Nesnáším lež! Nesnáším přetvářku! Nesnáším mladší muže! Nesnáším starší muže! Nesnáším muže bez fotky! Nesnáším neoholené muže! Nesnáším vyholené muže...

Nesnáším nevěru! Nesnáším kuřáky! Nesnáším sport! Nesnáším chlapy, kteří nesportují! Nesnáším nudu! Nesnáším alkohol! Nesnáším askety! Ale dokonce i: Nesnáším intelektuály! Nesnáším kutily! Nesnáším romantiky!

NESNÁŠENÍ se za mých mladých let nekonalo…

Tohle všechno jsem si musel přečíst, když jsem se jal po delší době kouknout na seznamkových inzerátech a profilech po nějaké neošklivé, nehloupé, neotylé, ale především milé, empatické, mazlivé, zkrátka emočně vlídně uspořádané žínce. Bylo toho podstatně víc, co jsem si přečetl, ale všechno jsem si nezapamatoval. Možná dobře, že nezapamatoval.

Všechny příběhy Honzy Zlatohlávka najdete ZDE >>

Poměrně rychle a s úlevou jsem navrátil do své singlovské ohrádky a přemýšlím o tom, co se změnilo a proč. Aniž bych chtěl propadnout směšnému staromilství a sentimentu, chce se mi konstatovat, že tohle tedy za mých mladších let nebývalo, že když si dřív podala holka inzerát, napsala do něj třeba, že je hezká brunetka a že ráda lyžuje a vaří, nebo čte a chodí do divadla, tedy napsala do něj něco o sobě a o tom, co MÁ RÁDA, nikoli jen o tom, co NESNÁŠÍ.

Z milých holek jsou zapšklé nesnášenlivkyně!

Ono je to jistě tak, že jsem za těch mladých let občas mrkl do jiných inzertních věkových kategorií, ve kterých se ještě více věří v bezvýhradnou a doživotní lásku, nikdy nekončící zamilovanost, ve kterých se nezažila mnohá zklamání, ve kterých ještě listy života nebyly hustě popsané nenaplněnými přáními, stížnostmi a obžalobami.

Pak nastává dlouhé období, kdy se člověk do žádných inzerátů nedívá, neb plní manželské povinnosti a maká a vychovává ratolesti, a když se to tak úplně nepovede dovést do toho doživotí a jeden si zase navlékne dres singla, nedá mu to, nakoukne do té inzertní partnerské tržnice a … žasne. Vždyť ty vykřičníkové nesnášenlivkyně přece musí být tytéž holky, které si před lety podávaly ty milé, optimistické inzeráty, při jejichž pročítání si člověk představoval jen samé hezké věci.

A teď? Čtu jednu položku toho vykřičníky vykřičeného NESNÁŠENÍ a doslova trnu, která z těch položek mne u té které ženy dočista sejme a vyřadí z konkurzu a z chovu. Ale i v případě, kdy nějak teoreticky projdu a žádné explicitně sdělené nesnášení mi vyloženě nezlomí vaz, stejně si říkám, že bych tak nějak raději snášenlivou než nesnášenlivou, a co když třeba dotyčná princezna jen opomněla při vyjmenovávání toho, co nesnáší, uvést, že nesnáší spisovatele či žurnalisty…

TVUJDIBLIK a spol…

Bystřejší čtenářky jistě postřehly, že to tak trochu dramatizuju a nadsazuju (jakože to není zase tak hrozné), ovšem ale to je na těchto stránkách tak trochu mým úkolem. Samozřejmě jsem se setkal i s inzeráty a seznamovacími profily, kde se NESNÁŠENÍ nekoná.

Přečtěte si také: Jan Zlatohlávek: Návod, jak se stát ideální ženou

Ovšem jak to udělat, když se mně, kterému se líbí ta prostorově úsporná a lehce přenosná tintítka, která ani prsa mít nemusí, jako výrazně snášenlivá vyjeví dáma s přezdívkou TVUJDIBLIK, s hlubokým dekoltem přetékajícím pro mne již zcela nepřehledným poprsím a pětadevadesáti kilogramy živé váhy? Jak najít v té snášenlivosti tu správnou užitnou hodnotu?

Jen pro registrované s fotem

Už už jsem chtěl napsat jedné úhledné blondýnce, prezentované velmi koukatelnými fotografiemi, která na svém profilu také nepsala o tom, co nesnáší, když jsem si povšiml úplně poslední věty: MUŽI NEPIŠTE! NIKOHO TU NEHLEDÁM! A včera, namouduši, že nekecám, jsem dokonce napsal takové drobné černovlásce, která nejenže dobře vypadala, nejenže nevyjmenovávala, co nesnáší, ale z uvedených vět celkem jednoznačně vyznívalo, že má i něco pod čepicí.

Když jsem chtěl své milostné psaníčko odeslat, oznámil mi server: VZKAZ NELZE ODESLAT, INZERENT REAGUJE JEN NA NABÍDKY ZAREGISTROVANÝCH PROFILŮ S FOTEM. No, nebyl jsem zaregistrovaný profil s fotem a bohdá, že nebudu, neb kdybych byl takto objeven svými čtenářkami, jistě by si ze mne dělaly pěknou bžundu.

Smajlíky všude, až se z toho hlava zamotá

A ano, uznávám, že jsou tam i další dámy, které nedeklarují nesnášení, ba právě naopak. To jsou ty: AHOJKY LIDIČKY, HLEDÁM SPŘÍZNĚNOU DUŠIČKU A PÍSNI A BUDEME SI PÍSMENKOVAT A PŮJDEM NA KAFČO A POJEDEM NA DOVČU. A aby bylo zcela zřejmé to jejich vlídné emoční uspořádání, zasypou ta svá kouzelná slova usmívajícími se a pomrkávajícími smajlíky, až se z toho jednomu hlava zamotá.

A já bych měl být rád a vděčen, že jsem konečně kápl na tu správnou a pozitivní zónu, jenže ale rád nejsem, neb ahojky, ahojda, lidičky, sluníčkové dny, písání, písmenkování, kafčo a dovču a celou tu smajlíkovou verbež prostě NESNÁŠÍM!

A co snášíte a nesnášíte vy? Povězte to v diskuzi!

Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?

Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři žen a jejich (ne)pochopitelného světa? Pak by vás mohl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" s jeho volným pokračováním "Jak jsem (ne)našel ženu" nebo podobně vtipná nová kniha "Můj pes je erotoman". Všechny knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám je rád zašle i s věnováním.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Manžel je mimozemšťan aneb Proč ženy muže nechápou