Sexuální experimenty provádějí už roční děti: prohlížejí si své pohlavní orgány a dotýkají se jich - nejprve nahodile, později cíleně tak, aby jim to bylo příjemné. Ve dvou letech se učí "TO" nazývat.

A mezi třetím a pátým rokem se začnou dožadovat souvislostí: "Proč jsou kluci jiní než holky? Jak čůrají ti i ony? Jak se miminko dostane mámě do břicha?" Když vás zvědavý potomek začne trápit s podobnými dotazy, budete si muset vyřešit velký rodičovský problém: používat při vysvětlování odborné názvosloví, nebo se uchýlit k osvědčeným pindíkům a pipinkám?

Odborník vs. rodiče

Sexuolog Ondřej Trojan radí: "Pokud rodiče užívají nepřesné názvy sexuálních částí těla, vysílají signál, že jsou tyto partie nějak divné nebo že je s nimi něco v nepořádku, popřípadě že by se o nich nemělo mluvit. Děti jsou pak často v rozpacích a za své genitálie se stydí. Ucho je prostě ucho, penis je penis nebo pohlavní úd, nikoliv lulánek."

Doporučujeme: Učitelka svedla dvanáctiletého. Slaví 10. výročí svatby

U dívek je to ovšem trochu složitější. "Správný český název pro dívčí vnější pohlavní orgán je vulva. Není to nijak hezké slovo, náš jazyk je ve spisovné terminologii chudý a rozhodně ne zvukomalebný," připouští MUDr. Trojan ve své knize O čápech, vránách a dětech.

Možná proto rodiče často nedbají doporučení odborníků a místo spisovné terminologie používají malebná synonyma: u chlapečků je to nejčastěji pindík, pinďourek nebo pinďa ( 40 % rodičů), u holčiček pipinka (15 % dotázaných), případně kačenka, buchtička či lulinka. "Staršímu dítěti byste ovšem časem měli názvy korigovat," uzavírá Ondřej Trojan.

Svlékněte se, vyšetřím vás!

První sexuální objevy u dětí obvykle provází hra na doktora. Objevuje se mezi 3. a 6. rokem, kdy si dítě najde za partnera vrstevníka opačného pohlaví: ve školce, v sousedství či dokonce vlastního sourozence. Podvědomě přitom cítí, že "lékařské prohlídka" je intimní záležitostí, a tak vyhledají klidný koutek někde v ústraní. Ani pozice lékaře není zvolena náhodně: legalizuje činnost, jejíž správností si nejsou protagonisté hry zcela jistí. Lékař je tu přece od toho, aby vyšetřil celé tělo včetně "toho dole"!

Čtěte také: Ta knížka - no fuj! Jsou na ní nahatí lidé!

"Z pohledu vývojové psychologie jde o zcela normální a přirozenou součást vývoje. Děti se při ní naučí, že je příjemné se dotýkat jedince opačného pohlaví, ale také, že je třeba to dělat citlivě a se souhlasem toho druhého. Pochopí, že lze vlastní i jiná těla mít rád, což je základem pro budoucí zdravou, aktivní sexualitu. Proto když si váš syn či vaše dcera hrají na doktora, měli byste to akceptovat - samozřejmě v případě, že jde o hru, která probíhá s oboustranným, uvědomělým souhlasem obou aktérů," radí pražská psycholožka PhDr. Vlasta Svobodová.

Nelekat, netrestat!

Důležité je nepřistihnout děti při činu: jsou-li dveře dětského pokoje zavřené, měli byste klepat: právo na intimitu mají prckové stejně jako dospělí. Když už "lékaře a jeho pacienta" omylem vyrušíte, zachovejte dekorum - stačí ověřit, že se obě děti cítí v pořádku a říci: Přijdu později. Pokud máte pochyby, můžete zkusit opatrně sondovat, zda se některé z dětí necítilo při hře nepříjemně, případně zda dlouhodobě nepokládá hru na doktora za nejdůležitější hru ze všech. V takovém případě je třeba zakročit.

Rozhodně však dětské sexuální počiny nezakazujte, nebo dokonce netrestejte, kvůli morálce. Spojovat sexualitu se strachem z trestu znamená poznamenat dítě až do dospělosti, kdy se mohou objevit problémy: od nechuti na sex, různých neuróz a psychóz, až po impotenci a frigiditu. Naopak: jestliže dětem poskytnete dostatečný prostor, aby po svém prozkoumaly rozdíly mezi holčičím a klučičím tělem, přestane je sexualita brzy zajímat a vyrazí za jinými objevy.

zdroj: sexualne.cz, ulekare.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

10 pěkně mizerných důvodů, proč jste dnes neměli sex

Je jí čtrnáct let aneb Lolitku je třeba seřezat včas

Fotka obletěla svět: Babičku a pravnučku dělí 101 let