"Byla jsem ošklivé káčátko," prozrazuje na sebe. Ve třinácti nosila rovnátka, maskáče, mikinu s kapucou a v noci se jí zdávalo, že se probudí krásná. Pak se jí to splnilo, a tak teď může o lásce nejen psát, ale také ji prožívá. Dokonce o ní hodlá zpívat lidem rovnou na ulici.

Přitom hodně studuje, podle přízvuku nepoznáte, že se nenarodila v anglicky mluvící zemi. Ještě jí není ani dvacet, a už dobře ví, co od života chce. Hodně jí k tomu výchovou pomohli maminka zpěvačka a táta architekt, kterým nyní lásku oplácí velkým vděkem. Jak nám ale prozradila v rozhovoru, vlastní cestičku si šlape sama.

Také své texty skládáte v angličtině - proč? Je čeština málo "zpěvná" nebo málo mezinárodní?

Čeština je krásná řeč, ale co se umělecké stránky týče, umím se v ní obstojně pohybovat zpravidla jen v povídkách a poezii. Neuměla bych napsat tak procítěný, vázaný celek jako báseň a zároveň propojit ho k melodii, aby to znělo nenuceně a zpěvně. To mi naopak v angličtině jde.

Čtěte také: Barbora Poláková: Možná se mi podaří ten mozek zastavit

Anglicky se učíte od tří let, poznají ještě rodilí mluvčí, že jste cizinka?

Nepoznají, český přízvuk mi vymizel. Ale u mě je to ještě specifické, protože jsem jako malá měla za spolužáky Angličany i Američany, takže občas, když jsem nervózní nebo unavená, špatně se soustředím a míchám oba přízvuky dohromady. Už se stalo, že mě považovali za Jihoafričanku nebo Australanku.

Momentálně studujete v Londýně - jak se vám tam líbí?

Londýn je kouzelné město. Je velké, ale útulné a když je třeba ošklivě a lije jako z konve, tak mu to ještě přidává na kouzlu. Je tu tolik možností jak se začlenit do společnosti, do kultury, do místního života. Pro studium je to perfektní volba. Pro život bych možná Londýn zvážila, ale Británie jako taková je nádherná.

Prý tam chcete hrát na ulici. Co od toho čekáte? Nebudete se stydět? Přece jen je to něco jiného - stát na pódiu, a na ulici...

Ano. Beru to tak, že pódium je jen taková vychytávka, aby se dostatečně oddělil interpret od obecenstva. Kdyby nebylo pódia, stála bych před davem lidi a zpívala a hrála stejně jako doma. Zajímají mě hlavně reakce, když se k lidem hudba dostane blíž, když ji mají na dosah ruky. Zastaví se? Zaposlouchají? Půjdou si říct o CD, nebo půjdou dál?

Lenny je krásná na pódiu i v civilu:

Hodně cestujete, tak můžete srovnávat - jací jsou Češi jako národ?

Češi jsou nejvíc Čechy, když se hraje fotbal nebo hokej. Když jde ale do tuhého, volí nejjednodušší cestu "od toho dám ruce pryč" nebo "nebudu přece dělat něco navíc". To  mě neskutečně vytáčí. Na druhou stranu je na nás něco zvláštně upřímného, co většinou anglicky mluvícím národům chybí. Když třeba říkáme "miluji tě", myslíme to vážně a má to skutečnou váhu. Kdežto "I love you" je běžný výraz, kterým se v Anglii i v Americe podle mého vkusu zbytečně plýtvá.

Ten váš hluboký, zastřený, úžasný chraplák… Kde se bere? V civilu mluvíte docela normálně. Nenamáhá to hlasivky?

Myslím, že ne. Hlasivky jsou sval, takže se přirozeně unaví, když jsou vystaveny dlouhodobější námaze, ale stejně tak se dají procvičovat a rozcvičovat. Dřív jsem chodila na hodiny, teď už preferuji procvičování. A vedle toho si zpívám, jak mi srdce poroučí.

Zpíváte hodně o lásce, máte také čas ji prožívat?

No samozřejmě! Jinak bych přece neměla o čem psát!

Děkuji. Víte, když mi bylo takových dvanáct, třináct, byla jsem ošklivé káčátko - měla jsem rovnátka, nevytrhané obočí, nevěděla jsem, co s vlasy, nosila jsem maskáče a mikinu s kapucou. V noci se mi zdávalo, že se probudím krásná a už nebudu muset nic řešit.

Doporučujeme: Nadaná dcera Lenky Filipové: Kritizujeme se navzájem

Ke své vlastní "kráse", a teď to myslím obrazně, jsem musela opravdu dospět. Ale stálo to za to. Naučilo mě to totiž, že krása opravdu není jen vizuální záležitost, ale že plyne zevnitř. Když jste šťastní, obklopujete se láskyplnými lidmi a vážíte si života, něco z vás nakonec bude jistojistě vyzařovat.

Tuhle etapu už mám za sebou. Byly doby, kdy jsem si s tím lámala hlavu a rozčilovalo mě to, ale teď je mi to opravdu, řečeno lidově, šuma fuk. Když mají lidé čas a chuť, ať si to rozebírají.

Snažíte se jít vlastní cestou. Co vám pro to dala do vínku maminka zpěvačka a co táta architekt?

Oba mi dali strašně moc: Znalosti, úctu k řemeslu, chuť hrát a vystupovat, ale i lásku a pokoru. Brali mě vážně a věřili mi. Nikdy nezesměšňovali moje sny ani cíle. Jsem nesmírně vděčná za to, že je mám.

Čeho byste chtěla v hudbě dosáhnout? Máte nějaký sen?

Chtěla bych se ještě naučit tolik věcí! Hrát na víc nástrojů, umět teorii jako z praku, znát základy, odkud který žánr přišel, jak se zrodil. Není to ale jen hudba. Zajímá mě i historie, přírodní vědy - proč se co děje a jak přesně... Občas jsem jak malé dítě a bohužel si uvědomuji, že mě ve škole, až na výjimky, vůbec nic užitečného nenaučili.

Nelitujete svého tetování? Nechala byste se tetovat i teď?

Po tom prvním tetování jsem si myslela, že se to už nikdy nebude opakovat. Teď už přemýšlím, co dalšího a kam. Nemůžu si pomoct, prostě se mi to líbí. Koneckonců žijeme jen jednou, ne?

Sametově chraplavý hlas talentované Lenny si můžete poslechnout v její písni Letter To You:

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Skandály slavných puberťáků: násilí i lechtivé fotky

I celebrity jsou jen utahané matky: Podívejte se!

Holčička přežila potrat - matka ji teď zbožňuje

Vstoupit do galerie | 11 Lenny, krásná dcera Lenky Filipové