"Moje břicho funguje jako magnet," píše nastávající maminka Veronika. Dlouho se s intimními dotyky cizích lidí nemohla vyrovnat. "Osahávači" narušovali její soukromí. Jak to prožívala?

Jdu po chodbě v práci. Proti mně kolega, se kterým se sotva znám. Obvykle se mineme s obligátním „Dobrý den" proceděným skrz zuby. Teď je všechno jinak. Usmívá se a zastaví proti mně. Najednou cítím jeho ruku na břiše.

"Můžu? A co to bude? Určitě holka? Že jo? To jsem si hned myslel. To se pozná. Holky dělají kulatá břicha." Stihnu jen párkrát přikývnout a je pryč. Podobnou situaci zažívám poslední dobou celkem často. A vadí mi to?

Co z toho má?

Ještě před pár měsíci bych řekla: Určitě ano! Sama jsem nikdy těhotným na břicho nesahala - přišlo mi to příliš intimní. Navíc nechápu, co z toho ten "osahávač" vůbec má. Pohyby v 99 % takto náhodným krátkým šáhnutím stejně neucítí. Co tedy lidi na vzdouvajících se pupících těhotných žen láká? Na tohle pořád odpovědět nedokážu. Ale to, že se moje břicho stalo magnetem pro známé i méně známé kolemjdoucí ruce, mi kupodivu vadit přestalo.

Doporučujeme: Jsem těhotná a čím dál víc tlustá

Asi trochu maminovatím. Dřív bych totiž byla cizími doteky naprosto pohoršena. Dokonce ještě na začátku těhotenství, když už tyto břišní osahávačky začaly, jsem vymýšlela strategie protiútoku. Například jsem chtěla s nevinným: "A můžu si na oplátku taky sáhnout?" položit osahávači/osahávačce ruku na jeho/její (samozřejmě netěhotné) břicho. S kolegyní jsme vymýšlely potisky na trička "Nesahat!" nebo "Pozor, vysoké napětí!" v oblasti pupíku.

Rozčilovala jsem se, že to, co za jakýchkoliv jiných okolností bývá považováno za sexuální harašení, se najednou v případě těhotných stává něčím naprosto společensky přijatelným. Jenže čím víc se mi nadouvají šaty, tím míň mi podobné narušování mého osobního prostoru vadí.

Břicho představuje výhodu

Zjistila jsem, že břicho může být výhoda. Z pozorování jsem vyvodila následující závěry: Víc lidí se na mě usmívá. Víc lidí se se mnou dává do řeči, aniž bychom řešili pracovní záležitosti. Někteří kolegové mi dokonce nosí různé pochutinky. Ti, se kterými jsem v minulosti měla spíš chladnější vztah, vyhlásili příměří. Co na tom, že si do mého oblečení čas od času někdo utře ruku! Jednoduchá matematika pořád hraje ve prospěch břicha.

Přesto jsem začala sepisovat největší perly, které v souvislosti se svým těhotenstvím slýchám. Zároveň tak pomalu vzniká seznam toho, co nikdy NIKDY neřeknu žádné těhotné ženě:

• "Ježiš, ty máš ale velký břicho! Nečekáš dvojčata?"
• "Holky berou krásu, kluci ji naopak dávají. Co čekáš, kluka?"/"Ne, holčičku."/"Aha, z toho si nic nedělej."
• "Za chvíli budeš stejně vysoká jako široká."
• "Bože, kdo ti to udělal? Kdy se toho zbavíš?"
• "Máte už jméno?"/"Ano"/"Anita."/"Aha."
• "Ty už jsi pěkně tlustá... chci říct zakulacená. Taková pěkná baculka."
• "Ahoj kuličko. Kolik už jsi přibrala?"

Obzvlášť poznámky, které se nějak dotýkají tloušťky, mi vždycky projedou mozkem jako jehla. Možná je to tím, že jsem v pubertě prožila nepříjemný, i když poměrně krátký, boj s poruchou příjmu potravy. Ačkoli je to už dávno za mnou, myslím, že člověk se nikdy nezbaví toho slabounkého hlásku uvnitř hlavy, těch prvních tří sekund, ve kterých ho polije horko. Naštěstí vzápětí daleko silnější hlas rozumu srovná všechny myšlenky do latě.

Každopádně se daleko příjemněji poslouchá: "Ty máš ale pěkné bříško" nebo "Tobě to sluší, maminko". A abych svému okolí nekřivdila, podobné věty slýchám daleko častěji.

zdroj: Babyweb.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Video: Podívejte, jak probíhá nástřih hráze při porodu

Ztloustla jsem a manžel mě přestal milovat

5 věcí, které byste vždy měla říct své kadeřnici