"Než jsem poznala manžela, chodila jsem oblékaná elegantně, ráda nosila sukně, šatičky, boty na podpatku, dnes chodím nenamalovaná, v teplákách, v mikině, bez přátel. Nevím, jak mě mohl tak změnit," píše ve svém příběhu Michaela.

Manžel jí obrátil život úplně naruby. Dnes musí navštěvovat psychiatra, ale konečně našla sílu, aby mu zabalila tašky a vyměnila zámky. A jak se z idylické lásky stal takový teror? To se dozvíte v příběhu.

Život jako z telenovely

Vrátila jsem se z návštěvy od psychiatra a přemýšlím, jak jsem se do toho všeho mohla zamotat. Vůbec jsem neviděla první známky agrese a nedošlo mi, že mě partner pomalu ničí.

Neměla jsem zrovna šťastné dětství. Otec odešel od rodiny, poznala jsem mocnou sílu drog, a aby toho nebylo málo, máma těžce onemocněla. Moji přátelé mi vždy říkali, že můj život by byl skvělým tématem na telenovelu.

Doporučujeme: Soused podvádí svoji manželku. Mám jí to říct?

Manžela jsem poznala před 11 lety, krásný, vtipný, modré oči, sexy postava. Všechny holky na něm mohly oči nechat. Půl roku jsme se jen oťukávali, bavili o všem možném, bylo nám krásně. Procestovali jsme celou Českou republiku. Trávili jsme spolu každou minutu, ani jsem si neuvědomila, že jsem postupně ztratila všechny své kamarády. A jak k tomu došlo? Když jsme měli sraz s přáteli, partner vymyslel plán mimo Prahu a já ráda přijala jeho nabídku. Neustále mi valil do hlavy, že mi nesahají ani po kotníky a nemám důvod poslouchat jejich řeči. Uvěřila jsem mu.

Dokonalá manipulace

Než jsme se poznali, nosila jsem sexy oblečení, boty na podpatku, namalovaná. V tuto chvíli absolutně netuším, jak ze mě udělal holku, která se nemaluje, nosí tepláky, mikinu a kecky.

Věřila jsem větám typu, už jsi na to stará (bylo mi 23), blonďatá barva ti nesluší, vezmi si raději kecky, co kdybychom museli jít pěšky. Stala se ze mě šedá myš, která trpělivě vyhlížela svého partnera a přestala chodit do společnosti. Věřila jsem, že mě miluje. Když jsme popíjeli v hospodě a já se bavila s kamarádem, řekl mi, že musím jít spát, protože jsem opilá (po dvou skleničkách vína). Já jsem šla a čekala v posteli, až se ráno vrátí opilý. Byla jsem husa.

Když přijde dítě

Po třech letech se nám narodila dcera a já doufala, že se vše změní. Ale ani těhotenství neprobíhalo v pohodě. V sedmém měsíci jsem zjistila, že má milenku. Na kolenou jsem ho prosila, aby zůstal se mnou, vždyť čekám jeho dítě.

Manželství a ani roli otce vůbec nezvládal. Nepracoval, na dceru neměl náladu, pil. Vzala jsem na sebe úlohu matky a ošetřovatelky. Když byly dceři dva roky, měla jsem dvě zaměstnání, abychom vůbec vyšli s penězi. Ale pořád jsem měla představu dokonalé rodinky. Manžel byl spokojený, dcera také a já? Chlácholila jsem samu sebe, že se jednou budu mít určitě dobře.

Manžel alkoholik a nemocná maminka

Manžel pít nepřestal. Bohužel v té době mi těžce onemocněla máma, a tak jsem musela běhat ještě za ní. Partner mi to strašně vyčítal. Každý den jsme se hádali, prý se o něj nestarám a dceru zanedbávám. V tu chvíli jsem se naštvala a odešla.

On mi neustále volal, prosil, vyhrožoval. Chtěla jsem pro dceru otce, tak jsem se k němu před prázdninami vrátila. Ale to jsem neměla dělat. Jednou přišel opilý, stáhl mě za nohu z postele a začal na mě řvát, že jsem děvka a nezasloužím si spát na posteli. A já na té zemi zůstala až do rána.

Druhý den se hrozně omlouval, že už to neudělá, prý šlo jen o zkrat, a já mu odpustila. V tu chvíli už jsem ho nemilovala, jen jsem se ujišťovala, že i tak by rodina mohla fungovat, on to přece slíbil.

"Normální rodina"

Prázdniny proběhly celkem v pohodě, ale od září jsme začali fungovat jako "normální rodina". Nic se nezměnilo! Všechny starosti byly na mně. Ale jedna věc byla jinak. Už jsem tam být nechtěla. Zařídila jsem si hlídání a oznámila, že jdu s kamarádkou ven. Popíjeli jsme ve sklípku víno, neměla jsem žádný signál. Když jsme po půlnoci vyšly ven, přicházely mi na mobil hromady zpráv, ty ku..., dě...., okamžitě přijď domů.

Náš tip: Jsem úspěšná v práci a chci kandidovat. Manžel žárlí!

Když jsem dorazila, nemohla jsem se dostat dovnitř. V zámku zůstal klíč. Všechny mé věci vyhodil před byt, některé kusy i rozřezal. Po chvíli mě pustil do bytu. Jídlo z lednice bylo rozházené po kuchyňském stole. Nadával, hodil se mnou o zem. Řekla jsem mu, ať se odstěhuje. Bohužel to neudělal a tak jsme žili dál...

Agresivní útok

Já spala u malý, on přicházel každý večer opilý, nadával mi, rozbíjel věci, bil mě. Musela jsem zavolat i záchranku, když si při jednom z útoků rozřízl prst, protože se do mě netrefil a prorazil skleněné dveře. Tak jsme žili až do posledního útoku, kdy si na mě vzal nůž a vyhrožoval mi. Hrozně ho bavilo se mě ptát, zda se bojím. Pak pořezal gauč a mě zkopal. Na vše se dívala naše dcera.

Druhý den jsem mu hodila všechny věci do tašky, dala před dveře, vyměnila zámky a doufala, že bude klid. Sice se odstěhoval, ale vyhrožování nepřestalo. Čtyři měsíce mě neustále obtěžoval, deptal, říkal, že unese dceru. Konečně se ve mně něco pohnulo a já vše nahlásila na policii.

Rozvod a soud

V současné době se rozvádíme a čekám na soudní rozhodnutí. Neustále na mě kydá nějakou špínu, pomlouvá mě a já přemýšlím, proč se mi to vše stalo. Téměř nic nedokážu sníst, špatně spím, kouřím jednu za druhou. Jsem bez peněz, bez přátel. Naštěstí mám velkou oporu v rodině, bez ní bych to nedokázala. Jen mě trápí otázka, v jakém okamžiku jsem měla vše zastavit? Kdy se to pokazilo?

Michaela

Co byste Míše poradili? V jakém momentě si měla uvědomit, že je něco špatně? Své vzkazy můžete psát do diskuze pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Rodina Bowserových. Otec porodil, matka dala spermie

Recept na kuřecí křidélka Buffalo. Pochutnáte si

Jsou feministky potřeba? Ne, říkají ženy