tam vznikla paralelní citová vazba, nejspíše i tak trochu navzdory předsevzetím. Vzal bych ale v potaz, že tohle rozhodně není nějaká levná nevěra z nudy či hnusná a neomluvitelná krádež chlapa kámoškou, ty specifické okolnosti toho neštěstí jednoduše vygenerovaly tuto příležitost, když zcela zásadní roli tu nejspíše hraje společné rodičovství, byť nikoli takto plánované.
Pro a proti rozvodu
Podáte-li žádost o rozvod, může se stát, že s rozvodem Petr vysloví souhlas a přijdete o manžela, kterého máte ráda a který má rád vás. Je-li to tak, že má citovou vazbu k oběma, i on si jistě uvědomuje dlouhodobou neudržitelnost této situace. Vaše rozhodnutí by mohl přijmout jako do jisté míry osvobozující řešení, kdy jste to tedy vy za něho rozhodla a vzala rozchod na sebe. Byl by tím tak trochu z obliga. A muži jsou často rádi z obliga.
Samozřejmě by se mohlo stát, že by si díky té podané rozvodové žádosti rychle přepočítal pro a proti, zjistil, že jste pro něho ta důležitější a vrátil by se. Ovšem berte v úvahu další okolnosti. S Lenkou žije (položije) rok. Z hlediska sexuálních poměrů jsou ještě v líbánkách. Přestože sex praktikuje s vámi oběma a přestože před tou událostí až do dnešních dnů vám sex s ním bez problémů a velmi dobře fungoval a funguje, může být v jeho poměru s Lenkou ještě přítomno to kouzlo nového a zmatení prvotní romantickou zamilovaností (která je v reálu spíše hormonálním kvasem).
Všechny příběhy Honzy Zlatohlávka najdete ZDE >>
Druhý pro vás negativní faktor je, že váš syn je v odbojné pubertě a skoro na dohled dospělosti, zatímco Lenčin synek je tříleté roztomilé neviňátko hodno rodičovské ochrany. Být na vašem místě, žádost o rozvod bych nepodával, ani bych Petra nikterak netrestal. Odepřete-li mu sex, jen podpoříte jeho sexuální aktivitu s Lenkou. Budete-li protivná, bude Lenka ta lepší, protože neprotivná. Vaše volba chovat se "jakoby nic" je moudrá, byť jistě psychicky vyčerpávající. Nervy ale jistě pracují na všech stranách trojúhelníku.
Pravidla v boji o chlapa
O Lence jste neřekla jediné křivé slovo. Byly jste nejlepší kamarádky. Dobře víte, že to je kvalitní ženská, žádná hloupá kozénka. Jsem přítelem netradičních řešení, a co teprve v takovéto netradiční situaci. Je to regulérní boj o chlapa. Zkuste tomuto boji dát pravidla a časový limit.
Být na vašem místě, dal bych si schůzku s Lenkou, řekl bych jí, že se na ní nezlobím, že všechno chápu, že by tato situace nikdy nevznikla, kdyby se nestalo to neštěstí, ale že obě víte, že tento modus vivendi je dlouhodobě neudržitelný. A navrhl bych dát si rok na to, aby se to vyřešilo. Petra chcete obě. Navrhněte, že mu obě dáte volnou ruku, ať se do roka rozhodne s tím, že vy budete akceptovat jakékoli rozhodnutí. Slibte si, že ať to bude tak, nebo tak, nebude to znamenat válku a mstu.
Rok je dlouhá doba, ale dá se přečkat už jen díky tomu, že je to doba konečná. Během té doby si Petr s Lenkou přece trochu zevšední. Lenka, která byla doposud v roli milenky vděčné za to, že se o ní Petr stará a že s ní spí, se stane (byť dočasně) víceméně tolerovanou a legitimizovanou polopartnerkou. Vy si můžete zcela nezávazně pořídit nějakého milence, nebo alespoň kámoše, se kterým si občas někam vyrazíte.
Pomalé otáčení rolí
Nebo se můžete více volnočasově zaměstnat a nebýt svému muži vždy k dispozici. Role se mohou pomalu otáčet. Petr si může začít uvědomovat, že vás může opravdu ztratit. Tou, která mu položí nůž na krk, může být nakonec Lenka. Nebude jí ten další rok stačit být už jen milenkou. Začne jí vadit, že Petr stále chodí domů, že tam má své věci, že ho nemá celého. A muži nemají rádi nůž na krku. Muži mají rádi klid…
Nechtěl bych tipovat, ale nějak tuším, že nejspíše vyhraje ta, která bude mít pevnější nervy. Budu držet palce, abyste to byla vy, ale pak budu držet palce i Lence, aby si dokázala najít kvalitního chlapa. Ač tento příběh vybízí k tomu vaši kamarádku odsoudit, přiznejme si, že láska je sobecká, a než hodíme kamenem, ptejme se - jak bychom se zachovali sami v této nešťastné situaci a s malým dítětem, v jehož žilách dokonce koluje krev "ukradeného" partnera? Co víme o tom, jak tento „přečin" obtěžkává svědomí jeho aktérů?
A co si o tom myslíte vy? Napište Tereze svůj názor do diskuze!
Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?
Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři žen a jejich (ne)pochopitelného světa? Pak by vás mohl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" s jeho volným pokračováním "Jak jsem (ne)našel ženu" nebo podobně vtipná nová kniha "Můj pes je erotoman". Všechny knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám je rád zašle i s věnováním.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Zlatohlávek: Proč my muži neděláme to, po čem toužíme?
Jan Zlatohlávek: Jak hloupá ženská o muže přišla
Manžel je mimozemšťan aneb Proč ženy muže nechápou
