Kreativní producentka pořadu Lucie Macháčková i jeho moderátorka Tereza Dočkalová začaly na několikadílné sérii obě pracovat ještě bez mateřské zkušenosti. Tháliemi oceněná herečka a moderátorka se v té době na rodičovskou roli teprve připravovala, byla již v pokročilém stadiu těhotenství. Nyní mají obě malé děti a svým pořadem, založeným na rozhovorech se známými či méně známými matkami, chtějí dodat ženám sebevědomí a motivaci, aby kojily všude tam, kde je to potřeba, a nabídnout prostor, kde upustit páru a emancipovat se.

Jaké největší mateřské tabu jste v pořadu otevřely?

Macháčková: To je dobrá otázka. Pro mě je to moment, kdy Nina Špitálníková (koreanistka, pozn. red.) mluvila o tom, že byla těhotná, ale na dítě se necítila, viděla to jako obtíž. Kdyby ji její tehdejší partner trochu nezpracoval, tak by možná šla na potrat. Když ji začal do potratu naopak nutit, tak už nemohla, ale pořád to dítě nechtěla a byla z toho nešťastná. Být těhotná, ale zároveň dítě nechtít, je tabu. Teď je z ní super máma a se synem Malcolmem je asi hodně provázaná. Říkala jsem si, že je statečná.

Dočkalová: Pro mě jsou nejtíživější ztráty dítěte. Dokumentaristka Hana Muchová, která potratila injekcí do břicha, se s tím vyrovnala strašně krásně, ale poslouchat, jakým způsobem to proběhlo a co to stálo, bylo šílené. Člověk si to nerad představuje a nerad to na sebe nechává doléhat. Sama o tom točí dokument a řekla, což mi přijde nádherné, že naše společnost smrt uklidila do špitálů. To mě hrozně zasáhlo.

Promluvila ve vašem pořadu žena, která vás výrazně inspirovala?

Macháčková: Pro mě byl nejzásadnější rozhovor s již zmiňovanou Ninou Špitálníkovou, když vyprávěla o tom, jak se svým osmitýdenním Malcolmem jako svobodná opuštěná matka odjela do Španělska a pak s ním procestovala Asii. Seděla jsem na podlaze, poslouchala a říkala si, že je to úplně skvělé, a že pokud jde být mámou a zároveň žít svůj život dál a věnovat se svým projektům, tak to chci taky. Mám práci, která mě hrozně baví, a vždy jsem to brala jako buď, anebo.

Dočkalová: Mně přišel velmi inspirativní díl s tatínky, který bude až ve druhé šestici epizod. Pozvaly jsem si Jonáše Zbořila a Bohdana Bláhovce (novinář a režisér - pozn. red.). Přišlo mi skvělé, jak o tom přemýšlejí, jakým způsobem mluvili o péči, která je v naší společnosti většinou jen na ženách a my ženy na ni často bezmyšlenkovitě stojíme jako první ve frontě. Bylo hezké slyšet, že oni to takto nemají, neberou to automaticky a starají se o děti moc rádi. Nemají problém vypadat jako tatínci, cítit se tak a chovat se tak. Říkala jsem si, že máme jako lidstvo nějakou naději. Zásadní mi přišel také rozhovor s herečkou Aničkou Císařovskou, která popisovala svá zamlklá těhotenství.

Její příběh jsem poprvé slyšela na svatbě našich kamarádů a přišlo mi, že se to totálně protíná s naším pořadem. Přišla jsem s tím za dramaturgyní Katkou Krobovou a ona to zkusila. Ukázalo se to jako nádherný nápad. Je to bolestivé, ale také hrozně inspirativní. V mateřství je nejtěžší umět naslouchat své intuici a to je podle mě téma tohoto dílu.

Macháčková: Mě šokovalo to, jak je ztráta v brzkém stadiu těhotenství šíleně častá. Málo se o tom mluví, já to nevěděla, a to si myslím, že jsem poměrně edukovaná. Měla by proběhnout nějaká osvěta o tom, že se to může stát a že je to těžké, ale že když se to stane, je možné najít i psychoterapeutickou pomoc.

V řadě dílů je cítit jistá kritika lékařské péče, ať už v případě porodů, nebo zmiňovaných potratů. Uvažovaly jste nad tím, nějakého lékaře či lékařku přizvat, aby vyjádřili své stanovisko?

Macháčková: Chápu, co říkáte. My jsme se snažily dát největší důraz na příběh konkrétní ženy, na sdílení. Nesnažíme se pátrat po tom, kde v lékařské péči nastala chyba. Ale v některých dílech lékaři jsou, v dalších řadách jsme točily o poporodní depresi a tam máme psychiatra, lékařka se nám vyjadřuje také k porodu mrtvého miminka.

Dočkalová: Jsou to dva tábory, které mají svou pravdu a dnes jsou tak nějak přednas*ané, neprobíhá mezi nimi zdravá debata. Uvažovaly jsme, že bychom pozvaly nějaké zdravotní sestry, ale bylo by blbé, kdybychom se zastávaly jedné nebo druhé strany.

Může se ale například stát, že vás někdo nařkne z propagace domácích porodů…

Dočkalová: Já jsem se bála, zda to tak nebude vyznívat, ale včera jsem viděla první díl, kde mluví porodní asistentka Alžběta Samková, která říká, že domácí porody sice dělá, ale že ona sama by si na to nikdy netroufla a že je to na každém zvlášť. Je super, že to vychází z hostky a nemusíme tu protiváhu dělat my.

Macháčková: Říká tam, že by do toho nešla, protože moc dobře ví, co se může stát, že poporodní komplikace mohou přijít velmi nečekaně. Nejsme úplně "ezo" pořad, který by nutně brojil proti systému, ale v některých dílech poukazujeme na to, že by bylo super, kdyby probíhala lepší komunikace mezi matkou a lékaři a kdyby byla jejím pocitům a instinktům dávána větší váha. Není úplně fajn, když vám někdo řekne: Máte zamlklé těhotenství, tady máte žádanku, jsou to tamhlety dveře, čau. Chápu, že doktoři nemohou každou ženu držet za ruku, ale je to něco, na co se vyplatí poukázat. V některých dílech se zabýváme i problémy v sociálním systému.

Dočkalová: Myslím, že v Česku máme skvělé zdravotnictví a je na ohromné úrovni, ale kritika komunikace je namístě. Ve vší té profesionalitě a brutální specializaci se na to občas zapomíná.

Byl hlavní motivací, proč jste Protivný sprostý matky natočily, pocit, že podobný pořad na české scéně chybí?

Macháčková: Určitě. Pořad jsem připravovala ještě jako bezdětná žena. Byla jsem obklopená spoustou otázek, jako kdy budu mít děti a proč je ještě nemám. Vnímala jsem, že žena-matka je zobrazována buď jako dokonalá supermáma, která s úsměvem na rtech obětuje svůj volný čas a kariéru, aby s velkým nadšením dělala biopříkrmy. Není nic jiného, co by ji naplňovalo, a pokud ano, je to špatná matka. Druhý mediální obraz matky je ztrhaná a hysterická žena. Ani jeden mi nepřišel realistický. Chtěla jsem udělat pořad, který se bude zaměřovat na matku nejen jako na robota, který se stará, obětuje a řeší chůvičky. Přála jsem si reflektovat změny, kterými žena prochází, a zaměřit se na její psychiku, na věci, které se týkají jenom jí.

Dočkalová: Další klišé je obraz matky, která zvládá vše s grácií, vždy u toho má uklizeno a vypadá pěkně. Je to nedostižný vzor, který drásá spoustu rodičů. Lucka mi původně volala kvůli jinému pořadu, který měla také přihlášený do webové platformy České televize. Já jsem jí řekla, že budu máma a že asi nebudu mít na nic čas. Ona odpověděla: Počkej, tak to pro tebe mám úplně jinou práci. Mně to přišlo jako dobré načasování a nadchlo mě to.

Na začátku dílu je vždy váš monolog, kde již v pokročilém stadiu těhotenství vyjadřujete různé obavy, třeba že po porodu nebudete mít sex nebo zda budete ještě Tereza, nebo už jenom matka. Šlo o vaše vlastní myšlenky, chtěla jste si sama něco zodpovědět, než se vám dítě narodí?

Dočkalová: Jsou trochu zobecněné, protože já nejsem prototyp, jsem trochu divná a takové je i moje mateřství. V zásadě jsou to ale otázky, které každého člověka, který čeká dítě, zajímají a chce si na ně odpovědět. Musím říct, že očekávání prvního roku mateřství lemovaného těmito rozhovory bylo super. Ve spoustě věcí mi pomohly naše hostky a jejich příběhy, abych se uvolnila, našla si originální cestu a nepranýřovala se za věci, které neumím a nikdy umět nebudu.

Někteří diváci prý měli problém s názvem pořadu…

Dočkalová: Já jsem to jen prolistovala, hejty moc neumím, a když jsem zjistila, že Protivný sprostý matky dostanou podobný hejt jako Kokoti, tak jsem to vypla.

Macháčková: Já to naopak miluju. Založily jsme facebookovou skupinu, která by měla v budoucnu sloužit pro interakce a sdílení. Jeden muž nám tam psal, že je k pláči, že ČT podporuje pořad s takovým názvem a že by chtěl raději pořad Něžné matky s láskou. Já jsem mu to něžně a s láskou vysvětlila. Název je trochu kontroverzní, ale je to hyperbola. Každá máma je občas protivná a sprostá. Ten pořad ale sprostý není, sprostých slov je v něm úplně minimálně, naopak si myslím, že je poměrně milý. Je to prostor, kde si můžeme dovolit upustit páru a mluvit o tématech, která jsou těžká. Je to také vyjádření emancipace, žena občas je protivná a sprostá, ale to neznamená, že je méně matka.

Dočkalová: Navíc po pandemii už je rodiči spousta mileniálů, kteří potřebují své Sama doma pro hipstery, a s názvem Protivný sprostý matky je oslovíte snáz.

Několik hostek v průběhu natočeného pořadu kojí. Chtěly jste tak "hodit vidle" do nekončící debaty o tom, zda to patří na veřejnost, nebo ne?

Dočkalová: Já doufám, že to tu debatu ukončilo. Je normální, že lidi na veřejnosti pijí, a neměli bychom diskriminovat děti, které také potřebují pít. Já jsem kojila všude, a dokonce jsem si z toho dělala takovou sbírku, kde to bylo nejvíc legrační. Nejlepší je to za chůze, třeba uprostřed festivalu, na to taky došlo.

Macháčková: Nevím, jestli to tu debatu ukončí, možná bychom se měly zeptat toho pána, co říkal, že ženy mají být něžné a láskyplné. Podle mě ten pořad ale neviděl. Je vtipné, že tato debata existuje. Toto je náš příspěvek do ní. Jsou tady děti, které jsou kojené, a je to úplně v pohodě. Chtěly jsme, aby pořad byl baby friendly, takže se nám tam motají děti hostek i holek ze štábu. Občas je to chaos a vygenerovalo to spoustu zajímavých situací. Kdybychom řekly "Ježíši Kriste, jestli chcete kojit, tak vypneme kamery", byly bychom úplně blbé. Chceme v tomto dávat ženám sebevědomí. Já sice nekojím, ale kdybych kojila, tak bych to taky dělala úplně všude.

V pořadu také třeba volně pobíhají děti, což může působit rušivě. Bylo záměrem nechat natáčení co nejpřirozenější a v duchu toho, jak zachytit "skutečné" mateřství?

Macháčková: Velmi málo jsme zastavovaly kamery, nechaly jsme to plynout, protože se nám stávalo, že když jsme zastavily kamery, stalo se něco geniálního. Občas to byl problém, děti si hrály s hračkami, které byly příliš hlasité, takže jsme se dostávaly do situací, kdy jsme přemýšlely, jestli je tato autenticita ještě "oukej", když nejde slyšet hostku. Když jsme řekly, že chceme natáčet s dětmi, všichni nám řekli, že jsme blázni a že děti ruší. Ale třeba na to bude koukat nějaká máma a řekne si: Takže i téhle slavné herečce dítě řve úplně stejně jako mně.

Dočkalová: To jste hezky spojila, to je pěkné. Je to pravé spojenectví, které by náš pořad chtěl podtrhnout. Že jsme na tom všichni stejně a všichni děláme chyby.

Mohlo by vás zajímat: Jak krutý je ilegální potrat. Oceňovaný film je opět aktuální