Věk mezi dvěma a pěti lety. Úžasné období, kdy se lidské mládě postupně socializuje. Tragikomické období, v němž dokáže rodičům připravit horké chvilky, na které se pak se smíchem vzpomíná celý život.

Musí ovšem uplynout dost času, protože v ten okamžik "hrůzy" cítíte, že byste se nejraději propadli kilometr pod povrch zemský i se svou milovanou ratolestí. Nevinná dětská mysl totiž často nachystá dospělým trapasy, které by nevymysleli ani v noční můře.

Také jste někdy toužili být neviditelní, když váš potomek promluvil? Jaká byla vaše nejkurióznější situace s dětmi? A jak jste ji ustáli? Dokážete odvést dětskou pozornost a zabavit špunta natolik, aby zapomněl mluvit?

To je divná paní!

Nejvděčnější scénou pro neplánované dětské extempore bývají prostředky městské hromadné dopravy. Poskytují nejen vděčné publikum, ale i spoustu námětů.

Zejména když se právě pohybujete v okolí stanice metra Hlavní nádraží: "Maminko, ten pán smrdí! Ano miláčku, trošku! A nekřič tolik... Ale ten pán vážně smrdí! Já budu asi blinkat..." Bystrým dětským očím neuniknou ani graffiti. "Nějaký zlobivý člověk vagon móc ošklivě pomaloval, viď, babi? To byl asi tenhle pán, že jo?" Prcek káravě ukazuje prstem na nejblíže stojícího seriózního gentlemana v klobouku, jenž rozhodně nevypadá jako sprejer. Je evidentně zaskočen stejně jako babička. Zbytek vagonu se dusí smíchy.

"To je ale divná paní! Podívej! Ona má prsa! Dvě prsa!" Po několikerém důrazném upozornění čtyřletého budoucího Dona Juana ztrácí mladinká slečna s velmi efektním výstřihem sebevědomí. Není divu: to, co chtěla vystavit jaksi mimochodem, teď nepokrytě sledují všichni přítomní ve vagónu. Na další zastávce raději vystupuje, rudá až za ušima.

Bezelstné období, kdy caparti definují zásadní rozdíl mezi "pipinou" a "pindíkem", bývá vůbec zdrojem velmi horkých okamžiků. Pokud zjišťují dotazem situaci kolemjdoucích (Pane, vy máte pindíka, viďte?), je to ještě dobré. Chvilka, kdy pobavené okolí napjatě očekává odpověď trvá poměrně krátce. Mohou však nastat vyslovené trapasy. Třeba když vezmete malého syna na plovárnu, a poté plného dojmů z převlékání do banky: "Maminka má na pipině úplně malý fousy," oznámil úředníkovi. Nevím, jestli se víc styděl on, nebo já..." popisuje čtenářka na internetu.

Tati, to moc bolí!

Někdy může nedorozumění hraničit se zákonem: Manžel jednou utíral synovi na veřejném WC zadek. Chlapeček zvyklý na vlhčené toaletní ubrousky nelibě nesl škrábání suchého papíru, a tak začal hulákat: "Taťko, netlač, ať mě nebolí zadek, auau, to bolí, taťko, ne tak moc, taťko, už to nebolí, už zas můžeš..." Když pak moji kluci z kabinky vycházeli, byl muž docela rád, že na něj osazenstvo toalet nezavolalo policii. Stačilo, jak divně se koukalo.

Jindy zase dětská mluva způsobí omylem rodinný rozkol. "Syn měl asi dva roky a teprve začínal nosit slipy, když jsme ho dali na hlídání k tchyni. Večer jsme přijeli, a babička s námi nemluvila. Byla k smrti uražená. Matýsek jí prý několikrát řekl, že je blbá pinda... Takhle o mně doma mluvíte? Stará paní měla slzy v očích a dalo nám dost práce jí vysvětlit, že špunt neříkal "pinda", ale "pinďa" a že "blbá" znamenalo, že má zmíněnou část těla špatně uloženou ve slipech, a tudíž ho tlačí," vzpomíná maminka dnes už dospělého syna.

zdroj příběhů: www.rodina.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Mám postižené dítě: Přestaňte na nás tak koukat!

Stát nám zasahuje i do sexu. Co všechno reguluje?