Pohádka na víkend: Skřítek z knihovny
Na všechno se přišlo, když ve dvě ráno spadla z police ta velká výpravná kniha o bílých jelenech. Spadla totiž na tatínka. „Uáááááááá!" zařval tatínek. „Uííííííííí Uíííííííí!" zařvala maminka a rozsvítila. A pak ho uviděli. Na třetí polici zleva stál v knihovně malý panáček, zakrýval si oči a ječel: „Íííííííííííííííííí!"
Na všechno se přišlo, když ve dvě ráno spadla z police ta velká výpravná kniha o bílých jelenech. Spadla totiž na tatínka. „Uáááááááá!" zařval tatínek. „Uííííííííí Uíííííííí!" zařvala maminka a rozsvítila. A pak ho uviděli.
Na třetí polici zleva stál v knihovně malý panáček, zakrýval si oči a ječel: „Íííííííííííííííííí!" Nejdřív si mysleli, že je to myš, ale pak si oba vzali brýle a nestačili se divit. „Kde ses tu vzal?" zeptali se oba současně. „Kde ses tu vzal?!" ozvalo se třikrát od dveří, jak se v nich objevily tři Pilnáčkovic děti a rychle si nasazovaly brýle.
„Já-á-á-ááá, já jsem nech-nech-nechtěl!" huhlal panáček a mudlal si malá očíčka. „Já jsem prostě knihovní skřítek a touhle dobou už ve velkých knihovnách lidé nejsou!" vysvětloval mezi táhlými vzlyky. Tatínek mu musel třikrát říct, že už se nezlobí a ať si kouká zalézt do bačkory, že jim zbytek může vysvětlit ráno u kakaa a bábovky.
Ráno maminka dala na kávu, děti už seděly u stolu jako přišpendlené a tatínek slavnostně postavil bačkoru doprostřed kuchyně. Chvilku se nic nedělo, ale pak se ozvalo škrabkání. Ze tmy v bačkoře vykoukly velké oči a rozhlédly se po kuchyni. Skřítek chvilku váhal, ale když ucítil teplé kakao a bábovkové drobky, vydal se odvážně ke stolu. Marjánka už měla nachystaný hrnek s podšálkem z domečku pro panenky a taky talířek. Skřítek si nechal na talířek naložit největší rozinku, labužnicky si ji chytil do obou rukou, namočil ji trochu do kakaa a zakousl se do ní. Pak začal vyprávět.
K Pilnáčkům se dostal v knize Zvířata a rostliny malých ostrovů, kterou si v knihovně půjčil tatínek po Vánocích. Maminku napadlo, že někdy tou dobou začalo ze spíže rychleji ubývat cukroví a máslové sušenky. Nejstarší Jakub si zase vzpomněl, že několikrát našel svačinu do školy okousanou a jednou dokonce mezi chleby úplně chyběl sýr!
Knihovní skřítkové mají samozřejmě pečovat o knížky do roztrhání těla. Jenže to jsou většinou pěkní fiškusové a místo práce je užije jen na samou neplechu. O knihy se beztak v knihovně starají knihovnice. Skřítkové tak spíš z legrace převlékají knížkám obaly, postrkují je na samý kraj police a číhají na kolemjdoucí a nebo knížky přenášejí z místa na místo. Proto si babička Mája ve vlaku místo knihy o krásné chudé zahradnici otevřela příručku Stavby z betonu.
Skřítek prozradil, že se jmenuje Erben Kytice. To bylo totiž napsáno na knížce, u které se seznámili jeho rodiče. Pilnáčkovi Erbenovi slíbili, že dnes ještě může přespat u nich v domečku pro panenky, ale hned druhý den, v pondělí, ho odnesou do knihovny, aby o něj maminka s tatínkem neměli starost. Marjánka Erbenovi vyklidila podkrovní pokojík v domečku s malou knihovnou a výhledem na psací stůl. Erben byl štěstím bez sebe a do večera naučil Marjánku písmenka O, I a taky M.
Druhý den odpoledne se vydali Pilnáčkovi do knihovny. Erben seděl tatínkovi v náprsní kapse a křičel: „Tady to znám! Támhle doprava!" To už stáli u police s názvem Poezie. Erben vyťukával složitý pozdrav na dřevěný sloupek. Chvíli se nedělo nic. Erben nejistě přešlápl a skoro to vypadalo, že začne natahovat. Měli ho přece čekat! Měli ho hledat, strachovat se o něj! Zatím si asi každý běhá po své práci nebo nejspíš dokonce všichni spí! Jak by ne. Knihovní skřítci se přece nebudou prohánět mezi knížkami ve dne, aby je kdejaký návštěvník mohl chytit jako nějakou myš.
Erben se otočil na Pilnáčkovy a ti pokrčili rameny jako nějaké pohoří. Pak něco zašustilo, na polici se tiše odsunulo jedno vydání Máje a před Marjánčiným nosem vykoukl další skřítek. To bylo objímání! Erbenova maminka plakala do kapesníku, který jí půjčila paní Pilnáčková, sotva za ním byla vidět. Měli si toho tolik co vyprávět! Jenže knihovnice byla trochu nervozní z toho podivného hlaholu, takže se raději dohodli, že skřítkové přijmou pozvání na čaj.
Je to už měsíc, co skřítkové začali trávit víkendy u Pilnáčků. Marjánka jim uvolnila celý domeček pro panenky. Chodí spolu na výlety a večer hrají Člověče nezlob se. Skřítkové ovšem nepotřebují žádné figurky, prostě pochodují po hrací ploše tak, jak jim padnou tečky na kostce.
