A: Jaká podle vás bude nejbližší ruská budoucnost? Co přijde potom, až skončí Putin?

Na tu otázku jsou dvě odpovědi. První je, že Putin neskončí a že bude nějakým jiným způsobem vládnout dál. Mluví se o tom, že by místo něj mohl nastoupit ministr obrany Ivanov.

Já tomu ale úplně nevěřím. Ti lidé nemají žádný výraznější základ pro svou vládu. Mají jenom ropovody. Ty jim ale podle mne nezajistí podporu veřejnosti, která je nespokojená s ekonomickou situací. Současná vláda nebo nějaká její obnovená podoba může podle seriózních analytiků vydržet tak do roku 2010, pak přijde změna.

A: Co se stane potom. Existuje v Rusku nějaká politická alternativa?

Bohužel žádná nadějná alternativa není. Mluví se hodně o panu Kasjanovovi. Také já k němu mám určité sympatie, protože je v opozici vůči vládě. Ale jsou to jenom sympatie. Když se chce člověk podívat na jeho program, tak zjistí, že vlastně žádný není. Těžko říct, zda tu alternativa za dva nebo tři roky bude.

A: Říkal jste, že lidé nejsou spokojení s ekonomickou situací. Projevuje se tato kritika také nějak veřejně?

Moc ne, každý mluví jenom ve své kuchyni. Lidé neznají instrumenty, kterými by mohli tlačit na vládu, aby se zlepšovala. Možná že mladá generace je najde. Už dnes nechtějí mladí lidé chodit do ruské armády a snaží se místo toho odjet do zahraničí a vystudovat tam. Přirozeně pak ale v zahraničí většinou zůstanou, už dnes tam žijí miliony Rusů.

A: Snaží se na ty věci upozorňovat alespoň novináři? Jak to vypadá se svobodou tisku?

Špatně. Na vině ale nejsou zákony, nýbrž novináři sami. Mediální legislativa je až na určité výjimky poměrně standardní, novinářům ale chybí odvaha ptát se. Před nedávnem se konala obrovská Putinova tiskovka, kde bylo několik stovek novinářů. Putin přišel, neodpověděl ještě na jedinou otázku a celý sál mu už ve stoje aplaudoval. Takhle se nechovají sebevědomí a profesionální novináři.

A: Prezident Putin nyní přijíždí do Prahy. Myslíte, že je nějaké téma, o kterém by s ním měli čeští politici hovořit?

Vy jste velká velmoc v hokeji, ale v geopolitice to úplně neplatí. Takže Putin by české politiky v nějakých ožehavých otázkách asi moc neposlouchal. Neposlouchá nakonec ani mnohem větší hráče. Například nedávno pozval do Moskvy zástupce Hamasu, přestože celá G8 byla proti.

Kreml | Foto: Aktuálně.cz

A: Nakolik jsou dnes v Putinově a vůbec v ruském myšlení přítomné velmocenské ambice?

Přetrvává pocit, že Rusko je ponižováno, a proto je třeba vybudovat silný stát a mít silné spojence. V Rusku si lidé pořád myslí, že malé evropské státy se projevily nevděčně za to, co všechno jim Rusko dalo. Mají pocit, že pomáhali Polákům, Maďarům, Čechům a že se k nim teď všichni obrátili zády. Takže to myšlení tam pořád je.

A: Je Rusko skutečně takovou velmocí, jak si myslí?

Není. Ruský stát dnes nemá perspektivu, momentálně se rozpadá na spoustu regionů a nemá ani žádný program, jak svoji budoucnost řešit. Moskva je sice silná, ale regiony jsou v úplně jiném historickém stádiu. V Rusku je ještě pořád několik desítek měst, kde nemají telefon.

Velmocenské myšlení se tam bohužel pořád zaměřuje na dobývání prostoru. Panuje představa, že když vybojujeme nějaké území, tak budeme mocní. To už ale dávno nefunguje. Pokud chce být dnes Rusko velmocí, musí být ekonomicky silné, musí vyrábět konkurenceschopné výrobky. Jenom ruská ropa a plyn na to stačit nebude.

A: Jaký program by si mělo Rusko vytyčit do budoucnosti?

První krok je rozhodně mediální svoboda, Rusko musí mít silná a odvážná média. Bez toho, aby byli lidé informováni a mohli si rozmyslet, co budou dělat, není žádný čin možný. Druhým krokem musí být vzdělávání. Jako třetí stupeň pak přichází stabilní ekonomický rozvoj. A teprve jako výsledek těchto tří kroků může přijít respekt k lidským právům. Takhle to zní až příliš jednoduše, v realitě to ale zase tak jednoduché není.