Prý je ekologické šít si menstruační vložky doma a občas je přemáchnout. V tom případě ze mě grínpísák nikdy nebude.

Tak to mě dostalo. Přimotala jsem se minulý týden na akci o porodech a návštěva biokoutku mi zvedla všechno, co mohla. Tep, adrenalin, hladinu cukru. A kufr. Biopotraviny, proč ne. Látkové pleny z biobavlny, OK. A pak to přišlo. Cituji: Látkové vložky z biobavlny po použití vyperete ve studené vodě a po skončení cyklu v pračce. Jasně, už vidím, jak si ten vynález sušíme v práci na topení... Nebo to je jen pro ty, co sedí celý den doma? Asi jo, těm aktivnějším totiž nabízejí tampony z karibské mořské houby. Vyvařují se a prý stačí dva na několik měsíců. To snad psal chlap! Manžel mě uklidňoval. Další byznys pod rouškou ideologie. Taky mi rozmlouvali hormonální antikoncepci. Jako náhradu nabízejí metody jako přerušovaný styk - tak byla počata převážná část naší generace, kojení - tomu snad v současnosti věří jen oni, a sterilizaci - to je nápad, hurá! Abych nebyla nespravedlivá, na seznamu je i kondom (nebyl by nejlepší z ovčích biostřívek?) a nitroděložní tělísko.

Sen - hrůza

To jsou akce, kterým se příště vyhnu. Snažili se mě taky přesvědčit, že několik týdnů až měsíců po porodu budeme s prckem neoddělitelná jednotka zvaná Motherbaby. Ptala jsem se, jestli je teď moderní nestříhat pupeční šňůru a chytla stíhu, že budu zaručeně špatná matka. Hned se taky dostavil sen - hrůza: Jdu do kavárny na sraz s kámoškou. Rovnou z porodnice, v ruce nesu miminko zabalené v pruhovaném biošátku. Je tam zahulíno, ale nechci prudit. Mám pocit, že bych dítěti měla objednat něco k jídlu, od porodu uběhlo už pár hodin. Kamarádka myslí, že to je super nápad. Hledám v jídelním lístku něco bio. Podvědomě tuším, že moje mléko si takové označení nezaslouží. Budím se zpocená děsem. Uklidnila mě ségra. Té se v těhotenství zdálo, že se jí dítě narodilo předčasně, doktor ho zkouknul, řekl, že potřebuje dopéct a strčil ho v krabici od bot pod topení.

A kde je kulička?

Co nás pobavilo, byla premča filmu U mě dobrý. Je to po dlouhé době čistá sranda a herci jsou fakt skvělí. Filmový večírek byl na poloostrově. Připluli jsme přívozem a drze vlezli do VIP zóny. Hostesky chtěly vědět heslo. Použila jsem své krycí jméno Koule a vyšlo to. Heslo bylo sice Kulička, ale pustily nás. A už tam čekaly. Klobásou a pivem posilněné kámošky. Hodinu nás nutily odpřísáhnout, že se mimčo bude jmenovat Etienne. Byl to nějaký seriálový letec a je to (kolem půlnoci po čtyřech pivech) to nejkrásnější klučičí jméno. Hučely do nás, dokud jim manžel nevysvětlil (šlo to těžko, mlely jedna přes druhou a moc nevnímaly), že Etienne je normální Evža. Bylo po francouzské romantice a sudičky se odvály točit na dětském kolotoči. Předtím ale jedna z nich s prstem zapíchnutým do mého břicha oznámila dojatým hlasem půlce hospody: před rokem jsem jim zpívala na svatbě a podívejte, jak jsou šikovný.

Občas si zkouším představit, jak bude naše mimino vypadat, a vůbec mi to nejde. Ptala jsem se manžela, jestli si myslí, že bude vlasatý. Nevěděl. Nevadilo mi, že neví, ale to, že o tom očividně nepřemýšlel. To kamarádka má snaživějšího muže. Když byla na porodním sále napojená na monitor, hlásil jí manžel podle křivky každou kontrakci s vteřinovým předstihem. „Už to přijde, miláčku." Je vám jasné, kam ho miláček za chvíli poslal?

Mějte se fajn. Patka

Šťastná matka Patka

Patka už je maminkou synka Krištofa, který v červenci oslaví druhé narozeniny. Nicméně jsme se na žádost čtenářek a s jejím souhlasem k Deníku bříška na našich stránkách vrátili. Konec konců, zážitky těhulek budou ženy vždy zajímat, ať už se na miminko teprve těší nebo mají vlastní, a mohou tudíž srovnávat...