Nemám místo mozku placentu! Jsem těhotná, ne méněcenná!
„Tady se, maminko, položte, tak, hezky se natáhněte, ale ne, tu nohu víc pokrčit. No tak, maminko, hned to bude... Už z toho pěním! Jsem na začátku sedmého měsíce a na slovo maminko začínám být alergická," napsala nám čtenářka Věra. Podobné pocity má více žen.
„Tady se, maminko, položte, tak, hezky se natáhněte, ale ne, tu nohu víc pokrčit. No tak, maminko, hned to bude... Už z toho pěním! Jsem na začátku sedmého měsíce a na slovo maminko začínám být alergická," napsala nám čtenářka Věra.
Věře je 31 let, těhotná je poprvé, na miminko se moc těší. Ale také stále působí jako PR ředitelka velké společnosti vyrábějící reklamní produkty. Je zvyklá rozhodovat na poradách, běžně komunikuje se zahraničním vedením mateřské firmy anglicky i německy a vůbec patří k životním rváčům. Patriarchální přístup lékařů na ni funguje jako červená na býka.
Všichni ven!
„Já vím, že to doktoři myslí dobře a snaží se být laskaví, a proto většinou zatnu zuby a vydržím to. Ale když jsme posledně byli s partnerem na ultrazvuku, už jsem vypěnila. Chodím do vcelku renomované pražské porodnice. Muž si vzal volno z práce, aby viděl potomka, jak se mrská v plodové vodě. Sledujeme dojatě monitor, no a najednou - bez jakéhokoli dotazu či alespoň oznámení - se kolem nás nahrne deset mediků. Manžela odstrčili stranou, aby lépe viděli, a ošetřující lékař začal přednášet," vypráví.
„Tak jsem ho seřvala na tři doby, že pozval do ordinace, kde ležím polonahá, cizí lidi bez mého svolení, a prostě jsem milé mediky vyrazila za dveře s varováním, že si budu stěžovat na neetický přístup. To bylo pozdvižení! Maminko, vy jste mi nějak nervózní, pravil zaskočený lékař... Vážený pane, jmenuji se Novotná, vysokoškolský titul nepoužívám, ale jsem vdaná, takže mě prosím oslovujte paní Novotná! Já totiž nejsem vaše maminka, vyjela jsem na něj. No uznávám, bylo to trochu drsné, asi přece jen nějaké ty hormony vyplavené do krve mám, ale já prostě oslovení maminko bytostně nesnáším. Zvlášť když mi tak shovívavě říká úplně cizí člověk."
Pomoc, ženské se zbláznily!
Podobné pocity jako Věra má i Nikola, hlavní účetní české pobočky velké francouzské kosmetické firmy: „Jsem na konci šestého měsíce těhotenství, a jestli to takhle půjde dál, nejspíš mě trefí. Mám pocit, že si všichni okolo myslí těhotná = méněcenná. S chlapy se to ještě dá vydržet, ti jsou jen roztomile rozpačití, jako by nevěděli, jak se chovat, hlavně když něco doopravdy řešíme a třeba se neshodujeme. Tak to využívám ve svůj prospěch. Ale jinak u nich převládají mile gentlemanské tendence, až mě to překvapuje. Zato ženské..." stěžuje si. „I ty kamarádky, co byly doteď normální, přede mnou začínají skoro šišlat. Nemluví o ničem jiném než o mateřství. Snad každá zasloužilá matka v okruhu pěti kilometrů mi touží radit, co mám a nemám dělat: moje vlastní máma a teta, kolegyně v práci, spolužačky ze školy... Všechny očekávají, že po večerech listuji fotkami, slzím nad miniaturními dupačkami a přemýšlím, jestli to bude holka, nebo kluk!"
„Jenže já netoužím poslouchat historky o děsivých porodech a pokaděných plínách," dodává Nikola. „Až to přijde, prostě to bude a udělám všechno proto, abych to zvládla. No a do té doby normálně pracuji, sportuji, jak to jde, chodíme s mužem za kulturou... Nechápu, proč mě okolí manipuluje do pozice nesvéprávného idiota, který řeší, jestli růžové, nebo modré dupačky. Když mi švagrová cpe na klín svoje nemluvně, vracím jí ho zpátky, nemám potřebu ho chovat a vrkat nad ním. A ona ne mě kouká jako vrána. Asi jsem divná matka! Nebo se zbláznili všichni okolo?"
Jak to vidíte vy, naše čtenářky? Jaké jste coby těhotné měly pocity ze svého okolí - jak reagovali na vaše těhotenské bříško kolegové a kolegyně v práci, přátelé, známí, rodina? Těšila vás jejich pozornost, nebo vám byla na obtíž jako Věře a Nikole? Vyměňovat si své zkušenosti můžete v diskuzi pod článkem.
