Studium v zahraničí? Mejdany, ale také spousta učení!
K večeru se všude v ulicích a hlavně v barech tlačí spousta lidí. Je téměř nadlidský výkon se kamkoliv probojovat. Mazaně na to vyzrál postarší pán, který se skrz dav prodíral se slovy „S dovolením, prostata nepočká!" Tak to vypadalo každý den po ukončení siesty ve španělském městě Soria.
Studentský život nejsou jen mejdany do pěti do rána - patří k němu i přednášky, zkoušky a spousta učení. Alespoň někdy...
Kateřina, pražská studentka překladatelství-tlumočnictví, strávila v rámci mezinárodního studijního programu Erasmus celkem rok ve španělském městě Soria. Až budete číst o jejích zkušenostech, nedejte se zmást! Mejdany do časných ranních hodin nejsou hlavní náplní studijních pobytů v zahraničí. Tou je skutečná studijní dřina...
Bitva s pukavci na náměstí
Prváci na univerzitě mají něco jako obdobu našeho posledního zvonění s tím rozdílem, že to slaví na začátku školního roku. Takže vlastně spíš první zvonění. Probíhá to tak, že se navlečou do igelitových nákupních tašek, přitáhnou před univerzitu hektolitry alkoholu, nalijí do sebe před univerzitou hektolitry alkoholu a hází po sobě i po kolemjdoucích vajíčka, z nichž mnohá nejsou zrovna čerstvá.
Když jsou dostatečně posilněni a vyzdobeni, hromadně se vydají na nejbližší dětské hřiště, kde v nadmíru přátelské atmosféře probíhají různé hry a soutěže, které v žádném případě nelze doporučit po konzumaci alkoholu. Tak například známé a populární obíhání okolo kolíku... Množství soutěžících sice kroužilo zdatně, ale k dotyčnému předmětu často ani nedoběhlo. Inu jiný kraj, jiný mrav.
Obžerství, lenost a alkoholismus
Víkendový výlet do Huescy se pěkně vydařil. Půlku noci jsme strávili exkurzí po tamějších barech a půlku následujícího dne válením se u krbu a jídlem. Mám neblahý pocit, že moje obžerství, lenost a alkoholismus tady nabývají nepěkných rozměrů. V podvečer jsme usoudili, že dosti bylo válení, a vydali se na výlet na nedalekou zříceninu. Ačkoliv nejsem zrovna romantická duše, tak musím přiznat, že západ slunce nad opuštěnou zříceninou obklopenou horami a liduprázdnou přírodou byl opravdu nezapomenutelný zážitek.
Vzpamatovávám se z dalšího "poznávacího" výletu, tentokrát do Zaragozy. Fyzická kocovina už mě naštěstí opustila, o to více na mě přichází návaly kocoviny morální, protože jsme zase nedělali nic jiného, než pili, jedli, pařili, spali, váleli se a koukali na filmy. Dobře, a trochu tancovali.
Po návratu do Sorie jsem už nevydržela a rozhodla se přerušit svůj nově zavedený životní styl sportovní aktivitou. Vyzbrojena báglem, vodou, mapou a foťákem jsem se vydala běhat ven z města. Běh jsem brzy nahradila svižnou chůzí a tu posléze vystřídalo courání, focení, zírání na koně, obdivování krajiny a lezení po šutrech, kopcích a zbytcích hradeb. Pěkné to bylo.
Poznávání světa
V sobotu jsem konečně vyplnila celý den více či méně prospěšnými činnostmi. Ráno jsme s Carlosem vyrazili autem do Laguna negra, horského přírodního parku s jezerem a vysokými skalními stěnami. Cestou zpátky jsme potkali na silnici pár krav, stádo ovcí a dokonce jednoho koně a dvě muly.
Na dokument o frankismu jsme dorazili na poslední chvíli a při vstupu do sálu jsme snížili věkový průměr přibližně o deset let. Po filmu jsme sprintovali zpátky domů, následovala rychlá sprcha, výprava na nákup, šokující zjištění, že v žádném sorijském supermarketu nevedou majoránku (jak já ty bramboráky udělám?!), sprint k Martě, která už svojí část česko-polské večeře (malajskou rýži s mandlemi a jablky) měla téměř hotovou, zjištění, že Marta nemá struhadlo (opět - jak já ty bramboráky udělám?!)... Ale nakonec vše zdárně dopadlo, jídlo se povedlo, všichni jsme se nacpali, dali si víno, dort a šli jsme ven na jedno. A v pět ráno jsme byli doma jako na koni.
Domů!
Po třech měsících opouštím své dočasné bydliště. Autobus Soria-Madrid přijel tradičně se čtvrthodinovým zpožděním, samozřejmě na jiné nástupiště, než měl, svou sedačku jsem měla zarezervovanou nejen já, ale i jiná slečna a do Madridu jsme dorazili se třičtvrtěhodinovým zpožděním... Po čtvrt roce života ve Španělsku už mě takové drobnosti nemůžou nerozházet.
Co mi pobyt přinesl?
Rozhodně spoustu nových zkušeností. Ani ne tak co se osamostatnění týče, protože mimo rodičovské hnízdo už jsem bydlela, takže vím, že lednička se nedoplňuje sama a když nikdo nekoupí toaleťák, tak... Doufejme, že máme aspoň papírové kapesníky.
Spíš jsem pochytila nové poznatky ohledně jiné kultury, lidí, mentality a způsobu života. I za tak krátkou chvíli jsem udělala znatelný pokrok ve španělštině, nejen že jsem se pěkně rozmluvila, kolikrát se přistihnu, že v ní i přemýšlím a sním. A taky jsem zjistila, že je čeština pěkně těžká a strašně rychle se zapomíná. A že je nedůstojné, že s výslovností některých slov musím opravdu bojovat. Ale dejte mi týden a zase budu mluvit jak rodilá checa! Teda Češka...
