Rosmarinus officinalis
Lidové názvy: rozmarýnka, mořská rosa, posvátný keř, merdov
Čeleď: hluchavkovité (pyskaté)
Popis byliny
Rozmarýn lékařský je stálezelenou rostlinou s charakteristickou pryskyřičnou vůní a výškou od 10 do 150 cm.
Hustě větvené stonky rozmarýnu ve spodní části dřevnatí. Vstřícně na ně přisedají čárkovité listy s podvinutým okrajem. Horní strana listů je temně zelená a lesklá, zespodu jsou listy šedivě plstnaté.
Z úžlabí listů vyrůstají drobné květy modravé, růžové či bílé barvy. Obojaké květy mají pyskatý kalich s vyčnívajícími tyčinkami. Vytvářejí lichoklasovitá květenství. Plodem jsou hladké tvrdky.
Výskyt a pěstování
Rozmarýn pochází ze Středozemí. Osídluje zejména skalnaté mořské pobřeží. Vyhovuje mu lehká, nejlépe písčitá půda.
Rozmarýn lékařský se dnes s oblibou pěstuje po celé Evropě nebo v Severní Americe. V našich podmínkách nezplaňuje. Pěstuje se v přenosných nádobách. V létě se rozmarýnu bude dařit na slunném stanovišti, v zimě při omezené zálivce a teplotě mezi 10 – 15 °C. Lze ho pěstovat i jako pokojovou rostlinu.
Během vegetace potřebuje rozmarýn přihnojování a dostatečnou zálivku. Pravidelně se zastřihuje pro košatý tvar. Rozmnožuje se především vegetativně prostřednictvím vrcholových řízků.
Léčitelství
Rozmarýn lékařský je z 1 – 2 % tvořen vonnými silicemi (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), až z 8 % tříslovinami, dále flavonoidy (luteolin, apignenin, diometin), hořčiny (rosmanol, romadial), kyselinou rozmarýnovou, ursulovou, kávovou, saponiny aj.
Léčitelství využívá výhradně listy rozmarýnu. Sklízejí se po celý rok, ale nejvíce účinných látek obsahují těsně před květem. Stříhají se celé větvičky, svazují se a suší zavěšené. Suší se ve stínu, uměle do teploty 35 °C. Po usušení se listy ze stonků zdrhují. Uchovávají se v dobře uzavřené nádobě.
Mladé výhonky a lístky rozmarýnu mají trpce kořeněnou chuť a příjemnou vůni. Čerstvé, sušené, drcené i jemně mleté lístky nacházejí i kulinářské využití. Rozmarýn je mj. součástí oblíbeného provensálského koření. Dává chuť masovým pokrmům, hodí se ke zvěřině, skopovému, telecímu, králičímu, rybímu i kachnímu masu. Dochutí omáčky, polévky, brambory, těstoviny, sýry nebo pizzu.
Mladé výhonky a lístky rozmarýnu se přidávají do zeleninových salátů. Květy rozmarýnu ozdobí sladké dezerty, zpestří džemy, marmelády apod.
Léčivé účinky rozmarýnu
- má dezinfekční a antiseptické účinky
- podporuje tvorbu trávicích šťáv a žluči
- harmonizuje trávení
- stimuluje činnost jater
- působí proti nadýmání
- je mírně močopudný
- zvyšuje krevní tlak
- stimuluje oběhový systém
- uvolňuje hladké svalstvo
- tlumí bolest při revmatismu a dně
- je prospěšný při zahlenění
- povzbuzuje při únavě
- zklidňuje při nervovém vypětí
- posiluje koncentraci a paměť
Podávání a užití
Vnitřní užití
Vnitřně se rozmarýn obvykle podává jako čajový nálev (půl lžičky sušených nebo čerstvých listů na šálek vroucí vody) nebo studený macerát (luhuje se 6 hod.). Čaj z rozmarýnu se pije jednou denně, ideálně ráno. V léčitelství se uplatní i v podobě rozmarýnového vína (recept níže).
Ve vyšších dávkách může být rozmarýn škodlivý. Doporučená denní dávka je jedna čajová lžička sušených listů (i jako koření). Protože podporuje prokrvení dělohy, není vhodný v těhotenství. Nedoporučuje se ani kojícím ženám, dětem do pěti let nebo osobám s těžkým onemocněním ledvin či jater.
Vnější použití
Koncentrovaný výluh z rozmarýnu se uplatňuje jako antiseptické kloktadlo, ústní voda nebo přísada posilující bylinné koupele. Prokrvující vlastnosti rozmarýnu se využívají při bolestech svalů a kloubů.
Rozmarýnová silice je základem přírodní kosmetiky, parfémů nebo repelentů proti hmyzu.
Inhalace rozmarýnu pomáhá při rýmě a nachlazení.
Rozmarýnové víno – recept
Na 1 l vína je třeba 75 g čerstvých rozmarýnových listů.
Rozmarýn se naloží do vína a nechá macerovat po dobu jednoho týdne, poté se scedí. Sklenička vína denně je prospěšná při nízkém krevním tlaku, má posilující působení.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
