Byl jednou jeden Oskar a tomu se všichni smáli. Kam přišel, tam sklidil akorát posměch a řehot všech okolo. A to přitom dělal opravdu co mohl, aby si ho ostatní vážili.

Jednou ho například pozvali na večírek na pláži. Oskar se připravoval celý týden.  Šaty si vyžehlil a vykartáčoval, naučil se pár nových anekdot a vyleštil si střevíce. Večírek byl právě v plném proudu, lampiony zářily do tmy a na parketu se tančilo, když Oskar dorazil. Všichni pili různé barevné koktaily, napichovali párátky jednohubky a dámy se vlnily v květovaných a puntíkovaných šatech. Pánové měli zase strakaté košile a sem tam přišel i někdo s květinovým věncem na krku. Bylo to úchvatné a plné barev a kapela hrála jako o život.

Všichni si postupně přestávali povídat a otáčeli hlavy za Oskarem. Šuškali si a nějaká paní dokonce vyprskla smíchy tak, že to prostě nešlo přehlédnout. Taky kapela přestala hrát a kytarista si stoupnul na buben, aby se mohl podívat, kdo že to přišel. Když uviděl Oskara, zařval: „Podívejte se na něj! Ve fraku na plážový večírek! Pak už se s ním nikdo normálně nebavil. Ani jednu anekdotu nestihl dovyprávět, všichni se smáli už od začátku a vůbec neposlouchali. Šel domů.

Ten týden se dvakrát marně pokoušel dostat do krytého plaveckého bazénu, ale ve fraku ho tam nechtěli pustit. Navíc mu nikdo nevěřil, že umí plavat. Takovej frája ofrakovanej! Vyvedli ho i ze zimního stadionu, kde si chtěl zabruslit, protože frak není vůbec vhodné oblečení na sportoviště, a navíc přišel Oskar úplně bos. To je mezi bruslaři vyloženě nebezpečné.

Poslední kapkou bylo, když ho hlídač přistihl, jak loví okrasné ryby v kašně uprostřed květinového záhonu. Oskar dostal pokutu a musel dva týdny sbírat v parku odpadky a zametat cestičky. Všichni se mu smáli, protože ještě nikdo neviděl poklízet ulice někoho ve fraku. Oskar to obrečel a schoval se za lavičku.

To všechno teď vyprávěl člověku, který si na lavičku přišel přečíst noviny a Oskara našel. Člověk Oskara vyslechl, prohlédl si ho a pak pokýval hlavou: "Oskare, myslím, že bys měl o něčem vědět," řekl. Potom mu ukázal ve svém deníku kresby tučňáků  patagonských.

Od toho dne se všechno změnilo. Tím člověkem totiž nebyl nikdo jiný než známý cestovatel Arne Oběžník. Nejenže vzal Oskara večer do filharmonie, kde nosit frak je normální, ale druhý den šli spolu na večeři do vyhlášené rybí restaurace, kde si svou rybu může každý ulovit sám v blízkém jezírku. A to není všechno. Na příští výpravu k břehům Antarktidy vezme Arne Oběžník Oskara s sebou. Ten bude koukat! Zatím spolu chodí každý pátek na operu a připravují řadu osvětových přednášek o tučňácích.

¨