Pohádka na víkend: Piráti v břiše
V obývacím pokoji stavěl Radek hrad z kostek a po očku sledoval tatínkův film. Tatínek zrovna usnul s novinami na obličeji, takže se ani trochu nelekl, když se z mlhy na temném moři vykrojila černá pirátská plachetnice.
V obývacím pokoji stavěl Radek hrad z kostek a po očku sledoval tatínkův film. Tatínek zrovna usnul s novinami na obličeji, takže se ani trochu nelekl, když se z mlhy na temném moři vykrojila černá pirátská plachetnice.
Zato Radek se lekl opravdu hodně. Zůstal sedět bez hnutí, oči valil jako tenisáky a pusa se mu otevřela dokořán. A pak, neptejte se mě, jak je to možné, do té pusy mu šplouchlo moře i s plachetnicí!
„Co tak zíráš?" povídá tatínek, kterého to šplouchnutí probudilo. Přepnul na televizní zprávy a zase se přikryl novinami. Radek si pomyslel, že se mu asi něco zdálo, a rychle šel za maminkou do kuchyně. Tam bude určitě v bezpečí.
K večeři byl chleba se sýrem a tatínek mamince zrovna vyprávěl o nějakých potížích v práci, když se z Radkovy pusy vydral pokřik: „Johoho! Ať žije rum!" Tatínek s maminkou vytřeštili oči a maminka rázně řekla: „No to snad nemyslíš vážně?!
Radek to samozřejmě vážně nemyslel. Zíral stejně jako oni. Taky byl trochu našedlý a vůbec mu nebylo dobře. Žaludek se mu kymácel ze strany na stranu a začal z toho škytat. Maminka byla rázem celá ustaraná, že na Radka něco leze, a poslala tatínka pro teploměr. Zatím položila Radkovi ruku na čelo a dívala se mu do očí, takže úplně jasně slyšela, jak se z Radkovy pusy ozvalo: „U starý vorvaně! Esli ještě někdo sáhne na moje zlato, bude do rána viset na ráhnu!"
To bylo na maminku hodně. Rychle přehodila přes Radka bundu, tatínek popadl klíčky od auta a vyrazili na pohotovost.
Cestou do nemocnice Radek odplivoval slanou vodu a když čekali v tichu na světelné křižovatce, bylo jasně slyšet skřípění lanoví ve starých stožárech.
V nemocnici si lékař Radka prohlédl, vyptal se rodičů, co se stalo, a chtěl poslat celou rodinu za psychologem. Jenže pak Radek škytnul a na podlahu ordinace dopadl se zazvoněním malý pohárek a tři hrací kostky. A to nebylo všechno. Hned za pohárkem se z Radkova břicha ozvalo: „Muž přes palubůůůůů!" A Radkovi se rázem přitížilo. V ten ráz dostal Radek křesílko na kolečkách a jelo se na rentgen.
Bylo sice už devět večer, ale nad rentgenovým snímkem se sešlo osm lékařů ze všech koutů nemocnice a dva dokonce přijeli i z domova. Zatímco Radek v koutě plakal, že má slano v puse, lékaři kulili oči na snímek. Pod hrudním košem se jasně rýsoval obrys trojstěžníku a aspoň dvacet miniaturních kostřiček rozmístěných po palubě. Pan primář si dokonce všiml, že v podpalubí se rýsuje bedna plná mincí. „Pánové, budeme operovat a nesnese to odkladu!" řekl primář rozhodně a Radek vyjekl: „To nééééé!"
„Co blázníš?!" zavelela ze dveří maminka. Právě nesla z kuchyně podnos s večeří a Radka i tatínka našla spát u televize. „Nejsme v nemocnici?!" nadšeně se zajíkl Radek. „Asi se ti něco zdálo, já jsem ti říkala, že se máš po obědě natáhnout!" řekla maminka a nesla na stůl brambory a námořnické hovězí.
