Homosexuálové v ČR: Na vesnici a malých městech trpíme

Zase se začíná mluvit o homosexualitě a o právech homosexuálů. Jak se jim žije v Česku?

Foto: Thinkstock

Zdenka Tomis 8. 7. 2015

Zase se začíná mluvit o homosexualitě a o právech homosexuálů. S tím, jak v Evropě probíhají známé akce Gay Pride (ta pražská se koná v srpnu) se na Facebooku zvedla nová módní vlna. Lidé včetně těch s heterosexuální orientací barví své profilové fotky do duhova, aby tak vyjádřili podporu této menšině.

Na jednu stranu je to dobře. Konečně je to otevřené téma a nikoli žádné tabu, za které se člověk musí stydět, a co víc, musí ho tajit, aby předešel problémům. Alespoň tady v Česku to tak už naštěstí funguje. I když není to tak dávno, co oblíbený časopis Mladý svět málem zanikl poté, co otiskl krátký článek o homosexualitě. Tohle se v sedmdesátých letech vážně stalo.

A jinde na světě se to děje pořád. Takové Rusko homosexualitu dekriminalizovalo až v roce 1993, a dokonce až do roku 1999 ji tu oficiálně považovali za nemoc. A navzdory zákonům proti homosexuálům většinová společnost celkem ostře bojuje.

Zapomeňte na rozdíly

Na druhou stranu bychom se tím neměli utěšovat. U nás sice homosexuálové mohou od roku 2006 uzavírat registrovaná partnerství a diskutuje se o jejich právu adoptovat dítě, ovšem dokud je budeme vnímat jako rozdílné, jiné a možná i trochu divné nebo přinejmenším zvláštní, situace stále nebude ideální.

Navzdory tomu ale čeští homosexuálové hodnotí českou situaci spíš pozitivně. Tedy alespoň co se hlavního města týče. Za Prahou už je česká tolerance a otevřenost o něco slabší.

"Občas si říkám, jestli jsme vážně tak tolerantní, nebo zkrátka jen příliš líní na to se obtěžovat, ale Češi obecně sexuální orientaci ostatních neřeší. Alespoň v Praze ne. Když vidí dva kluky na ulici, jak se líbají nebo jen drží za ruce, možná si myslí své, ale nereagují verbálně ani jinak. To dává pocit, že je vše v pořádku, vše "dovoleno". Upřímně řečeno jsem se na veřejnosti setkal jen s jednou negativní reakcí a ta byla ze strany skupiny cizinců," svěřuje se šestadvacetiletý Martin, který žije v Praze, ale pochází z Děčína.

Na vesnici trpíme

"V mém rodném městě bych si asi nedovolil vzít kluka za ruku, protože je tam myšlení omezenější. Přesto si nemyslím, že by někdo reagoval negativně. Rozhodně by je to však pohoršilo. Moje rodina to ale vzala v pohodě," popisuje a dál vypráví:

"Když jsem přišel za mámou, že jí musím něco říct, vyděsila se. Když jsem jí řekl, že jsem gay, úlevně vydechla, že jsem ji zbytečně vystrašil. Jen prarodiče jsem se tím rozhodl nezatěžovat. Nepřijde mi to jako dobrý nápad, naopak mi to připadá zbytečné. Myslím, že by to nemuseli úplně chápat, a na naše vztahy má orientace nemá vliv."

Víceméně s ním souhlasí i osmadvacetiletý Tomáš, který pochází z Plzně, ale dlouhou dobu žil také v Paříži: "Obdobně jako v jiných zemích i tady platí, že metropolí jsou homosexualové víc přitahováni. Je tu mnohem lepší a otevřenější atmosféra, a co si budeme vykládat, pro nás menšiny i lepší vyžití než na vesnici, kde často trpíme a kde je i mnohem menší šance se seznámit."

Nejčastější předsudky

"Rozdíl mezi regiony a Prahou je podle mě obrovský. Nicméně i v Praze člověk často narazí na klišé, s kterými se v zahraničí nemusí tolik "prát". Myslím tím, že i mně se čas od času stane, že i v lepší společnosti se stanou faux pas typu: Kdo z vás si hraje na mámu a kdo na tátu? Přitom o tom to vůbec není."

"Nejvíc mě pak zaráží předsudky v oblékání. Máš vkus a styl a v očích Čechů jsi skoro automaticky homosexuál. Tohle se mi v Paříži během rok a půl dlouhého pobytu nikdy nestalo."

Češi umí být tolerantní

Tohle jsou přitom zkušenosti nejen mladých mužů, ale podobný pocit má i třiačtyřicetiletý Kája: "Mně se v Čechách žije dobře. Pohybuji se v kruzích, kde homosexualita není nečekaným překvapením a lidé jsou tolerantní. S orientací jsem ve svém okolí problém nikdy neměl. Ani ve škole, ani později v životě."

Zároveň ale Kája uznává, že pohodová atmosféra v Česku nebyla vždycky: "Pamatuji chování společnosti ke gay lidem z dob totality. Od té doby společnost prošla velkou proměnou k lepšímu. Spousta mladých lídí si nedokáže představit, jak to tu dříve bylo. Proto já dnešní dobu považuji za vyhovující. Pořád je co zlepšovat, ale já jsem spokojený."

Čtěte také: "Chce se mi zvracet", slyšel 15letý homosexuál od otce

Zajímal nás ale i pohled ženy na současnou situaci českých homosexuálů. Devětadvacetiletá Bára však také potvrdila, že především ve velkých městech se to stále zlešuje, a že vlastně ať jste kdekoli, záleží především na tom, koho potkáte.

“Už jsem se setkala i s odmítnutím v zaměstnání kvůli orientaci, takže určitě není vše zalité sluncem. Na střední škole jsem si prošla klasickou šikanou a většinou na moji orientaci reagují muži, často v podnapilém stavu, kdy jsou asi odvážnější něco komentovat.”

Jinými slovy, být homosexuálem je nevýhoda hlavně pro heterosexuály. V tom, že to jako nevýhodu vnímají.