Vaření by mělo být jednoduché, bez zbytečně dlouhých seznamů ingrediencí a náročných technologických postupů. Zkrátka by nás mělo bavit stejně jako Báru Bjukitchen Karpíškovou, která lásku k dobrému jídlu sdílí se svým manželem, restauratérem Tomášem.

Nejprve se před ním vařit styděla. Když ale zjistila, že jim to skvěle funguje i v kuchyni, zrodila se Bjukitchen. Nejenom na Instagramu, blogu, ale i na papíře.

Setkání s energickou, a jak i sama říká, rychle mluvící Bárou, se konalo, jak jinak, než nad dobrou kávou. Z hodiny příjemného povídání jsme si odnesli spoustu inspirace, která se ale netýkala jen gastronomie. Měli jsme možnost podívat se pod pokličku rodiny Karpíškových, odnést si i pár receptů, ale hlavně jedno důležité předsevzetí - že si každý den můžeme udělat ještě hezčí.

Jak jste se dostala k vaření? Myslím tím tedy především kuchařku, Instagram a blog.

Seznámila jsem se s Tomášem, když mi bylo 23. A už v té době jsem vařit trošku uměla, jen jsem se před ním styděla. Nejvíce mě ale uvolnilo, když jsme spolu žili asi měsíc a já jsem se rozhodla, že k nám pozveme přátelé na velikonoční oběd. Večer předtím jsem byla strašně nervózní, jak to půjde a hlavně, jestli to všechno uvařím správně. Ten den jsme spolu s Tomášem poprvé vařili společně a strašně nám to šlo. Oba jsme jásali a radovali se, jak nám to všechno spolu jde. Takhle myslím, že jsem se dostala k vaření.

Takže za tím, že jste vydala kuchařku a píšete blog stojí váš manžel?

On mě spíš hodně motivoval a jak jsem říkala, i chválil. Bez něj by ale asi kuchařka nikdy nevyšla.

Co doma vaříte?

Opravdu vařím to, co vidíte na blogu nebo Instagramu. Už od začátku mi bylo jasné, že moje vaření nebude o žádných omáčkách. Mám ráda jednoduché recepty. Ty složité s miliónem ingrediencí a složitými postupy mě vlastně děsí. (smích)

Učila jste se někde vařit?

Mám vystudovanou hotelovku, tam jsem nějaké základy pochytila. Ale hlavně mám doma Tomáše. Když něco nevím poradí mi, ukáže mi to a já to pak dělám taky. On je pro mě taková domácí škola vaření.

Inspiraci pro svoje recepty hledáte i na cestách?

Cestování je pro rozšiřování gastronomických obzorů určitě hodně důležité. Jsem v životě trošku zrychlená, rychle chodím, rychle se dívám, rychle mluvím a taky rychle jím. Vím, že bych mohla být pomalejší, ale já tak normálně funguju. Když mám někde sedět tři hodiny na snídani, tak to nechápu. Možná by bylo lepší, kdybych jedla pomaleji, abych si jednotlivé chutě lépe zapamatovala, ale zase bych toho tolik nestihla (smích). Spoustu inspirace vždycky posbírám na farmářských trzích, vždycky koukám co kdo prodává, mluvím s jednotlivými zemědělci, nechám si všechno doporučit a pak odcházím s plným košem jídla, které prostě musím spotřebovat. Takhle vzniká většina mých receptů. 

Poraďte, jak hezky a vkusně vyfotit jídlo?

Nesnažím se nic zbytečně přikrášlovat. Sdílím naprosto reálné a hmatatelné výsledky. Neodrazuji lidi žádnými složitými kuchařskými technikami, moje jídlo je jednoduché a dokáže ho připravit každý. Jídlo fotím tak, jak ho ve skutečnosti jíme, žádné finty a zbytečně vysypaná semínka.

Je podle vás důležité nejenom, aby jídlo chutnalo, ale aby i dobře vypadalo?

Určitě. Hezké věci mám ráda všeobecně. Snažím se hezky prožít každý den. Stačí si přeci koupit kytku nebo zajít si na dobrou kávu. Nechápu lidi, kteří celý rok škudlí na luxusní dovolenou, místo toho aby si zhezčili každý den. To, jaký žijete život, značí přeci právě tohle a ne luxusní dovolená, kvůli které jste museli šetřit celý rok.

Jak si vede Bjukitchen v konkurenci desítek dalších foodblogů?

Daří se jí a zatím má úspěch. Instagram jsem vytvořila před dvěma lety a poté, co jsem vydala loni kuchařku, se zdvojnásobil i počet followerů. Mám i docela dost nabídek, ale žádnou nepřijímám. Ne ale proto, že bych nechtěla pracovat, naopak baví mě to, ale mám ráda svoje. Blog jsem dělala pro ostatní holky, abych jim ukázala tu lehkost a jednoduchost vaření. 

Vaření pode Bju je tedy jednoduché, rychlé a vhodné pro každou ženu? I pro tu, která nehodlá trávit v kuchyni víc času než je nezbytně nutné?

No jistě. Jsem úplně standardní typ. Jezdím pro děti na kroužky, domů přijedeme v půl šesté a děláme u vaření úkoly.

Blogerkou jste chtěla být vždycky?

Právě že vůbec. Instragram mě baví ve své rychlosti. Sice si občas ráda něco napíšu, ale je fakt, že blog mi dává práci. Samozřejmě rozumím tomu, že to musí být. Lidé, kteří mají kuchařku, si ji po nějaké době odvaří a chtějí nové recepty. Snažím se ale ve svých příspěvcích udržet odstup a nepouštět lidi až příliš do svého soukromí. 

Sledujete další foodblogy?

Spíš ty zahraniční. Z českých mám nejraději Kitchenette.

Jak moc do vašeho života foodblogerky zasahuje značka Ambiente, za níž stojí váš manžel?

Je to tak, že bez Tomáše bych nebyla tam, kde jsem. Bez něj bych asi ani nevydala kuchařku. Sice mě to kdysi napadlo, ale asi bych svůj nápad nikdy nezrealizovala. Určitě tedy ne v šestadvaceti. Vzešlo to z toho, že doma lásku k jídlu sdílíme. Na druhou stranu by kuchařka nikdy nevypadala takhle a neměla by úspěch, kdyby mě to nebavilo. Není jen o receptech, snažila jsem se jí dát přidanou hodnotu. Ukázat, že pokud máte každý den aspoň trochu hezký, pak máte hezký i celý život.