K smrti nešťastná novopečená maminka. Šedivějící seladon trpící deziluzí. Puberťák uvažující o skončení obtížného žití... Nic nového pod sluncem, jde o jevy poměrně časté. Víte však, že depresemi může trpět třeba pětiletá holčička?

A nejsou o nic menší než trápení dospělých či skoro dospělých. Představa, že dítě může být nemocné pouze tělesně, zatímco duševní nemoci se mu vyhýbají, je naivní. Přesto oborníkům trvalo dost dlouho, než si to uvědomili a zařadili do učebnic psychiatrie i juvenilní deprese. Až do 70. let minulého století si totiž veřejnost včetně té odborné odmítala připustit, že by děti mohly zažívat extrémní patologické a depresivní nálady.

Radostné dětství? Zapomeňte!

Deprese v dětství se vyskytují poměrně často, jsou však mnohem častěji zaměňovány za poruchy chování či agresivitu. Často se proto hovoří o maskované depresi. Diagnostika a léčba psychických poruch je totiž u dětí mnohem obtížnější než u dospělých. „Dětské a dospělé onemocnění se může lišit příznaky, klinickým obrazem, průběhem i reakcí na léčbu," vysvětluje ve svých odborných článcích MUDr. Iva Dudová z Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice Motol.

Onemocnění způsobuje buď dědičná dispozice, nebo psychická zranitelnost způsobená disharmonií chemických látek v mozku a vedoucí až ke změnám funkce centrálního nervového systému. Mezi rizikové faktory patří konfliktní rodinné prostředí (úmrtí milovaného člověka, rozvod rodičů, jejich nezájem nebo dokonce psychické či fyzické týrání), nedostatek mezilidských vztahů, selhání při zvládání stresu nebo výskyt psychických poruch v rodině. S depresí se často pojí i další psychické onemocnění: úzkostná porucha (75 %), mentální anorexie a bulimie, schizofrenie. Deprese se vyskytují až u 10 % dětí a adolescentů, přičemž riziko spáchání sebevraždy je až dvacetkrát vyšší než u běžné dospělé populace. Děti si totiž ještě v plné míře neuvědomují definitivnost smrti.

Typické varovné signály

• hyperaktivita, nebo naopak nápadný útlum a únava
• zhoršený prospěch či chování ve škole
• ztráta přátel a uzavírání se ve svém pokoji
• ztráta pocitu radosti, neschopnost radovat se ze hry
• podráždění, náladovost
• negativismus, citové výbuchy, křik, pláč
• extrémní citlivost na odmítnutí a selhání
• znuděnost, bezohledné či neopatrné chování
• nechutenství nebo naopak tendence k přejídání
• noční pomočování, ranní zvracení
• bolesti hlavy, břicha, hrudníku
• strach ze smrti, úzkosti, fóbie
• sluchové halucinace, bludy, vztahovačnost
• útěky z domova, sebepoškozování

Léčba, která pomáhá

Nejrozšířenější a ve většině případů nejosvědčenější u všech depresí je použití antidepresiv. Nasazují se zejména tam, kde selhává psychoterapeutické ovlivnění nebo kde hrozí riziko spáchání sebevraždy. Předností je snadné podávání a rychlejší kontrola příznaků, nevýhodou bývají nežádoucí vedlejší účinky a možnost vzniku závislosti na lécích.

U lehčích forem nemoci, případně v době, kdy depresivní fáze odeznívá, může pomoci psychoterapie. Rozlišuje se individuální, skupinová a rodinná, přičemž těžiště může spočívat v rozhovoru, umělecké práci, tělesném cvičení, hraní rolí nebo nácviku dovedností. Úspěchy zaznamenává zejména kognitivně-behaviorální léčba zaměřená na úpravy vzorců chování.

Často se využívá kombinace antidepresiv a psychoterapie: léky umožní rychlý ústup příznaků a psychoterapie pomůže dítěti najít účinnější způsoby, jak zacházet s problémy. Součástí léčení je i budování dobrých vztahů v rodině a s přáteli a rozvoj nových zájmů a činností.

Možnou léčebnou alternativu pak představují biologické metody, konkrétně fototerapie, kde se využívá aplikace intenzivního světla.

zdroj:  fnmotol.cz, cpzp.cz

Vstoupit do galerie | 19 Šmoulové, jak je neznáte: podívejte se!

Vstoupit do galerie | 23 Jaký plyšák patří do postele? Vyberte si!