Těhotenství je místy peklo. Láska k dítěti může přijít až po měsících, říká blogerka
Když Tereza Maroušková otěhotněla, těšila se na "nejkrásnější období v životě ženy". Brzy však zjistila, že skutečnost není tak růžová, a své rozčarování z romantizace mateřství přetavila v blog a instagramový profil Nasraná máma. Její stejnojmenné glosy o mateřství vyšly také knižně, nedávno pokřtila již druhý díl.
"Na sociálních sítích vidíš krásné, vymazlené těhulky, kterým to strašně sluší a jsou šťastné. Najednou otěhotníš a zjistíš, že je to alespoň zčásti peklo. Největší exploze nasrání u mě proto přišla už v těhotenství," popisuje Tereza Maroušková, jak se rodil její projekt. Když jí bylo v těhotenství zle a prožívala "nejhorší kocovinu v životě, ale dva měsíce v kuse", bloumala po knihkupectvích a hledala knihu, která by jí pomohla.
Nacházela ale jen těhotenské příručky nebo publikace idealizující mateřství. V čekárně na gynekologii na ni pak zíraly šťastné matky z letáků a na Instagramu spokojené ženy, kterým těhotenství mimořádně sluší. "Zároveň jsem neměla žádné kamarádky s dětmi, takže jsem to nemohla sdílet s někým, kdo by mi rozuměl. Tak jsem se rozhodla, že bych o tom chtěla napsat já," vysvětluje Tereza.
Zploditel, jak říká svému manželovi, jí prý doporučil, aby si nejprve založila blog, protože knihu od neznámé autorky by nikdo nekoupil. "Poradil mi, že se můžu jmenovat třeba Nasraná máma," osvětluje vznik profilu. "Motivací byl hlavně vztek na společnost, to, že dovolila, abych podlehla takovým iluzím," dodává.
Tereza na svém Instagramu naopak své sledující iluzí zbavuje. "Někdy mi píšou, že můj profil působí jako antikoncepce, ale myslím, že to berou s nadsázkou. Většina lidí pozná, že píšu s notnou mírou ironie a že je třeba to vydělit dvěma," věří. "Ale asi je lepší čekat horší věci a pak být mile překvapen než naopak," domnívá se.
Matka na druhé koleji
První Terezina kniha popisovala období od početí po porod. Začala ji psát retrospektivně, když byly synovi asi čtyři měsíce. Psaní pro ni však bylo náročné, protože volných chvil bylo v prvních měsících mateřství málo, a když už se nějaká časová skulina objevila, měla chuť, jak říká, jen čučet do zdi. "Na druhou stranu to pro mě byl způsob seberealizace. Mlíko na mozku ti ale takové psaní neubere, protože píšeš zase jenom o mateřství," říká autorka. Druhá kniha zaznamenává deníkovou formou první rok mateřství a psaní bylo podstatně jednodušší, protože syn už chodil do školky.
"Je pár minut po druhé ranní. Moje obavy se naplnily. Jarmil pláče. Nedokážu ho utišit. Opět," vzpomíná Tereza ve své knize ještě na pobyt v porodnici. Nejtěžší je podle ní na prvních měsících mateřství bezmoc. "Když je člověk nespokojený v práci, může si najít jinou. Když se mu nedaří v partnerském vztahu, může na terapii. Pokud ale matka prožívá něco, co jí nevyhovuje, má třeba nespavé dítě, které pořád brečí, není z toho cesta ven a člověk neví, kdy to skončí. Žena je nešťastná, ale nedá se s tím nic dělat," říká.
Důležité je podle ní v prvních dnech a měsících po narození potomka také chování okolí. "Včera mi jeden tatínek psal, že četl moji knihu a má potřebu se obhájit. Psala jsem tam totiž, že mi manžel nepřinesl žádný dárek za porod. On se bránil, že partnerce také žádný nepřinesl, ale že si vzal měsíc volno v práci, pomáhal jí a že je to lepší než nějaký briliant," vypráví. "To je samozřejmě pravda. Ale vezměte si, že porodíte, přijedou návštěvy a všichni se sesypou na dítě. Málokdo si sedne k vám a zeptá se, jak se cítíte, jak to zvládáte," nabízí svůj pohled.
Dárek pro ženu podle ní symbolizuje, že o ní blízcí vědí a uvědomují si, že má za sebou náročný porod a složité dny před sebou. "Všichni se sesypou na novorozeně, ale největší životní změnou si prochází jeho matka, někdy může mít pocit, že je odsunutá na druhou kolej," míní. "Také jedna porodní asistentka na Instagramu doporučovala, aby se návštěvy nejprve zeptaly ženy, jak se cítí a jak novou roli zvládá," říká.
Jedním z dalších mýtů, které panují okolo mateřství, je podle Terezy to, že každá novopečená matka ihned ucítí ke svému dítěti obrovskou lásku. "Někdo to tak asi má, já jsem jela na autopilota. Neměla jsem čas rozjímat nad nějakými pocity a nechtěla jsem je ze sebe dolovat násilím. Málo se o tom mluví. Když instagramové celebrity zveřejní příspěvek o tom, že porodily, a co k tomu mají napsat? Vymýšlí patetická klišé. Romantizace mateřství je obrovská," říká autorka "nekorektního průvodce".
"Já si mohu dovolit to napsat bez příkras, mám kolem sebe komunitu lidí, kteří to čekají a jsou s tím v pohodě. Věřím ale, že plno žen to napsat nemůže. Mají různorodé sledující a mohly by od někoho dostat pomyslnou facku. To je to poslední, co člověk po porodu chce. Mnohdy se to bojí říct i rodině, přitom nespí, brečí a neví, co s děckem, které taky brečí," myslí si. "Výbuchy lásky mohou přijít klidně až po měsících. Já to zažívala, když byly synovi dva roky," vzpomíná.
Namazat si mateřství na chleba
"Nemám ráda děti. Teda, vždycky jsem si myslela, že je nemám ráda. Dělají bordel a okrádají vás o komfortní zónu," píše ve své knize Tereza. Přestože ví, že pečovat o potomka není jednoduché, nedávno svým sledujícím prozradila, že je podruhé těhotná. "Je to racionální rozhodnutí. Chci mít větší rodinu, a když jsou děti už starší, jsou v pohodě. A pokud chci mít rodinu, budu muset být těhotná. Vím, že to bude hrozné a pak budou následovat dva roky, kdy budu potit krev, pravděpodobně uroním pár slz, ale nějak to přežiju," věří.
Sama pochází z rozvětvené rodiny a v tradici by chtěla pokračovat. "Přijde mi hezké, když je ti přes 50 nebo přes 60, tvůj život se zklidňuje a najednou se kolem tebe začínají hemžit vnoučata. Myslím, že priority se ve stáří změní, člověk chce vidět, že v životě vybudoval něco méně pomíjivého, než jsou třeba kariérní úspěchy. Ty jsou samozřejmě taky skvělé, ale ačkoliv nejsem žádný romantik, myslím, že rodina je jediná doopravdy stabilní věc. Vybudovat si ji je podle mě to nejlepší, co pro sebe může člověk udělat, i když vím, že to není pro každého," říká.
Terezin syn zatím neví, že je hlavním hrdinou dvou knih. A "Nasraná máma" počítá s tím, že bude muset svůj blog jednou ukončit. Až její děti nastoupí do školy, nechce odhalovat tolik z jejich soukromí. A jak se těší na roli dvojnásobné matky? "Naivně doufám, že si to třeba o něco víc užiju, že už vím, do čeho jdu, a tak trochu si mateřství namažu na chleba," přeje si.
Mohlo by vás zajímat: Každá matka je protivná a sprostá, i když nechce. Pak má výčitky, říká Macháčková
