Tato otázka asi napadne každého rozumně uvažujícího člověka: Proč proboha zůstávají oběti domácího násilí dál v bolestivém svazku?

Proč týraná osoba od násilníka neodejde hned po prvním incidentu? Proč se nebrání? Proč tyranovi ránu nevrátí, nebo aspoň neuteče? A jak se vůbec může bránit?

Doporučujeme: Uhodil mě jen jednou. Rozvedla jsem se s ním

Na všechna tato "proč" budou odpovídat odbornice, předsedkyně Asociace pracovníků intervenčních center Mgr. Martina Vojtíšková a plk. doc. Ing. Martin Hrinko, Ph.D., MBA, ředitel Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia ČR.

Proč si žena nechá týrání líbit?

Martina Vojtíšková: Týrání v rodině většinou začíná pozvolna, nenápadně a mírnějšími projevy. Řadu let se střídají dva vzorce chování násilníka: něžná láska a vyvolávání strachu. Zamilované ženy proto nechtějí své partnery opustit po prvních incidentech, přejí si řešit situaci dohodou a změnou partnerova chování. O pomoc žádají teprve v momentě, kdy jsou útoky brutálnější a intervaly mezi nimi se zkracují.

Jak dlouho se dá násilí ve vlastním  domově snášet?

Martina Vojtíšková: Není výjimkou, když pomoc poradny pro osoby ohrožené domácím násilím vyhledávají oběti po deseti, šestnácti letech soužití s agresivním partnerem. Pro domácí násilí je totiž typické, že týraná osoba ztrácí kvůli manipulaci partnera schopnost vidět vztah a sebe objektivně. Domnívá se, že na vině je ona.

Copak nemá, komu se věřit - rodičům, kamarádce?

Martina Vojtíšková: Většina agresivních partnerů na veřejnosti vystupuje jako vzorný pracovník, manžel a rodič - proto je pro mnohé oběti těžké svěřit se někomu v okolí a požádat o pomoc. To je také důvod, proč osoba zažívající domácí násilí zůstává se svým problémem sama - nikdo z přátel, mnohdy ani širší rodina ji zpočátku nevěří. Ztrácí tak naději, že jí někdo pomůže. Právě na tento fakt má upozornit kampaň Mlčení bolí, kterou pořádají intervenční centra ČR proti domácímu násilí.

Když už žena sebere odvahu a zavolá policii k domácímu násilí, jak to probíhá?

Martin Hrinko: V prvé řadě musí policisté zastavit probíhající násilí, ohrožování dětí či rozbíjení předmětů, oddělit od sebe účastníky incidentu a zajistit lékařské ošetření případných zranění. Následně zjišťují, zda se jedná o domácí násilí. Pokud ano, mohou omezit násilnou osobu na svobodě po dobu 24 hodin, případně ji vykázat ze společného obydlí.

Čtěte také: V 5. měsíci ji sešvihal řemenem. Žila s ním 18 let

Martina Vojtíšková: Násilníka lze vykázat až na deset dní. Nestačí k tomu však pouhé prohlášení, že jeden z partnerů je agresor, jsou potřebné i důkazy: prohlášení oběti, svědků, lékařské zprávy...

Násilník je vykázán - a co dál? Žena čeká doma, klepe se strachy, čeká, až se agresor vrátí a bojí se pomsty... Co má dělat, aby násilí nepokračovalo?

Martina Vojtíšková: Pokud násilí hrozí i nadále, může zažádat soud o další ochranu takzvaným návrhem na předběžné opatření. Ochrana se může prodloužit nejprve na měsíc, případně až na půl roku.

Co když policie násilníka nezastihne?

Martin Hrinko: Násilníka lze vykázat i v jeho nepřítomnosti a vykázání je účinné od okamžiku, kdy je provedeno, nikoliv od okamžiku, kdy se o něm vykázaná osoba dozví. K vykázání ze společného obydlí může dokonce dojít, i když byla oběť napadená mimo něj - u příbuzných, na chatě, v hotelu. Ohrožená osoba musí mít zajištěn bezpečný přístup do místa, kde žije a kde má své věci. Jen tak může získat prostor pro uspořádání svých poměrů a řešení své životní situace.

A pokud násilník odmítne domácnost opustit?

Martin Hrinko: Vykázání je tzv. faktickým pokynem. To znamená, že pokud ho vykazovaná osoba neuposlechne, může policista využít všech zákonných prostředků k jeho prosazení.

Říká se, že policisté domácí násilí, případně znásilnění často zlehčují, takže ženy váhají tyto zločiny ohlásit.

Martin Hrinko: K individuálnímu pochybení policisty samozřejmě dojít může stejně tak jako u ostatních profesí. Příčinou bývá věk policisty a nedostatek zkušeností. Výjezdy k případům domácího násilí patří mezi nejobtížnější, pokud jde o zvládnutí profesionální role policisty bez osobních projevů a vynášení soudů ohledně chování násilné a ohrožené osoby. Ze strany násilníka je často tendence zastrašovat, zlehčovat situaci či manipulovat.

Policii v minulých letech opustil poměrné velký počet zkušených policistů, kteří jsou nyní postupně nahrazováni absolventy základní odborné přípravy. Klademe proto velký důraz na vzdělávání policistů v oblasti domácího násilí.

Co konkrétně má žena dělat v případě bezprostředního ohrožení partnerem a co by naopak dělat neměla?

Martina Vojtíšková: Měla by se snažit dostat na bezpečné místo v bytě, venku, u sousedů... Neměla by utíkat do místnosti, odkud není úniku, nebo tam, kde jsou nebezpečné nástroje, třeba nože. Neuklízet stopy po napadení, naopak je zdokumentovat, třeba vyfotit. Vyhledat lékaře a sdělit pravý důvod zranění, i když jde třeba "jen" o modřiny. Kontaktovat policii, kde bude vypovídat a nechá zadokumentovat případné výhružné smsky. Požádat ji o kopii oznámení. Následně by pak druhý den navštívit intervenční centrum, jehož pracovníci nabízejí ohroženým osobám bezprostřední pomoc i sociálně terapeutickou podporu. Lze také zvažovat podání trestního oznámení.

Pro případ dalšího útoku by si měla týraná žena vytvořit bezpečnostní plán: Zjistit, kdo a jak jí může pomoci, jak přivolá pomoc. Mít připravené telefony pomáhajících institucí, důležité doklady jako občanský průkaž, rodné listy dětí či průkazky zdravotní pojišťovny.

Co má dělat oběť, pokud není spokojena s výsledkem zásahu policie?

Martin Hrinko: Postižená osoba může podat stížnost u útvaru policie, proti jehož příslušníkovi směřuje. Za její správné vyřízení pak odpovídá ředitel tohoto útvaru. Stížnost by měla obsahovat všechna známá fakta, popis místa a času, kdy došlo k chování, jež je příčinou stížnosti, uvedení případných svědků a další podrobnosti. Měla by být co nejkonkrétnější.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Když je manžel psychopat. Příběh, ze kterého mrazí

Otčím ji zneužíval. Myslela, že je to normální

Pijte kávu s máslem: Budete skvělí a neprůstřelní