Puberťáci. Jsou z jiného světa. Chovají se jako divocí nájezdníci, a přitom potřebují zacházení šetrnější než ošatka vajec. Z toho aby se dospělý zbláznil!

Stačí jedna věta opakovaná pořád dokolečka, a vy najednou zjistíte, že váš potomek sleduje s vykulenýma očima a špatně skrývaným zadostiučiněním, jak na něj vřískáte a připomínáte přitom paviána postiženého vzteklinou.

Však má také většina rodičů - majitelů druhu zvaný puberťák - dost často minimálně jednou nohou nakročeno do blázince. Ona vlastně taková útulná bohnická cela s výhledem do zeleně vůbec není špatná představa. To ticho...

Co rodiče fakt vytočí?

• Nic novýho. Klasická odpověď na zjišťovací otázku „Co bylo ve škole?" Jasně, přihodilo se jen pár drobností: nepovedená písemka z fyziky (za 5), nečekané zkoušení z biologie (za 4), oznámení o lyžařském zájezdu za 15 000 Kč do Rakouska. Ničím z toho ovšem není třeba sebe, natož rodiče zbytečně a předčasně zatěžovat. Však ono to někde časem vyplyne na povrch.
• Kde mám to bílý tričko? Proč není vypraný a vyžehlený? Vysvětlení „Protože sis ho dal/a do prádla teprve včera" vás neomlouvá. Daleko lépe zabere odpověď: „Nevím. Najdi si ho, vyper a vyžehli!" Ne snad, že by se dospívající potomek k naznačené činnosti snížil, ale aspoň dá na chvilku pokoj.
• Co bude k večeři? Už zase jen chleba s něčím? Proč nemáme řízky/steak/hranolky, meruňkový knedlíky... Od toho, aby byl dobře krmený, jste tu přece vy! Že měl potomek teplý oběd ve školní jídelně, kde mají na výběr čtyři druhy jídel, nehraje ohledně rozčarování nad studenou večeří žádnou roli. To bylo už dávno...
• Nejsem votrok, už se nemůžu dočkat, až budu plnoletý a z tohohle domu vypadnu! Hláška obvykle následuje po zadání úkolu, jako je sekání trávy či úklid bytu. Když se však v den osmnáctin vaší ratolesti zdvořile zeptáte: „Tak co, kam se stěhuješ?", zjistíte, že předsevzetí nějak vzalo za své. Proces vstřícnosti výrazně urychlí informace o nákladech na provoz vlastní domácnosti.
• Nikdy nebudu na svý děti tak hnusný/á jako ty! Že padáte na ústa únavou a snažíte se, aby měl váš potomek první, poslední? Koho to zajímá! On chce přece něco docela jiného než vaši skvělou výchovu!

Dnes už mámu chápu

Naštěstí se úhel pubertálního pohledu s věkem mění, jak o tom svědčí zkušenost naší čtenářky Lisy: „Je mi dvacet let a není to tak dávno, kdy jsem já sama byla puberťačka. Musím říct, že v té době jsem mamku nenáviděla. Proč? Nekupovala mi to správné cool oblečení, názory měla z první světový, všechny moje kluky musela znát jménem a nejlépe i jejich rodiče a vůbec mě tak celkově nechápala," napsala nám.

„Dnes se tomu s mamkou jen smějeme a já se jí za své výstřelky omlouvám. Už vím, že to se mnou myslela dobře. Ale jednu věc pořád nechápu. V této době mám stejný plat jako mamka. Jsem sama a sotva vyžiju. A mamka je schopná si ušetřit na dovolenou, na nový gauč, postarat se o mladšího bráchu a ještě ji zbude. Jak to ta kouzelnice dělá? Jo, a taky se ji snažím uklidnit, když jí teď stejné výstupy dělá můj patnáctiletý bratr," dodává.

Milovat a vydržet

Naučte se přistupovat k životu jako chytrá rybářka, která přišla ke dvoru oblečená-neoblečená. Převážně autoritativní postoj neuspěje, kamarádský přístup je cesta rovnou do pekla. Musíte se pohybovat někde mezi: tolerance, ovšem s určitými hranicemi.

Respektujte zvýšenou potřebu soukromí dospívajících. Pokud s vámi chtějí mluvit, naslouchejte jim. Když o to projeví zájem, stůjte při nich. Ne-li, tak také, jen to nedávejte najevo. A zkuste přitom alespoň tušit, kde se váš pubertální potomek nachází během odpoledních a podvečerních hodin.

Buďte diplomaté a také neskutečně trpěliví. Chvalte i za maličkosti, zkuste omezit morální kázání. Mějte svého puberťáka, přestože vám příšerně leze na nervy, rádi.

Vstoupit do galerie | 21 Dokonalé miminko: Báječná hračka, nebo děsivá mrtvolka?