Ani kosmetika, ani slzy, ani drahé hadříky. Úsměv!
Nechte si udělat silikonové poprsí, užívejte řasenky filmových hvězd, navlečte na sebe drahé hadříky. A pak přijde nějaká taková "úplně normální", která vás bůhvíproč posadí do druhé řady.
Takových zkrášlovadel, pastí a pastiček! A takových peněz! Nechte si udělat silikonové poprsí, užívejte řasenky filmových hvězd, navlečte na sebe drahé hadříky. A pak přijde nějaká taková „úplně normální", která vás bůhvíproč posadí do druhé řady. Hergot proč?
Napoleon pravil, že největšími zbraněmi ženy jsou kosmetika a slzy. A dodal šibalsky, že jediné štěstí pro nás muže je, že tyto dvě zbraně nemohou ženy používat současně. Já si dovoluji oponovat, a to nejen v tom technologickém smyslu. Dnešní ženy již mohou tyto zbraně používat současně (co mohl tenkrát vojevůdce tušit o vývoji kosmetiky až k permanentním mejkapům), ale on úplně zapomněl na nejsilnější ženskou zbraň - úsměv!
Přirozenost a úsměv versus unylé pozlátko
Tak třeba: Byl jsem před několika dny pozván na nějakou prezentační akci jakéhosi snobského „body studia". To jsou takové ty akce, kde novináři dostanou napít a najíst, aby o tom studiu hezky napsali. Studio mělo „nakoupené" své tváře, tedy ženské celebrity, které cosi předvedly a předstíraly, že tam chodí cvičit denně. Všeliké tyhle missky, herečky a další, které přišly v drahých šatečkách a botách na jehlách, tam však byly zbytečné od chvíle, kdy dorazila Marta Jandová. Ano, ta dcera šéfa Olympicu, porotkyně talentové soutěže a frontmanka německé kapely Die Happy. Ačkoli byla ze všech těch mladých celebrit nejstarší, ačkoli na sobě měla jen džíny a bílé tričko, kralovala akci svým úsměvem, bezprostředností. A novináři, fotografové i kameramani se k ní seběhli a všechna ta ostatní slavná děvčata měla smůlu. Jen posedávala.
Na unylé pohledy a drahé kabelky chlapa nedostanete!
Je mi tak trochu líto těch holek a žen, které mají pocit, že chlapa uloví na přísný či unylý pohled, který je, bůhvíproč, ordinován fotomodelkám. A je mi líto peněz, které mnohé ženy investují do hříšně drahých kabelek, botiček a hadříků za účelem muže ohromit. Normální muž vnímá ženu jako celek, zajímá jej především to, co má žena pod oděvem, než jaký oděv má na sobě, značky ho nezajímají, ale podprahově dokáže ocenit vkus té ženy.
A žena, která má vkus, dosáhne v sekáči za pár stokorun velmi často podstatně vyššího účinku, než jiná žena nakupující v drahém butiku. Ještě jsem nikdy neslyšel z úst žádného chlapa, že by řekl: „Ta mne dostala na tu kabelku od Louise Vuittona za čtyřicet litrů." Ale slyšel jsem mnohokrát: „Usmála se na mne a bylo to!"
Chcete práci? Usmívejte se!
Můj známý, který se živí jako personalista ve velké firmě, mi to řekl narovinu: „Jasně, musí být odborně způsobilá, bez toho to nejde, ale hned pak je to o úsměvu, o pozitivitě. Já na pozici, která je na styku se zákazníkem, nikdy nevyberu zapšklou krasavici, ale vždycky pozitivní, milou ženskou." A ještě jedna věc mě zaujala, když jsem se zeptal, proč tato firma ženy obléká do celkem prostého, jednotného pracovního oděvu? „Prostě proto, aby nebudily závist a neměly převahu nad našimi klientkami. Znáš ženský…" bylo mi odpovězeno.
A tak to, milé dámy, nemusíte s tou kosmetikou a drahými hadříky nikterak přehánět. V principu se tím dráždíte jen mezi sebou. Co se chlapů týče, pak vaši budoucí partneři, ale třeba i zaměstnavatelé, se z těchto vašich nákladných zkrášlovadel skutečně neposadí na zadek. Čím je ale dostanete a čím budete vítězit na všech frontách, je úsměv. A ten vás nic nestojí!
Co si o tom, myslíte? Povězte mi to v diskuzi! A jen tak mimochodem - když si tak pročítám vaše reakce, vždycky odhaduji, která se při jejich psaní usmíváte, a která mračíte jako čert…
