Martin Váša je novinář, píše do magazínu Esprit Lidových novin, a teď už také úspěšný spisovatel - jeho prvotina se jmenuje Dělám si to sám. 

Je to deník, o němž by vám Martin řekl, že vůůbec není autobiografický. Jenže on je. Kromě toho je také velmi vtipný, trochu jedovatý a hodně ze života. 

Jestli jste si ho (ať už Martina nebo ten deník) také oblíbili, stavte se v pátek 8. prosince v 19 hodin v pražském knihkupectví Book Therapy, kde bude Martin svoji knihu podepisovat. K dostání tu bude i spousta výtisků takže dorazte i v případě, že jste knihu ještě nečetli a chystáte se ji pořídit.

Mezitím si můžete přečíst, co na sebe Martin prozradil v našem dotazníku.

Když píšu, cítím se.

Napsat knihu je jako vymyslet příměr na to, jaké to je napsat knihu.

Má kniha je autobiografická. Až se podle ní bude točit film, bude mě hrát Tilda Swinton, protože ho bude režírovat Luca Guadagnino, voilà.

Nejvtipnější reakce na moji knihu byla: "Početní chyba na straně 71 a hrubka na straně 67."

V mé další knize určitě zmíním drožďovou pomazánku. Je nedoceněná.

Mým nevyčerpatelným zdrojem inspirace je má nevyčerpatelná rodina.

Raději než psaní mám snění.

Nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal, je od maminky: "Srát na to."

Mrzí mě, že jsem se od útlého dětství nevěnoval baletu.

Doufám, neb naděje umírá poslední.

Stydím se, tedy jsem.

Dojímá mě, když mi v restauraci odmítnou dát místo tatarky majonézu a zdůvodní to tím, že ji nemají.

Jsem pyšný, že už umím říkat ne.

Chtěl bych být jako Diana Vreeland, když byla živá, protože mrtvý být nechci.

Přál bych si žít ve filmu… Nepřál. Jak řekla právě Diana: "Je jenom jeden velmi dobrý život, a to je ten, o němž víte, že ho chcete, a vytvoříte si ho sami."

Mou nejhorší vlastností je dělání z čerta velblouda během malování komára na zeď.

Naopak bych mohl rozdávat lekce upřímnosti.

Málokdo o mně ví, že umím zpaměti báseň Všech slov lávě sláva od Ester Kočičkové.

Zbytečně nadužívám slovo super. Je to otravné. Většina věcí, které označuji za super, nejsou super ani z dálky, včetně slova super samotného, jež má notabene přitrouble vybledlou žlutou barvu, a ta mě rozčiluje jakbysmet.

Mým guilty pleasure je, že čas od času vážím cestu dö IKEA, åbych se v ní prošel, přestože täm nic nepotřebuji.