"Doma máme uklizeno, ale vagína na chodbě nám nevadí." Tvoří vázy, které pobuřují
Často se o ní píše jako o autorce šokujících váz, nebojí se kontroverze. Ona samu sebe vnímá spíše jako vizuální umělkyni, tvořící angažované, kritické a politické objekty. Na svých keramických vázách často vyobrazuje nahé ženské a mužské figury, jimiž chce upozornit na genderové stereotypy a nerovnosti.
Osmadvacetiletá slovenská umělkyně se domnívá, že mluvit o problematice nerovnosti, sexismu či genderově podmíněných stereotypech může být některým lidem nepříjemné. "Zejména pak těm, kteří na nich získávají. Feminismus je v našich končinách vnímaný jako určitá konspirace vůči tradičním hodnotám. Znamená to však jen to, že s takzvanými tradičními hodnotami není něco v pořádku," říká Zuzana Svatik pro Aktuálně.cz.
Svatik má za sebou výstavy v Německu, Belgii, Francii, ale i v Česku a na rodném Slovensku. Dva roky žila a tvořila v Berlíně, ale před půl rokem se vrátila do Bratislavy, aby pokračovala v doktorském studiu na Vysoké škole výtvarných umění.
Svatik se věnuje kresbě již od šesti let, kdy začala chodit do základní umělecké školy. "Byla jsem velmi aktivní dítě, chtěla jsem chodit třeba i do tanečního souboru i zpívat, ale máma mě pak zachránila a přihlásila do výtvarky," vzpomíná. Se studiem výtvarného umění pak pokračovala na střední škole, ke keramice se ovšem dostala náhodou.
"Připadá mi hloupé, že má člověk dělat ve 14 letech taková zásadní rozhodnutí. Mě v té době zajímaly jen cigarety a punk. Na keramiku jsem šla, protože mi říkali, že se tam dostanu nejsnáze," vysvětluje žena s tím, že původně chtěla studovat grafiku. Ve studiu keramiky ale pokračovala i na vysoké škole, aniž by o tom hlouběji přemýšlela. Že se chce práci s tímto médiem naplno věnovat i v profesním životě, si uvědomila asi až rok poté, co získala akademický titul.
Bratislavské sídliště a Bible jako inspirace
S malbou na keramiku začala během přípravy bakalářské práce. Vysvětluje, že školní tvorba bílého porcelánů ji příliš nenaplňovala. Začala proto čerpat inspiraci z dětství a dospívání na bratislavském sídlišti. "Nejdříve jsem se zabývala tématem toho, jak rozdílně vnímáme svůj domov a společné prostory, jako jsou chodby nebo schodiště. Doma máme naklizeno, ale nevadí nám, když se náš pes vyčurá do výtahu, když někdo vyryje do stěny hákový kříž nebo nakreslí vagínu. Prostřednictvím mých váz si viníci nosí tyto artefakty zpět domů," vysvětluje, jak se k explicitním motivům dopracovala.
V magisterské práci se pak začala zabývat problematikou rovnosti pohlaví a feminismu, která je náplní její tvorby dodnes. K zájmu o téma stereotypizace žen dospěla pozvolna během vysokoškolského studia. Přispělo k tomu to, s jakými lidmi se v té době stýkala nebo že začala číst feministicky orientovanou literaturu. "Postupně si člověk uvědomí, že je to něco, s čím se setkává celý život," říká. "Nelíbí se mi, že o ženském těle v parlamentu stále rozhodují bílí muži, kteří dokážou argumentovat jen boží vůlí," dodává.
Na jejích vázách se objevují právě i náboženské symboly - kojící madona s vytaženým prsem, nevěřící Tomáš, který sahá Ježíšovi do rány, nebo scenérie s Adamem, Evou a otázkou, zda byl "první muž" sexy.
"Pocházím z tradiční křesťanské rodiny. Bible je pro mě úžasný zdroj inspirace, je obdivuhodné, co lidé dokážou vymyslet," směje se Svatik a dodává, že si občas vzpomene na některé biblické příběhy, které jako malá slýchala v kostele. "Vadí mi, jakým způsobem křesťanství deformuje přirozené vnímání vlastního těla či sexuality," zmiňuje, s čím ve své tvorbě pracuje.
Dají do vázy květiny - a pak zmlátí ženu a děti
Vázu si umělkyně vybrala jako svůj hlavní komunikační prostředek záměrně. "Je možné na ni pohlížet také jako na určitý archetyp. Lidé si domů koupí krásnou vázu, dají do ní květiny - a pak zmlátí své děti a ženu," přibližuje svou ideu. Zároveň podle ní váza symbolizuje stereotyp ženy jako pečovatelky o domov. "Samu sebe občas záměrně stylizuji do role ženy dekoratérky váz," říká.
Svatik měla po studiích ateliér v Berlíně, kde žila a tvořila. Německou metropoli popisuje jako stát ve státě, kde je například přístup ke queer lidem diametrálně odlišný od toho, co znala ze Slovenska, a mnohem otevřenější společnost. Přesto si nemyslí, že by zde problém genderové nerovnosti a sexismu neexistoval, považuje jej za globální.
Nyní má za sebou první semestr doktorského studia v Bratislavě, do budoucna si ale nedokáže představit, že by na Slovensku zůstala. Postgraduální studium plánuje využít k pobytům na zahraničních univerzitách a v uměleckých rezidencích. Připouští ale, že stěhování pro ni není možné ze dne na den. "Mám ateliér, kde je spousta těžkého vybavení, dvě pece a tak dále. Takže tomu musí předcházet nějaký delší proces a musím vědět, že budu mít třeba zázemí," vysvětluje. Ve svém ateliéru prý tráví sedm dní v týdnu.
Svatik nikdy nemusela hledat práci mimo uměleckou branži a nepracuje na zakázku, živí ji pouze volná tvorba. V zahraničí má několik sběratelů, kteří její vázy pravidelně odebírají. Překvapivě ale nemá žádný sofistikovaný byznys model a její e-shop byste hledali marně. "Vůbec nejsem byznysový typ a nic o tom nevím. Instagram jsem si založila před dvěma a půl či třemi lety a dodnes nemám ani své webové stránky. Už je mi trochu trapné posílat galeriím jako portfolio svůj Instagram. Vím, že je to důležité, ale v mém žebříčku hodnot je to někde úplně dole. Tento rok to ale udělám. Je mi skoro 29 let a už je čas," směje se.