Jak si poradit, když vaše ratolest připomíná při jídle spíš malé čuňátko? A vůbec - je slušné stolování přežitek, nebo nezbytná součást výchovy?

O tom hodně prozrazuje příběh, která nám do redakce poslala paní Eva K. z českých Budějovic, která kvůli stolování přišla o kamarádku.

Dámská jízda s dětmi

"S Janou jsme se poznaly na józe. Bezva holka, teda vlastně paní, přibližně stejně stará, koncipientka v právnické firmě. Půl roku jsme chodily společně cvičit, časem také na drink po cvičení nebo si jen tak popovídat na kávu. Skvěle jsme vycházely. Prubířským kamenem našeho vztahu se však stal prodloužený víkend s dětmi na naší chatě: my dvě, můj šestiletý Tomík a čtyřletá Kristýnka, její sedmiletá Terezka. Prostě matky s dětmi na prázdninách, zatímco otcové pracují," popisuje Eva.

Doporučujeme: Kdy dítě začít učit slušně jíst? Hned, jak udrží lžíci!

"Terka byla milé dítě. Slušně vychované, pohodové, přátelské. S Tomem vycházela báječně a Kristýnka ji naprosto zbožňovala. Do té doby, než jsme poprvé zasedli ke stolu. Nalila jsem dětem rajskou polévku, a nestačila se divit," vzpomíná.

Nesrkej! Nemlaskej!

Zatímco Eviny vycepované ratolesti spořádaně polykaly, Terezka srkala, až uši zaléhaly... A v tu chvíli malá Kristýnka kamarádku přísně napomenula: "Nesrkej! To je ošklivé!"

"Nemohla za to, máme to v rodině. Babička, prvorepubliková dáma, u stolu cepovala napřed mě a pak i moje děti: Seď rovně! Lokty u těla! Sklenička vpravo, miska na salát vlevo. Příbory v tom pořadí, v jaké se jí. A hlavně: Nesrkej! Nemlaskej! Tyhle zlozvyky prostě nesnesla. Jakmile někdo připomínal čuníka, proměnila se ta jinak laskavá a shovívavá paní rázem v přísnou saň. Provinilec šel od stolu a byl bez večeře," vysvětluje Eva.

Jana ztuhla a Terka zaraženě a trochu bez chuti dojedla. Pak přišla na řadu meruňková bublanina. A další napomenutí Terezce: "Ty strašně mlaskáš! Mami, že se to nedělá?" upozornila znovu malá Kristýnka. A bylo zle...

Čtěte také: 9 ostudných věci, které děláme, když nás nikdo nevidí

"Co na to říct dítěti, které je odmalička vychováváno ke slušnému stolování? Někdo srkat může? Ty srkat nesmíš, ale ona ano? To jí musí říct její maminka? Všechno špatně!" popisuje své pocity Jana. "Večeři jsme dojedly v zaraženém tichu. A Jana s Terezkou nakonec s chabou výmluvou odjely druhý den. Jana naštvaná a uražená, Terezka uplakaná a naprosto nechápající, co se děje. Vůbec jsem netušila, jak to napravit. Od té doby se na józe jen zdravíme."

Je slušné stolování přežitek?

Eva má od té doby brouka v hlavě: Jana je fajn a rozdělila je pouhá formalita, etiketa stolování. To je přece strašná škoda!

Nebo tkvěl problém jinde? Předurčuje nás zázemí, ve kterém jsme vyrostli daleko víc, než si myslíme? Odrážejí se předsudky o slušném chování v našem myšlení takovou měrou, že mohou rozbít přátelský vztah? A jsou to vůbec předsudky, nebo nás výchova u stolu zásadně předurčuje?

Co myslíte vy, naši čtenáři? Kde se stala chyba? O tom můžete hlasovat v anketě a diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Zkamenělé dítě: Když miminko umře, ale zůstane v mámě

Sušická bestie: Nesnesla pláč dětí, tak je vraždila

Nejodpornější mužské zlozvyky: Máte je?