S Radkou Třeštíkovou jsme se setkaly v nakladatelství, které vydalo na začátku června její další knihu Kde jsi, když nejsi. Román vypráví příběh matky dvou dětí, která podvádí svého manžela. Jedna z nejčtenějších českých spisovatelek v knize poprvé otevřeně popisuje sexuální scény. 

Dvaačtyřicetiletá Třeštíková sedí naproti mně u stolu a míchá si kávu, i když se jí za celý rozhovor nenapije. Na otázku, proč se rozhodla tak otevřeně věnovat sexualitě hlavní ženské postavy, odpovídá, že právě díky fyzické přitažlivosti často děláme nejrazantnější rozhodnutí, která do té doby odkládáme. "Fyzická přitažlivost je součástí celého příběhu. Hlavní postavě dovolí na chvíli nebýt tam, kde byla dosud," vysvětluje autorka a odkazuje k pasáži, v níž hlavní postava v přítomnosti milence konečně zapomene na všední realitu.  

Ženy chtějí samy po sobě příliš

"Nezapomenout" na svou sexualitu není pro ženu, která musí vyhovět řadě nároků, vůbec snadné. Podle Třeštíkové ji pak ženy v zájmu svých povinností samy potlačují. "Společnost nás v určitém věku posouvá do určitých rolí a očekává, že je budeme plnit. Jenže starat se celý den o děti, dělat s nimi na pískovišti bábovky, pak udělat rajskou a večer být v posteli femme fatale, když jste unavená a nemáte náladu, to prostě není snadné. Matka je silná, všeobjímající role a ženy svou sexualitu nenápadně odsouvají, přestanou ji nadlouho řešit jako téma a pak je těžké do ní znovu naskočit," míní.

Před dvěma lety skončil vztah s fotografem Tomášem Třeštíkem s nímž má dvě děti. Upozorňuje ale, že její manželství s knihou nesouvisí. "Ne ve smyslu, co jsme si s mým mužem udělali, v čem jsme si nerozuměli nebo co byla čí vina," Dodává nicméně, že rozhodně platí, že "některé věci sama ze sebe chtěla i zpracovat".

Byla jsem ve škatulce spokojené manželky

Věnovat se chtěla třeba společenskému očekávání, které určuje, jak by se žena v určitém věku měla chovat, pokud má ještě navíc děti. Takové představy se pak podle Třeštíkové odráží do nároků, které na sebe mají samotné ženy. "Být nejlepší mámy, kuchařky, milenky, manželky… Fascinuje mě, že ženy často i nevědomě dělají, co nechtějí. Přijmou všechny svoje role a jen je bezchybně hrají. Zajímal mě ten moment, kdy si žena uvědomí, že tohle nechce, nemusí a že všechna ta očekávání může alespoň na chvíli ve svém životě vypustit. Otázka samozřejmě je, jestli může nebo ne. I proto má moje hlavní postava v knize často tendence se obhajovat a pak říká, že se přece obhajovat nemusí. Není si jistá, jestli si může dovolit nebýt alespoň někdy přítomná, když má dvě děti a manžela," objasňuje Třeštíková název knihy Kde jsi, když nejsi.

Nejsme schopni se rozejít, raději žijeme v nefunkčních vztazích, tvrdí studie

Vztahy

Spisovatelka říká, že jsou pro ni samotnou zmíněné společenské představy silné téma, které má "vyzkoušené" - na její způsob života podle jejích slov neustále někdo reaguje. "Byla jsem ve škatulce spokojené manželky a mámy, která plní očekávání ostatních o tom, jak se má manželka a matka chovat. Najednou jsem to ale přeskládala a začala jsem se chovat jinak. Lidé to začali vnímat a sama vidíte, jak to ve společnosti rezonuje. Rozhodně to není tak, že bych stála na nějakém piedestalu jako vzor pro ostatní. Přitom se nic nestalo, nikoho jsem nezabila, nic jsem neukradla, platím daně, pracuju, starám se o děti," říká.

Z hodnocení ostatních si ale spisovatelka nic nedělá a říká, že se narodila s hrdostí a sebedůvěrou. Její případ ovšem podle jejího mínění ukazuje, že pro ženu není jednoduché vystoupit ze zaběhlých společenských kolejí.

"Velmi jednoduše vás zařadí: 'Jasně, máš krizi středního věku, ujíždí ti vlak, jsi stará, zoufalá, potřebuješ to dohnat…' Pořád vám někdo vnucuje nějaké nálepky, které se na vás lepí a vy je musíte strhávat, abyste taková tvrzení k sobě nedostala, protože je nechcete vnímat jako nějakou pravdu. Je to jen myšlenka, která se utvoří v hlavě člověku, který vás vůbec nezná. Z množství reakcí jde vidět, jak je naše společnost nastavená. I proto je pro některé ženy lehčí dál plnit svou roli, než z ní vystoupit a pokusit se žít život tak, jak opravdu chtějí."

  Obětovat se pro partnera a při hádce mlčet. Alžběta našla sílu a je šťastně single

Věděla jsem, že když neodejdu, onemocním

Na otázku, jestli je po rozchodu šťastnější, nemá jednoznačnou odpověď. "V některých ohledech ano, v některých ne. Spoustu z toho, co jsme s Tomášem měli, mi teď chybí. Stejně jako hrdinka knihy jsem zvažovala všechna pro a proti, ale ono je nakonec jedno, kolik pro a proti máte, když stejně víte, jak se musíte rozhodnout. Pak je to rozhodnutí správné, bez ohledu na to, že jsou chvíle, kdy je vám smutno a všechno je náročnější," říká autorka. "Než setrvávat v něčem, kde cítíme vnitřní nespokojenost, je vždy lepší se jí zbavit a následně řešit starosti, které v novém životě přicházejí."

"Navíc jsem věděla, že když v určitý moment neodejdu, onemocním. Že není možné, aby na můj duševní stav mé tělo nereagovalo, aby to vydrželo, pokud je v něm duše v takovém nepořádku," doplňuje Třeštíková.

Když se bavíme o loňském festivalu v Karlových Varech, kde způsobila rozruch odvážným outfitem, Třeštíková odpovídá, že se snaží svůj život žít tak, jako by ji nikdo jiný neviděl, bez ohledu na to, co si budou říkat ostatní. Rozruch ve Varech ji nicméně přinutil lidi kolem sebe více vnímat. "Neměla jsem plán, že tam přijdu, budu provokovat a všichni mě zkritizují. To bych se takhle neoblékla. Myslela jsem si, že budu provokativní, ale že tam budou takhle všichni. Možná jsem v něčem magor, který vystupuje z nějakých škatulek, ráda dělám drama a vířím vodu, dělám si tetování a pak je odstraňuju, ale je za tím touha po tom žít v nějaké vnitřní svobodě a nezávislosti," uzavírá.

Video: Komunisté měli na likvidování řeholnic systém. Chci jim vydobýt více respektu, říká spisovatelka Kateřina Tučková (5. 5. 2022)

V průběhu let jsem rozkrývala další vrstvy toho, co se tehdy v Československu dělo, říká spisovatelka Kateřina Tučková o přípravě románu Bílá Voda. | Video: Daniela Drtinová