Dítě by mělo být hýčkáno jako v bavlnce - žádná omezení a tresty, to vše sráží jeho sebevědomí! Škoda každé rány, která padne vedle! Tak znějí dva krajní názory na výchovu potomků. Který z nich má pravdu?

O tom můžete přemýšlet nad příběhy našich čtenářů. Najdete v nich nejrůznější ponaučení a inspiraci: od řemenu a klacku, přes klasický pohlavek či studenou sprchu až k objímání stromečků. Kterou cestu byste zvolili vy?

Růžena: Sešlehala jsem ji, co se do ní vešlo!

Je mi 37 let a mám doma patnáctiletou dceru. Nikdy s ní nebyl žádný problém. Před rokem se však začala sebepoškozovat. Šla jsem na věc spíše jako kamarádka, které se může svěřit. Po několika domluvách a výzvědách, proč to dělá, se mi nedostalo logické odpovědi.

Jednou jsem zjistila, že je pořezaná nejen na rukách, ale i na břichu. A tehdy to přišlo. Odkráčela jsem pro manželův opasek a v klidu, ale za to pořádně mají problémy dodnes. A jestli používat řemen? Jak vidíte, někdy je to nutné. Svoje dvě děti opravdu neřežu, ale šlo o výjimečnou situaci. Po tomto dramatu se dceři rozsvítilo a já doufám, že tyto praktiky už u ní nikdy nebudu muset použít.

Mária: Je to neschopnost rodičů

„Bitka je len neschopnosť rodičov..." takto nejako sa písalo v časopise o deťoch. V našej rodine môžme výchovné metódy porovnávať - švagriná má dcérku v rovnakom veku, ako je naša Saška. Ona zvolila cestu tvrdej výchovy, karhania a aj bitky, keď ju dcéra neposlúchne na slovo. Výsledok? Dieťa je nervózne, zlostné, má komplex z nočníka (bili ju, keď sa vycikala do plienky), je trucovité a odmietavé. Pozornosť si vynucuje práve tým, že robí neplechu - takže dosiahli presný opak toho, čo chceli.

My sme volili iné metódy - citovú výchovu, vysvetľovanie, prečo sa to nemá, veľa si čítame, hráme sa, na prechádzke voniame kvietky či objímame stromčeky... Zatiaľ to zaberá. Saška je mimoriadne šikovné dievčatko, vnímavé a veselé. Má rado deti i zvieratká, je sústredená, neubližuje iným. Samozrejme, aj ona niekedy vymýšľa, ale zvýšený tón hlasu zaberá okamžite. Prajem všetkým rodičom veľa trpezlivosti a čo najmenej dôvodov na hnev...

Kamila: Děda měl klacek

Dědeček na nás se sourozenci měl klacek. Sama jsem z výprasku měla strach, proto jsem se dobře učila a nezlobila. Řekla jsem si, že svoje děti nikdy být nebudu. Ale dcera je velmi zlobivá a neposlušná. Manžel na ni má opasek. Já sama ho zatím moc nepoužívám, ale velmi přemýšlím, že přitvrdím. Když dceru slovně pokárám, tak si z toho nic nedělá a zlobí ještě víc. Asi musím začít s výpraskem, jinak to bude horší a horší.

Lenka: Dostat by měla maminka

Já jsem na syna nikdy snad řemen ani nepoužila, spíš vařečku. Ve většině případů stačilo jen ji položit na kraj stolu, a bylo jasno. Moje babička mi vyčítala, že zbytečně křičím, místo abych dala malému na zadek a on bude vědět. Mně ale přišlo rozumnější zvednout hlas, hned věděl, že něco není v pořádku. A když už jó nechtěl poslechnout, vystřelila mi ruka, že jsem se i já divila!

Přesto by tělesné tresty syn spočítal, a snad by mu k tomu stačily všechny prsty, co má. Je mu 16 let a na zvýšení hlasu reaguje stejně jako v jednom roce. Záleží na povaze dítěte a na tom, co jste dítěti dovolili na začátku. Pokud je to rozmazlené a uřvané děcko, tak by ve většině případů měla dostat řemenem maminka.

Marie: Studená voda zabírá

My máme na děti štěstí. Odmalička jsme na ně nemuseli zvýšit hlas nebo použít rákosku. Ale za to sousedka si se svým synem užije. Někdo jí poradil účinnou věc. Studenou sprchu. Pane! Ta je účinná! Stačí jen připomenout, její syn zpozorní a je ihned po zlobení.

A co vy? Jakou výchovnou cestu volíte? Také z vašeho roztomilého batolete vyrůstá netvor, na kterého platí jen dobře mířená facka? Nebo všichni zamindrákovaní jedinci, jež si léčí komplexy bitím dětí, patří za mříže? Diskutovat o tom můžete ve článku a hlasovat v anketě.

Vstoupit do galerie | 13 Vydejte se s dětmi na zasněžený výlet! Poradíme kam!