Vilík se jako housenka narodil v první třídě. Opravdu. Asi ho ještě jako vajíčko někdo přinesl na větvičce s listím. Zkrátka jednoho dne byl Vilík tu a prohlížel si tabuli, křídy a kupu slabikářů.

Byla neděle, takže Vilík si mohl všechno v klidu prohlédnout a vylézt si i na portrét pana prezidenta. Obraz měl příjemně široký a vystouplý rám, takže se odtamtud dobře koukalo dolů.

Jaké bylo Vilíkovo překvapení, když druhý den ráno přišly do třídy děti!  Ten den se zrovna učily písmenko H jako housenka. To Vilíka moc potěšilo a přijal to jako velmi pozorné uvítání. Vyučování bylo tak zábavné (hlavně svačina), že se Vilík rozhodl tu zůstat.

Každý den dával Vilík dobrý pozor a koncem měsíce už uměl číst osm písmen. Každé odpoledne i o víkendu Vilík lezl po nástěnných obrazech s říkankami a okusoval písmenka v kartotéce, aby se doučil to, co se děti naučily než se vylíhnul. A představte si, že když si trochu namočil tělíčko v umyvadle a vylezl potom na tabuli, uměl napsat psací H!

Vilík strávil ve třídě už dost času. Naštěstí děti pořád nosily paní učitelce nějaké květiny, takže měl co jíst. Dobře věděl, že už je nejvyšší čas najít si nějaké příjemné místo, pořádně se navečeřet a zakuklit se tam. Když má Housenka dost času a síly, po nějaké době se kukla otevře a na světlo se vysouká motýl. Vilík nad tím přemýšlel, když jednou v sobotu koukal z okna. Jenže pro samé učení zapomněl na hodinky a venku už začal padat první sníh. Všechny housenky už se dávno zakuklily do nějaké škvíry, kde čekaly na jaro. Vilík si chvilku dělal starosti, pak snědl všechno listí na kapustě, kterou děti malovaly při výtvarné výchov, a vlezl si do květináče k africké fialce. Bylo teplo, šero, fialka příjemně voněla a Vilík dosoukal svoji kuklu.

Asi si myslíte, že motýla v kukle budí teplé sluneční paprsky nebo cvrlikání ptáků. Někde v parku  to tak asi bude. Jenže v 1.A bylo teplo pořád. Motýl Vilík se začal soukat z kukly 20. prosince. Ve třídě zářily prskavky a světélka na ozdobeném stromě. Na stole vonělo cukroví a Jarda Kopr zrovna hrál na housle Tichou noc. Vilík byl ohromený a dojatý. Rovnal si svá úplně nová duhová křídla a rozhlížel se po třídě. Na tabuli si pomalu ale plynule přečetl: Veselé Vánoce.

Myslím, že žádný motýl nezažil něco takového. Když Šárka Kalousová zpívala Jak jsi krásné neviňátko, cvičně roztáhl křídla a přistál elegantním obloukem přímo na vánočním stromečku. Děti ztichly a pak se ozval ohlušující potlesk. Cvakaly fotoaparáty a všichni rodiče i paní učitelka si na Vilíka nadšeně ukazovali. Takovou vánoční ozdobičku neměl prostě nikdo.
Vilík dokonce dostal svůj vlastní talířek s cukrovím. Hlavně linecké kytičky s marmeládovým středem.

Vilík se stal prvním motýlem, který psal vlastní články pro časopis Příroda kolem nás, a na jaře dokonce vydal první motýlí básnickou sbírku. Ale hlavně…hlavně Vilík dostal na konci školního roku opravdové vysvědčení se samými jedničkami. A samozřejmě jel s 1.A na školní výlet. Jarda Kopr ho nesl na čepici.