Moderátoři o módě: Být šik, aby ostatní zbledli závistí
Znáte je z televizní obrazovky, kde ještě donedávna tvořili populární moderátorskou dvojici - Terezie Kašparovská a Jiří Chum. Oslovili jsme je, aby nám napsali příspěvek na téma: móda! Pojali to po svém...
Znáte je z televizní obrazovky, kde ještě donedávna tvořili populární moderátorskou dvojici - Terezie Kašparovská a Jiří Chum. Oslovili jsme je, aby nám napsali příspěvek na téma: móda! Pojali to po svém...
Terezie napsala:
Nepatřím k ženám, které se do práce, na schůzku, na večeři nebo dokonce na večírek vypraví z domu za tři minuty (džíny, triko, balzám na rty). Opravdu nepatřím.
Na netrpělivé dotazy svého milovaného protějšku „proč ti to tak trvá?" jsem byla zvyklá odpovídat „proto, že se ti chci líbit". S přibývajícím věkem a zkušenostmi jsem ale zjistila, jaká lež to byla. Dílem naivní a dílem podlá.
Ne, ne. My ženy nestojíme třicet (a ruku na srdce - často i více) minut před zrcadlem, abychom se pak na večírku líbily svému muži. A možná ani mužům jiných žen. Chceme se líbit hlavně ostatním ženám. Chceme, aby okamžitě po našem příchodu do místnosti ve své hlavně počítaly, kolik stály šaty, o kolik jsme zase od posledně zhubly, a jestli mají peníze na stejného kadeřníka.
Jsme v tom nemilosrdné a kruté
A také kruté k sobě. Proto stojíme před zrcadlem, utrácíme za šaty a týden před veledůležitým večírkem si místo večeře otevřeme láhev neperlivé vody a okno.
A ono to pak stojí za to. Po našem příchodu místnost mírně zmlkne. Dámy, které večeřely smažený sýr a odešly z domu za tři minuty, lehce blednou. A jejich pánové se nenápadně otáčejí. Jsme na vlně… hvězdy večera… Ale pozor - co je tamta zrzka s těmi úžasnými loknami zač? Kde sehnala tu úžasnou šeříkovou blůzku. Navíc v dětské velikosti? To je drzost...
Jirka napsal:
Asi nerozumím módě. Přesvědčil jsem se o tom, když mě někde párkrát strhala módní policie, když jsem ve vtipu zkritizoval něco, co se teď zřejmě nosí, a taky, když jsem se divil, proč můj kamarád z Londýna pravidelně přilétá na Ruzyň v teplákách. Údajně je to pohodlné, při kontrole to nezdržuje a létá tak spousta lidí. Pobavil mě.
Ctím pravidlo, že člověk by se měl cítit pohodlně...
...ale zároveň by měl dodržovat nějaké společenské zásady. Vím, že bych se neměl dopouštět ultra trapasů jako jsou ponožky v sandálech (byť mohou zachránit člověka před společenskou katastrofou, když se vyzuje), bílé ponožky do společenských bot nebo obrovských značek na oblečení, atd. Ale už nějak nechápu, proč je tak cool mít polovinu košile vykasanou a druhou zastrčenou ledabyle za páskem. Proč je tak in nosit v létě poloumělou vestičku na triko, co se v ní člověk zpotí jen co vyleze z baráku a proč nosit v létě šálu k triku do véčka. To je jako si vzít v zimě kraťasy a kamaše.
Proč bych měl nosit černé masivní brýle...
...ve kterých člověk vypadá jako Naďa Urbánková v dobách její největší slávy? Prý se to vrací. Unikají mi tyhle módní trendy. Tím ale nechci říct, že je odsuzuju. Každý jsme jiný a proto se oblékáme jinak. Ale každý by měl mít soudnost. Mám pocit, že to je právě to, co nám někdy chybí víc než přehled o tom, co se zrovna nosí. Jak jinak si vysvětlit zjev pána, který má na sobě obepnuté tílko z dob své atletické slávy, od kterých ho dělí 15 let a dvacet kilo navrch. Slečnu, která si vezme triko nad pupík a odhalí to, co by mělo zůstat skryto minimálně do doby, než se rozloučí s dortíky a smetanou. Dámu, která křečovitě drží mládí za pačesy a nechce ho pustit, protože by si musela přiznat, že na ty bokovky se jí už prostě dost změnily boky, za ty roky.
Jsou to naštěstí výjimky, kterým se v koutu duše zasměju. Ale zároveň si vždycky tajně položím otázku:
Poznám to já?
Dojde mi, že tenhle outfit nebo tahle kombinace už není pro mě? Můžu jen doufat, dát na instinkt a přinejhorším spoléhat na módní policii.
