Když paní Magda, která nám poslala svůj příběh, ovdověla, bylo jejímu synovi dvanáct a dceři o rok méně. Ze dne na den se ocitla v tragické a složité životní situaci. Nad vodou ji udržely děti a práce. Toto je její příběh.

Díky starostem mi uniklo, že „děcka" už jsou dost velká na to, aby se s financováním domácnosti nebo svých potřeb přičinila. Anetě bylo patnáct, Vítkovi šestnáct a jejich nároky narůstaly do výšin, na které jsem prostě nedosáhla. „Je mi líto, ale pokud chcete značkové oblečení, za dva měsíce vám začnou prázdniny, tak si na to vydělejte sami! Ani netušíte, po kolika věcech toužím já, ale vím, že dokud nebudete samostatní, budu si na ně muset nechat zajít chuť. Tak se to taky naučte!" prohlásila jsem nekompromisně.

Děti jen cosi otráveně zabručely, a když odcházely do svého pokoje, Vítek se zeptal: „A po čem toužíš?" Na chvíli jsem se zasnila: „Třeba bych se moc ráda vykoupala v moři, plavila se na velké zaoceánské lodi, projela křížem krážem Francii a viděla zámky na Loiře... Prostě bych moc ráda na chvíli utekla někam daleko od starostí a stereotypu."

Co mají za lubem?

Začaly prázdniny a já se nestačila divit - Vítek i Aneta si našli brigádu! Samozřejmě mi udělali radost, jen jsem se obávala, že je to po týdnu přestane bavit. Vím, jací jsou puberťáci lenoši - jediné hádky mezi námi bývaly právě kvůli jejich povalování u televize a nebo vysedávání před počítačem. Jenže tentokrát jsem jim křivdila!

Brigádničit vydrželi skoro měsíc. Čekala jsem, že si nakoupí oblečení, po kterém toužili, ale převezli mě - žádná nákupní horečka se nekonala. Když jsem se zeptala, jak to, že vydělaným penězům ještě neutrhly drápky, ledabyle pokrčili rameny. „Zatím si ty prachy uložíme, vlastně momentálně nic nového nepotřebujeme," prohlásili. Jasně, že mi jejich proměna vrtala hlavou. O to víc, že si mezi sebou pořád něco špitali a divně se po mně dívali.

Mamko, leť vysoko!

Pak mě ale pohltily pracovní povinnosti a tajemné chování dětí jsem vypustila z hlavy. Dokonce jsem úplně zapomněla, že mám narozeniny. Vítek a Anetka ale nezapomněli. Dali mi krásnou kytici růží, úžasnou knihu o francouzských zámcích a velký atlas světa. Byla jsem dojatá a chystala se jim poděkovat. Ale pak mi Vítek podal ještě podlouhlou obálku. „Mami, čtyřicítka už je důvod k oslavě a asi se má dát i dárek, který se běžně nedává, viď? I když jsme se s Anetou snažili vydělat co nejvíc peněz, na zájezd do Francie ani na zaoceánskou plavbu to nestačilo. Tak jsme ti aspoň koupili knížky. Jo, a ještě něco, snad ti to na chvíli pomůže utéct od všech starostí! A doufáme, že to bude hodně vysoko," prohlásil.

S hlavou v oblacích

Rychle jsem obálku otevřela a snažila se nedat najevo své zděšení - dostala jsem totiž let balonem! Já, která měla hrůzu z letadel a všeho, co se jenom trochu odlepilo od země! Jenže děti na mě visely očima, ve kterých se zračila radost i pýcha… Objala jsem je - aspoň mi při lži nebylo vidět do obličeje - a ujistila, že se strašně moc těším.

V den letu jsem preventivně spolkla dva kinedryly a s roztřesenými koleny a žaludkem na vodě jsem se nechala odvézt na místo, kde už čekali další tři nadšenci a pilot. Nemohli se dočkat, až balon vznese k nebi, všichni očividně natěšení - až na mě!

Ale nebudu to natahovat. Když jsme vystoupali a moje děti se změnily v mrňavé tečky, přistihla jsem se, že se usmívám a s ostatními pasažéry si navzájem horlivě sdělujeme zážitky. Moje velké přání se splnilo: skoro hodinu jsem se cítila bezstarostná, svobodná, skoro až dětsky šťastná. Byla to nepopsatelná nádhera a nejkrásnější dárek v mém životě!

Vstoupit do galerie | 9 Soutěž o nejkrásnější letní dětskou fotku! Kdo vyhrál?

Vstoupit do galerie | 14 Desetiletá topmodelka: Nejžádanější lolitka!