Jak se jedlo na Hradě za prezidenta Masaryka?
Skromně. A zapíjelo se vodou... Milovaný československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk totiž vůbec nebyl vybíravý. Jeho nejoblíbenějším jídlem byly švestkové knedlíky s mákem. Měl jen jedinou slabost - dobrou kávu.
Skromně. A zapíjelo se vodou... Milovaný československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk totiž vůbec nebyl vybíravý.
Jeho nejoblíbenějším jídlem byly švestkové knedlíky s mákem. Mezi další patřila jednoduchá česká jídla jako bramborová polévka, škubánky, makovec, topinky s česnekem, ovesná kaše a zeleninová jídla, třeba hlávkový salát. K pití si prezident dával černou kávu nebo čaj. O přípravu jídel se staral Masarykův kuchař Jiří Hlávka a šéf kuchyně Jindřich Hubka. Jak viděli prezidentovo stravování jeho zaměstnanci?
- "Když jsem vařívala, vždycky jsem chtěla vědět, co pan prezident rád. No, po čase jsem poznala, že mu chutná taková jednoduchá domácí strava. Však také jednou povídal: Já mám nejraději jídla, jaká vařila doma maminka." Anna Černá, kuchařka a hospodyně na zámku v Lánech
- "Pan prezident si nikdy nepotrpěl na složitá jídla o mnoha chodech. Musím říct, že měl rád jednoduchost ve všem." Alois Kadlec, stolník
- "Pan prezident jí velmi jednoduše a není v jídle vybíravý. Co se mu předloží, to sní." Jarmila Kaloušová, typistka
Nejoblíbenější jídlo: Švestkové knedlíky
"Pan prezident vůbec neměl v lásce složitá jídla, která měla bůhvíkolik chodů. Proto taky byla jeho tabule docela jednoduchá. Polévka, předkrm, maso, moučník a dost. Pan prezident si nikdy nevybíral, vzal si, co přišlo na stůl. Ale jedno oblíbené jídlo přece měl: švestkové knedlíky," vzpomínal stolník Alois Kadlec.
"Kdykoliv jsem po hlavním jídle přišel s moučníkem, nechal si dát vždy jen jednou. Víckrát ne. Jakmile však byly švestkové knedlíky, vzal si nejprve tři a potom ještě tři. Paní Alice a hosté, kteří byli právě ten den u jeho tabule, si dávali na švestkové knedlíky tvaroh a obyčejně se divili, že si pan president sype švestkové knedlíky mákem. Když se tomu máku divili pořád a stále o tom mluvili, obrátil se pan president najednou na mne: Tož, jak je jíte u vás? Taky s mákem, nebo jen sypané s tvarohem? ,Nejčastěji s mákem, pane presidente,' povídám na to. ,Tak vidíte!' podíval se pan president vítězně po ostatních a pustil se do dalších tří knedlíků," popisuje Masarykův stolník.
Oběd u skromného pana prezidenta se obvykle zapíjel vodou, jen při slavnostních hostinách bylo naléváno víno. Černou kávu však T.G.M. miloval, ta po obědě chybět nesměla. A jeho syn Jan si zase rád dopřál skleničku whisky.
Švestkové knedlíky s mákem pro T.G.M.
Nabízíme recept z dobové kuchařky: 10 dkg másla utře se na misce, přidá se asi 20 vařených, nastrouhaných brambor a osolí. Dále 5 celých vajec, 3 žloutky a malounko smetany, po čemž se vše s moukou vypracuje, na vále rozválí a na malé čtverečky nakrájí. Na tyto čtverečky se pokládají švestky, uzavrou se, zakulatí a nechají se ve slané vodě uvařiti. Vařené knedlíčky do síta se vyndají a přelejí studenou vodou, dají se do kastrolu, ve kterém je strouhaná smažená houska a nechají se v troubě osmahnouti. Při podávání mastí se knedlíky máslem a sypou mákem.
Chutě prezidentské rodiny
"Myslím, že byl pan prezident taky první, kdo u nás začal jíst ovesnou kaši. To přivezl z Ameriky. Tady se pak tento zvyk částečně ujal a šířil se dost rychle. Ovesná kaše, to byla často jeho večeře. Za dobu svého stolničení jsem poznal jednu zajímavou věc. Že totiž tyhle náklonnosti k určitým jídlům nejsou dědičné," popisuje stolník Alois Kadlec v knize Prostřeno, pane prezidente.
Má pravdu. Prezidentova dcera Alice dávala přednost zeleninovým jídlům a milovala brynzové halušky. A jeho syn Jan? "Pan vyslanec (Jan Garrigue Masaryk byl v letech 1925 - 1938 velvyslancem v Londýně, pozn. red.) měl nejraději vuřty s křenem nebo houbovou omáčku. To bylo jeho. V Lánech, když takhle v létě rostly hříbky, křemenáče, často jsem je panu vyslanci připravil na smetaně do kastrůlku, pokličku na to, a tak si je pan vyslanec bral s sebou do Prahy. A ještě jedno zamilované jídlo měl pan vyslanec: bramborovou polévku. To se vždycky u stolu podíval na mísu, kterou jsem držel v ruce a z níž koukala sběračka, a říkal mi: Pane rado, mrsknou mi sem ještě jednu!", vzpomíná stolník Alois Kadlec.
zdroj: Muzeum T. G. M. v Rakovníku, masarykovomenu.cz