Jak tráví volno známí moderátoři? Napsali nám!
Znáte je z televizní obrazovky, kde ještě donedávna tvořili populární moderátorskou dvojici - Terezie Kašparovská a Jiří Chum. Oslovili jsme je, aby nám napsali - jak nejradějí tráví své volno či dovolenou. Začtěte se...
Znáte je z televizní obrazovky, kde ještě donedávna tvořili populární moderátorskou dvojici - Terezie Kašparovská a Jiří Chum. Oslovili jsme je, aby nám napsali - jak nejradějí tráví své volno či dovolenou. Začtěte se...
Terezie napsala:
Relaxuju během!
Když mi bylo dvanáct a ve škole jsme měli při hodině tělocviku, v honbě za Odznakem zdatnosti, odběhnout 1500 metrů (osmkrát dokola plácek před tělocvičnou), šly na mě mdloby už den předem a ráno neúspěšně simulovala horečku.
Když mi bylo osmnáct a chtěla jsem zhubnout, po prvním odběhnutém kilometru se mi chtělo zvracet.
Když mi bylo pětadvacet a můj kamarád uběhl svůj první maraton, měla jsem ho za totálního šílence, který si chce zničit zdraví.
Dnes je mi dvaatřicet a každé ráno (s výjimkou nemoci své nebo dcery, nebo po opravdu vydařeném večírku) běhám pět kilometrů a je to úžasné.
Začalo to nevinně. Hezkými modrobílými teniskami a iPodem našlapaným muzikou.
A hlavně domem vedle lesa s krásným jezerem, které, když dvakrát oběhnete, máte splněno a po celý den úžasný pocit.
Běh je nejenom dobrá kondice. Jsou to krásné nohy. Pár kilo dolů a s dobrým pocitem propocené triko. Je to relaxace. Meditace. Jsou to myšlenky, které vás doma u plotny nebo v kanceláři nikdy nenapadnou. Je to vaše silná vůle, kterou nikdo nezlomí. Je to životní styl. Jste to vy.
První kilometry bolí (to píchání v boku opravdu není začínající smrt, ale špatným dýcháním překrvená játra). První kilometry nejsou důstojné. Ale běhání je stejně tak nemilosrdné jako spravedlivé. Každý uběhnutý kilometr se vám vrátí. V dobré kondici. V krásných nohou. V pár kilech dolů. V úsměvech…
Jirka napsal:
Dovolená? Prosil bych - hlavně bez Čechů!
Tak mě zase čekalo rozhodnutí, kam na dovolenou. Řeším každý rok to samé. Jestli letět nebo jet autem, případně obojí. Třetí varianta většinou vyhrává.
Dojedu s Martinem do Neměcka, sednu na letadlo a odletím kamkoliv. Musím se totiž přiznat k jedné věci. Nemám rád Čechy na dovolené. Neříkám, že všechny, ale po několika zkušenostech, kdy si česká zbohatlická rodinka stěžovala prakticky na všechno a snažila se k revoluci strhnout všechny kolem, se české společnosti instinktivně vyhýbám.
Když si chci odpočinout, musím i od krajanů a jejich pesimismu pryč. Potřebuju jinou mentalitu, jiný jazyk, jiné typy lidí, než potkávám každý den. Obdivuju, jak se umějí usmívat Asiaté, jak kontaktní a bezproblémoví jsou jižní národy, mám rád disciplínu spojeného království. Chci zažít alespoň na dovolené to, co mi doma už dlouho chybí. Jistě, že protivný umí být Němec, Španěl i Brit, Francouz, ale jsou protivní po svém. Mají stejné problémy, stěžují si na stejné věci, ale umí o tom většinou mluvit s jistou grácií a nadhledem.
Nejvíc mě fascinují asijské národy, jejich pokora, řád a životní optimismus. Letos je nepotkám. Pořídili jsme si psa. A přišlo nám fér ho vzít alespoň na jednu dovolenou s sebou. Po komplikacích, které přepravu psa letadlem provázejí, vyhrála doprava autem. Moje rodina mě přemluvila k Chorvatsku. Můžete tam jet a v tomto místě být na pláži se psem. Naši už tam byli, místo je to prý úžasné, milí lidé. Ale taky místo, kam každé léto jezdí tisíce Čechů. Prý tam jezdí hlavně Rakušáci, Češi skoro vůbec. Ale znáte to - „dobrý den… odkud jste?", a chtějí si povídat, když vy chcete odpočívat. Jsem trochu nervózní, ale třeba se v nás Češích něco změnilo. Naděje umírá poslední.
A jak trávíte nejraději volno, dovolenou, víkendy vy?
Relaxujete, nebo patříte k těm aktivnějším? Co pro vás vlastně dovolená znamená? Jste raději sami, s přáteli, s rodinou, nebo byste snesli i skupinu cizích lidí, např. při zájezdu s cestovkou? Autem po česku, nebo letadlem - čím dál, tím lépe?
