Většině lidí to přijde nepochopitelné. Přestože manžel ženu strašným způsobem týral, porodila mu tři dcery a zůstávala s ním dlouhých osmnáct let, izolovaná od světa a zotročená.

Odvahu odejít ze společného domu sebrala, až když muž napadl jejich nejstarší holčičku. Odnesla si jen strašné vzpomínky a jednu tašku oblečení. Matka se třemi dětmi skončila v holobytu a bez prostředků, zatímco tyran dál bydlí ve svém domě a hospodaří se všemi penězi.

I tak může vypadat české právo a spravedlnost. Tento příběh je bohužel skutečný. Anonymně nám ho vyprávěla žena, která našla podporu a pomoc v Intervenčním centru Praha. Budeme jí říkat třeba Petra.

Začalo to hned po svatbě

Paní Petra si moc svobodného života neužila. Otěhotněla brzy po svatbě. Zpočátku na ni manžel jen křičel, když měla jiný názor na chod domácnosti či na cokoli jiného.

Čtěte také: Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

"V pátém měsíci těhotenství mne sešvihal řemenem. Měla jsem podlitiny po celém těle, na zádech a nohách. Břicho jsem si chránila, jak se dalo," vzpomíná. Důvod? Někdo jí v obchodě ukradl peněženku.

Od té doby začalo být bití na denním pořádku. "Stále nadával a křičel, vulgárních výrazů byl plný dům. Rozbíjel naše osobní věci i nádobí, bil mne. Často mi nedovolil jít v noci spát. Několik hodin mi nadával, vyčítal mi, ponižoval mne. Jednou jsem v zoufalství vyběhla ven s nejmladší Aničkou na ruce. Chytil mě u vrátek, zatáhl zpátky a zfackoval," vypráví.

Tolik jsem se bála…

Takovým způsobem žila Petra s manželem a dětmi osmnáct let. Odřízl ji od světa a ovládl jako otroka. Neměla žádnou obranu.

"Bydleli jsme na konci vesnice, u našeho domu končila příjezdová cesta. Nikam jsme nechodili, nikdo nechodil k nám," popisuje svou bezmoc. "Manžel mi záměrně nedovoloval vycházet z domu. Říkal, že se někde kurvím, hlavním důvodem však bylo, že jsem pořád byla samá modřina a podlitina. Vlasy jsem měla vytrhané, zub vylomený. Nechtěl, aby mne takto někdo viděl. Nakupovat chodily dcery."

Doporučujeme: Uhodil mě jen jednou. Rozvedla jsem se s ním

Dcery nakupovaly obuv a oblečení i mámě: jeden pár bot za rok, dvě trika, svetr. Týraná žena často zvracela, bolely ji nohy i břicho. Ačkoli bývala zraněná, manžel nedovolil vyhledat pomoc lékaře. "I vlasy mi stříhal sám, abych neutrácela. Bylo to pro mne velmi ponižující. Bála jsem se, aby mi nůžkami neublížil. Stál za mnou, neviděla jsem, co dělá, jen jsem cítila jeho ruce na vlasech, blízko mého krku. Tolik jsem se bála…" pokračuje žena v otřesném vyprávění.

Odvahu našla až dcera

Ženě, která byla každé čtyři roky těhotná, manžel vyčítal, že nechodí do práce, zatímco on živí rodinu. Dcery odmalička urážel, ponižoval a tituloval sprostými slovy. Nadával jim do debilů, kurev a krav. Vysmíval se holčičkám, když se jim něco nepovedlo, strkal do nich. Říkal, že z nich vyrostou děvky jako máma.

Nejmladší dcera se začala počurávat. Situace vyvrcholila loni, když tyran napadl matku i nejstarší dceru, která se jí zastala. Ve rvačce dítěti zlomil ruku. Policie nakonec vykázala násilníka na deset dní z domu, jenž zdědil po rodičích.

Deset dní na přežití

Jenže deset dní je na nalezení nového bytu a odstěhování málo. Zejména pro ženu, která byla léta na mateřské dovolené, bez kontaktů, bez práce. I když požádala o pomoc úřady, její okamžitou složitou finanční a bytovou situaci to neřešilo.

Doporučujeme: Šokující video: Sadistické týrání jako výchovná metoda

Petra tedy požádala soud, aby vykázání násilníka prodloužil. Popsala svůj život plný bolesti a strachu. Doložila lékařskou zprávu o zranění dcery. Uvedla obavy z tyranovy pomsty a dalšího násilí. Dodala, že se velmi bojí o sebe i o děti. Její výpověď potvrdila nejstarší dcera, jiné důkazy neměla. Muž ji týral beze svědků a vše pochopitelně popřel.

Jestliže však bylo pro normálního člověka nepochopitelné jeho chování manžela, nad verdiktem soudce zůstává rozum stát...

Skončila s jednou taškou

Soud totiž návrh na další vykázání násilníka zamítl. "Jde o pouhé obavy, a že není jisté, že by manžel ve svém chování pokračoval," zdůvodnil rozhodnutí.

Petra tedy vzala dcery a odešla s nimi do holobytu, který narychlo sehnala. Z celého dosavadního života si odnesla jen jednu tašku s oblečením.

Nyní se týraná žena v anonymitě a za pomoci pražského intervenčního centra staví na vlastní nohy. Začátky ovšem byly krušné. Neměla nic naspořeno, se všemi penězi hospodařil výhradně manžel. Měsíc s dcerami jedly pouze chléb s máslem a salámem, žily v bytě, kde nebylo nic - ani sporák, skříň, postele, stůl či židle - zatímco tyran se po deseti dnech přespávání u sestry vrátil do domku, kde bydlí dodnes.

Kde je jaká spravedlnost? Dokáže vůbec český právní řád ochránit oběti před domácími násilníky?

O tom všem můžete diskutovat pod článkem.

A můžete také pomoci tím, že se vyfotíte se zalepenými ústy jako Andrea Kerestešová a další celebrity a zapojíte se tak do projektu Mlčení bolí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Dítě zvané TO: Chlapec, ze kterého máma udělala otroka

Dvojčata: Máme jednoho přítele a společnou postel

Otrávila syna, aby byla slavná. Dostala doživotí