"Vím, že svatba by měla znamenat závazek na celý život. S tím jsem také do svazku manželského vstupovala. Na těle jsem ovšem přitom ještě cítila vášnivé ruce někoho úplně jiného," napsala nám čtenářka, která se podepsala pouze O.

Jak přiznala, dnes je už deset let šťastně vdaná. Syn začal chodit  do školy a s manželem stále dobře vycházejí. O cíleném úletu, který byl "předtím", se prostě rozhodla nemluvit. Své tajemství si ponese až do hrobu. A svědomí ji nijak netíží.

Jen na jednu noc

S mužem, který jejímu manželovi nasadil před svatbou parohy, se dobře znala. Byl to její spolužák z vysoké školy.

Doporučujeme: Jsem ta druhá. Ta, která miluje tvého manžela

"Studovali jsme na veterině v jednom kruhu a pokukovali po sobě už od prváku. Nikdy to ale nevyšlo. Buď byl zrovna zadaný on, nebo já. Celé roky jsme se míjeli, ale jiskřilo to mezi námi tak, že mě neměla ráda žádná jeho přítelkyně. Já je ostatně také ne a na něj žárlili zase moji muži. Až na posledního, Michala, mého manžela. U něj jsem prostě věděla, že je to ten pravý," vypráví paní O.

Svatbu si naplánovali na prázdninách po státnicích a svobodu zapíjela se svými spolužáky.

"A právě tehdy se to stalo. Oba jsme věděli, že našich pět let špásování definitivně končí. Odvedl si mě stranou, aby mi popřál v životě jen to nejlepší - a přiznal, že ho těch ztracených pět let, kdy jsme TO nestihli, strašně mrzí," popisuje paní O.

"Vnímala jsem vzájemnou přitažlivost celou tu dobu, ale slyšet potvrzení na vlastní uši mě dostalo. To bylo něco úplně jiného. Takže to skončilo, jak muselo. Tahle noc bude jenom naše - dohodli jsme se. A byl to nádherná noc, dodnes nelituji ani jediné vteřiny," přiznává.

Prostě se nic nestalo

U oltáře se kvůli tomu necítila dvakrát dobře, ale výčitky svědomí ve šťastném manželském životě rychle zmizely. A už nikdy se nevrátily.

Čtěte také: Žili jsme spolu třicet let, opustil mě kvůli studentce

"Bála jsem se, že čím budu starší, tím víc mě budou vzpomínky tížit, ale je to právě naopak. Jako by se to stalo někomu jinému a minulost patřila do jiného vesmíru," konstatuje.

Paní O. je dnes spokojená manželka a máma od rodiny. I kdyby svou bývalou lásku potkala, k nevěře ji to neláká. Jde o uzavřenou záležitost. To potvrdil i nedávný sraz třídy. S bývalým spolužákem si přátelsky a se zájmem popovídali o svých rodinách. Oba se shodli, že to bylo fajn a že ničeho nelitují, ale u toho také zůstalo.

"A tak si říkám - liší se nevěra před manželským slibem a po něm? Měla bych cítit výčitky svědomí? Vím, že by se to mému muži nelíbilo, ale snad by mi odpustil. Jenže proč jitřit přiznáním neexistující starou ránu, když nemá na současnost žádný vliv a nikdy ani neměla! Pro svoje čisté svědomí bych nakonec nejvíc ublížila jemu," uzavírá.

Co myslíte, má pravdu? Nebo je trochu pokrytecká? A souhlasíte, že je vždy lepší mlčet, obzvlášť jde-li o výjimku?

Kde vlastně jsou hranice svědomí? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Svedla jsem souseda, teď mě nenávidí celá vesnice

Nejsmutnější filmy všech dob: Tyhle vás rozpláčou!

Zahnul jsem manželce... s tchyní!