Můj muž hrozně utrácí: Je závislý na slevách

Myslím, že to začalo zhruba v době, kdy manžel musel změnit práci a v té nové začal dostávat méně peněz. Přišel s tím, že musíme šetřit. Nakupovat výhodně. A už to jelo...

Foto: Isifa/Thinkstock

24. 4. 2014

Myslím, že to začalo zhruba v době, kdy manžel musel změnit práci a v té nové začal dostávat méně peněz. Přišel s tím, že musíme šetřit. Nakupovat chytře a výhodně, neutrácet zbytečně. A už to jelo...

Nejprve začal zkoumat ceny v obchodech. Než dal do košíku máslo, zkontroloval všechna ostatní másla, zda náhodou některé z nich nestojí o něco méně. Zpočátku to dělal jen u věcí, na jejichž chuti tolik nezáleželo, ale pak to začal dělat u úplně všech položek na nákupním seznamu. Mléko, sýry, šunky, maso, čokoláda, ale i oblečení nebo elektronika. Všechno jsme museli mít co nejlevnější.

Scény dělat nebudu

Moje nářky o chuti a kvalitě jakoby neslyšel. Snažila jsem se proto chodit nakupovat sama, ale vždycky se tam nějak přimotal. Potřeboval to mít pod kontrolou. A než dělat uprostřed supermarketu scénu, to raději ustoupím a pak tajně dokoupím i chutné věci, zase takoví chudáci pořád ještě nejsme.

To by ale pořád ještě bylo dobré - mohli jsme alespoň nakupovat v jednom obchodě. Jenomže potom objevil kouzlo reklamních letáků, které nám chodí do schránky a které jsme vždycky předtím automaticky vyhazovali. Teď je začal pečlivě pročítat, dokonce i vysledoval, který den a v kolik hodin nám do schránky přistanou, a když náhodou večer nebyly k dispozici, okamžitě mi vynadal, že jsem mu je vyhodila.

V letácích si červenou fixou kroužkoval, co bychom rozhodně měli koupit, raději v dostatečném množství, protože takhle výhodně už to zase dlouho neseženeme, a dokonce začal dělat velkolepé seznamy a plány, do kterých všech obchodů musíme zajet a co ve kterém nakoupit, abychom co nejvíce ušetřili. Že těch pár ušetřených drobných utratí za benzín, ho ani nenapadlo.

Nakupovat s ním už nejdu

Já jsem se tomu vlastně spíš smála. Naučila jsem se ty opravdu důležité věci kupovat s předstihem, aby nikdy nedošly, a on tak nešel a nenakoupil dle vlastního výběru. Na nákup běžných věcí pak začal jezdit sám, protože mě přestalo bavit čekat, až si vždycky podrobně projde celý regál.

Ovšem pak jsem zjistila, že jsme na tom finančně mnohem hůř než kdy dříve. A rozhodně to nebylo kvůli tomu, že jsem tajně kupovala kvalitní krůtí šunku místo jeho kuřecího salámu. Položky na výpisu z účtu byly mnohem vyšší.

Dověděla jsem se, že on klidně vezme auto, aby mohl jet až do vedlejšího města, protože tam mají zlevněnou sekačku na trávu. Kterou jsme kupovali předloni, takže novou rozhodně nepotřebujeme. Nebo jede a strašně výhodně nakoupí nějakou remosku, která, jak později zjistím, ani pořádně nefunguje. A všechno to hned uloží do sklepa nebo na chatu, abych o tom nevěděla a neměla řeči.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Další jeho úchylkou jsou slevové kupony, které najdete v časopisech nebo je třeba dostanete k nákupu, aby vás prodejce nalákal, abyste se k němu vrátili. A manžel se vrací. Co na tom, že v obchodě vůbec nic nepotřebuje, když má kupon na třicetiprocentní slevu nebo voucher na čtyři sta korun. A co na tom, že v obchodě i se všemi výhodnými kupony nechá úplně zbytečně třeba dva tisíce.

Kromě svých vlastních účtů máme s manželem i jeden společný, z něhož platíme hypotéku a účty a zkoušíme si na něm něco našetřit. Když mi ale volali z banky, že trvalý příkaz na hypotéku neproběhl, myslela jsem, že omdlím. Nejen že utratil náš sice skromný, ale zároveň jediný finanční polštář, který máme, ale utratil toho tolik, že se nezaplatila hypotéka, internet ani telefon.

Takže jsem na něj nastoupila jako na malé dítě a pomalu to z něj začalo lézt. Začal vyndávat pečlivě schované věci, které tak výhodně nakoupil a já začala nadávat nejprve jemu a pak i sobě za to, že jsem to nechala zajít tak daleko.

A jak jsem to vyřešila?

Zabavila jsem mu obě platební karty a dostává ode mě kapesné na to nejnutnější. Ano, jako malé nesvéprávné dítě. A takhle to bude tak dlouho, dokud nezískám pocit, že už se z té divné závislosti dostal. Vím, že jsem zranila jeho důstojnost a že se teď cítí poníženě, ale nedalo se prostě nic jiného dělat. Teď se mnou zkrátka nebude ještě pár dní mluvit, ale věřím, že časem se zase všechno dá do pořádku.

A co se týče těch nakoupených zbytečností a nezaplaceného nájmu, uspořádala jsem malý bazar pro známé a sousedy a většiny těch věcí se mi podařilo úspěšně zbavit.

Také milujete slevy? A nejste na nich náhodou už také závislí? Tohle téma se bude mimo jiné probírat i v zítřejším pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1.