Proklínám tvý děti! Největší nenávist bývá v rodinách
Nenávist, závist, řevnivost. Tak daleko mohou někdy zajít vztahy v rodinách. Přitom často bývají na vině zdánlivě malicherné příčiny. Stačí upřednostňování či odmítání jednoho ze sourozenců. Vzniká tak situace jako z pohádky o Popelce.
Nenávist, závist, řevnivost. Tak daleko mohou někdy zajít vztahy v rodinách. Přitom často bývají na vině zdánlivě malicherné příčiny. Stačí upřednostňování či odmítání jednoho ze sourozenců.
Vzniká tak situace jako z pohádky o Popelce. „Mám dobré rodiče, ale taťka je přes týden v práci a vidím ho jen o víkendu. Dělá na stavbách a někdy se bojím, , že se mu něco stane a že už v pátek nepřijede. On jediný mě totiž vždycky před všemi bránil a on jediný mi věří. Mamka mě má sice také ráda, neumí to však vyjádřit tak, jak bych si přála. Zato mám problém se dvěma staršími sestrami. Ta první na mě byla vždycky hnusná a pořád mě buzeruje. Vyčítá mi, že mě musí naši živit, říká že z nich pořád jen tahám peníze, že jsem tlustá a měla bych zhubnout... Ta druhá je skoro to samé. Navíc nemají rády mého přítele a nesnesou ho na oslavách, takže buď tam nejsem vůbec, nebo bez něj. Mám pocit, že mě sestry berou jen jako nutnou ségru, která se narodila z druhého manželství. Ale když něco potřebují, tak jsem jim dobrá," píše čtenářka na webu psychologické poradny Mojestarosti.cz.
Bezvýhradná spravedlnost
Žárlivost na mladšího člena rodiny může vzniknout velmi snadno. Příčinou často bývá nekritické nadšení z čerstvého miminka. Všichni okolo něj skáčou a na staršího sourozence, do té doby milovaného jedináčka, tak pozapomíná.
„Mezi sourozenci, ať už vlastními nebo nevlastními, panuje zvláštní chemie. Pohybují se v úzkém okruhu rodiny, kde logicky panuje rivalita: Koho mají máma s tátou raději? Tato otázka někdy v životě napadne snad každé dítě," konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. „Rozumní rodiče ji zlikvidují hned v zárodku: důslednou spravedlností. Není to vždy snadné, každý člověk, i malý, se liší povahou a někdo je prostě příjemnější než druhý, takže rodič jeho půvabu nechtěně a neuvědoměle podlehne. Pokud se to opakuje pravidelně a v neprospěch jednoho z dětí, je to velká výchovná chyba, která se může vymstít. Budoucí vztah mezi sourozenci totiž určují z velké míry právě rodiče. Pokud děti naučí vzájemné lásce, je velká pravděpodobnost, že k sobě najdou sourozenci cestu i v dospělosti."
Příbuzní jsou za trest
Když je ovšem nějaký člen rodiny problémový, dokáže z bytu udělat klec a z rodinných vztahů malé soukromé peklíčko, nebo také velké peklo. No řekněte sami, chtěli byste mít takovou mámu, jako na následující ukázce z pořadu ČT Pošta pro tebe?
„Chci abys byla šťastná a spokojená. Jediné, po čem toužím, než umřu, je tě uvidět a přivinout do náruče tvoje děti," rozplývá se matka. „Proklínám tvý děti!" křičí vztekle, když se s ní dcera odmítne po letech setkat. Těžko říci, co se mezi těmi dvěma odehrálo a která z nich má větší pravdu. Jedno je však jisté - v této rodině by chtěl žít málokdo.
Samostatnou kapitolou jsou zlé macechy. I ty totiž existují - a nejen v pohádkách. „Některé ženy jsou k dětem z předchozího manželství svého partnera vstřícné, dokud samy neotěhotní. Pak u nich převládne podvědomá potřeba chránit vlastní hnízdo. Zejména když se nová rodina dostane s dalším přírůstkem do finančních nesnází, může to vyvolat pudový pocit ohrožení, který vyústí až v antipatii k cizímu mláděti," vysvětluje psycholožka Vlasta Svobodová.
A to jsme se ještě nedostali k penězům, bytům a dědictví, což je kapitola sama pro sebe... Jak jste na tom v rodině vy? Jsou pro vás sourozenci oporou a nejbližšími přáteli? Trpně je snášíte? Nebo pro vás platí, že si příbuzné nevybíráme, ale dostáváme za trest? Diskutovat o tom můžete pod článkem a hlasovat v anketě.
