Nechoď tam! Nedělej to! Nesahej na to! Sedni si! Vezmi si! Samé zákazy a příkazy... Někdy je naše výchova jako jízda po křivolakých uličkách ve městě plném dopravních značek.

Děti v batolecím období přitom mnohdy ještě nejsou schopné našim zákazům a příkazům porozumět, takže v lepším případě budou zmatené a v tom horším prostě neposlechnou. Jak jim tedy výchovou stanovit nutné hranice tak, aby chápaly důvody?

Nezakazujte bez vysvětlení

Dítěti bychom měli umožnit poznávat svět. Samozřejmě je potřeba stanovit určité hranice, aby si nemohlo nějak ublížit. Ale ne jednoduchým zákazem. Neříkejte: "Nesahej na žhavá kamna!" - ale vysvětlujte: "Když si na ta kamna sáhneš, můžeš se popálit." Při vhodné příležitosti vezměte za ručičku a přibližte ji ke kamnům, ohni nebo svíčce, aby dítě cítilo horko a získalo přímou zkušenost.

Proč to po mně chtějí?

Pokud tatínek nebo maminka křiknou přísně na dítě: "Neseď na zemi!" a nic víc, dítě se v duchu ptá: "A proč nemám sedět na zemi? Proč to po mně rodiče chtějí? Mám si stoupnout nebo třeba kleknout?" Lepší je proto dítěti vysvětlit: "Aničko, vstaň z té země, sluníčko už nesvítí, je zima, mohlo by tě to studit."

Více o výchově se dozvíte na Babyweb.cz>>

Když řeknete Honzíkovi direktivně: "Nevykláněj se z okna!", sdělujete mu svoje přání, ale už nevysvětlíte, proč se nesmí z okna vyklánět. Vhodnější je říct: "Honzíku, z okna se podíváme spolu, protože je to hodně vysoko. To je nebezpečné, protože bys mohl vypadnout. V takových případech je lepší, když je maminka blízko."

Negativní příkaz = stres pro dítě

Batolátko je na návštěvě u babičky, která má na stole keramického pejska. Babička dovolí malému Vojtovi, aby si ho půjčil, ale maminka na něj přísně křikne: "Ne, Vojto, na to nesahej, určitě bys to rozbil!" Děťátku to nedá, a jakmile nastane vhodná chvilka, pejska si vezme - a nejspíš se mu ho doopravdy podaří rozbít, protože je z mámina přísného tónu ve stresu a ví, že dělá něco zakázaného...

Doporučujeme: Jak správně trestat děti, aby to splnilo účel?

Když ale maminka klidným hlasem řekne: "Babička ti, Vojtíšku, dovolila si pejska vzít. Tak si ho půjč a potom zase hezky vrať na místo," dítě si v klidu a pod dohledem dospělé osoby s pejskem pohraje a potom ho opatrně vrátí na místo.

Stejně tak když si chce batole vyzkoušet novou prolézačku na hřišti, neměla by ho maminka hned zrazovat stylem: "Když tam polezeš, spadneš a rozbiješ si nos!" Prcek bude ve stresu a opravdu může spadnout. Lepší je dítě v jeho odhodlání podpořit: "Chceš vyzkoušet toho houpacího koníka? Tak se hezky drž a já ti napoprvé trochu pomohu." Dítě získá jistotu a karamboly mu budou hrozit daleko méně.

Douška na závěr

Děti mezi prvním a třetím rokem jsou na zákazy a příkazy velmi citlivé, proto by se v naší výchově měly objevovat co nejméně. Je třeba, abychom si ve vztahu k dětem uvědomili, jak bychom chtěli - kdybychom byli na jejich místě - aby se rodiče chovali k nám.

Chtěli bychom být zahrnováni samými povely a omezeními? Aby se táta s mámou chovali direktivně a jenom nám říkali, co máme a nemáme dělat? Nebo bychom raději měli kolem sebe laskavé rodiče, kteří nám vše v klidu vysvětlí a podpoří nás, když chceme vyzkoušet něco nového?

Co myslíte vy - jak moc potřebujeme direktivní výchovu? Jde jen o úzkoprsý český zvyk, nebo jsou zákazy a příkazy nezbytné? O tom můžete diskutovat pod článkem.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Nejhorší rodiče všech dob: Poznáváte se i vy?

Neprojdou! aneb Ženské alternativy kondomů

Svedla mě kamarádova holka. Jenže já jsem žena