V létě míváme na čtení spoustu času. Nejen kvůli tomu, že je to doba dovolených, ale také je déle světlo, a tak máme pocit, že toho najednou stihneme víc. Pokud se vám ale moc nechce do horkých novinek a bestsellerů a raději byste něco trochu zajímavějšího, co vám zaleze hluboko pod kůži a ještě dlouho na to budete myslet, máme pro vás pár tipů...

Některé z nich jsou poučné, jiné odstrašující, další prostě jen šokující. Nejděsivější na nich přitom je fakt, že vůbec nemají daleko od pravdy. A některé z nich by rozhodně měly patřit do povinné školní četby. Například hned ta první.

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky

Přestože je tahle knížka celkem útlá, o to silnější příběh popisuje. Její autorka na začátku padesátých let namalovala plakát zesměšňující Antonína Zápotockého a dostala se kvůli tomu do vězení. Bylo jí tehdy něco málo přes dvacet a z tvrdého komunistického lágru odešla až po čtrnácti letech. V knize popisuje, že politické vězenkyně byly považovány za ty vůbec nejhorší, bylo s nimi zacházeno hůř než s největšími vražedkyněmi. Čtení je o to krutější, že se skutečně stalo a běžně stávalo i spoustě dalších.

Jerzy Kosinski: Nabarvené ptáče

Také Nabarvené ptáče je (bohužel) autobiografický román, který líčí osudy malého židovského chlapce, kterého se rodiče vzdali, aby mu umožnili alespoň v relativním klidu přežít druhou světovou válkou. Jenže on putuje po polských a ukrajinských vesnicích, kde ho nechtějí přijmout, naopak musí pro svou osamělost a odlišnost čelit útokům primitivních venkovanů. Lidského zacházení se paradoxně dočká až při setkání s rudoarmějci. Když se po válce znovu potká se svými židovskými rodiči, jejich pohled na svět se velmi výrazně a děsivě liší...

Jonathan Littell: Laskavé bohyně

Rozsáhlý román je vlastně vyprávěním o významné kariéře jednoho nacisty, který se účastnil samotných bojů během druhé světové války, později dohlíží na dodržování pravidel konečného řešení židovské otázky. Velmi spokojený život vede ještě dlouho po konci války. Autor díla podrobně studoval dobové dokumenty, takže je kniha plná reálných faktů a detailů.

Christiane F.: My děti ze stanice ZOO

Nesmí chybět také něco ze současnosti. Tuhle knihu z 80. let často čteme na základní či střední škole, a často se k ní vracíme nebo na ni myslíme až do dospělosti. Na základě zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zachytili Kai Hermann a Horst Rieck příběh mladé německé narkomanky Christiany, která se s hašišem poprvé setkala ve dvanácti letech, s heroinem ve třinácti. Brzy se stane závislou, na drogy si vydělává prostitucí, zatímco její matka vůbec nic netuší.

Donatien Alphonse Francois de Sade: 120 dnů Sodomy

Přestože francouzský šlechtic napsal tuto knihu už někdy na přelomu 18. a 19. století, trvalo téměř sto let, než se našel někdo, kdo se odvážil ji vydat - až tak je hrozná. Takzvaně na jeden zátah ji dokáže přečíst jen někdo s hodně silným žaludkem, případně někdo nemocný. Většina lidí si musí dávat ve čtení hodně dlouhé pauzy (někdy možná pauzy až na zvracení), spousta z nich ji nedočte vůbec. Dalo by se totiž říct, že hlavními postavami tu jsou sadismus, zabíjení a zvrhlé sexuální praktiky.

Chris Ryan: Bouda na Kreml

Autor této knihy skutečně působil jako voják britských speciálních jednotek, a tak dobře zná jejich postupy i neuvěřitelné schopnosti. Také ví, v jakých případech bývají jednotky povolány, a moc dobře ví, proč o nich vojáci nesmí nikde mluvit. V závěru této knihy si uvědomíte, že o většině závažných věcí, které se v tomto světě dějí, nemá normální smrtelník téměř žádnou šanci se dovědět.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

10 knih, které vám změní život. Doporučují slavní!

TOP 10: Jaké jsou nejoblíbenější dětské knihy?

Nevěru je lepší ututlat, říká dcera Magdy Vašáryové

Vstoupit do galerie | 16 Mladá krev: Seznamte se s novými televizními hvězdami

Vstoupit do galerie | 13 V čem chodit ve vedru do práce? Poradíme vám