O umírání se téměř nemluví, je tabu. Skoro jako kdyby nebylo a nikdy nikoho nepotkalo a ani nemělo potkat.

O to více žije v našich myslích mnoho mýtů, domněnek a omylů, které vznikly z mlčení a nevědomosti. Vynoří se až ve chvíli, kdy se ocitneme nablízku umírání a smrti. Jaké jsou nejčastější mylné představy spojené s umíráním?

Bolí to a trpíme sami

Umírání je plné bolesti, osamění a neporozumění, s tím se nedá moc dělat. O tom je přesvědčena spousta lidí, ale není tomu tak.

Doporučujeme: Když máma umřela, bylo to strašné. Ale ulevilo se mi

Díky paliativní péči se nemocný člověk smí plně spolehnout na to, že nebude trpět velkými bolestmi, nebude opuštěn a lidé kolem něj se budou snažit vyjít vstříc všem jeho přáním. Nablízku jsou mu příbuzní a přátelé, kteří mají odbornou i lidskou oporu v zaměstnancích a dobrovolnících hospice.

Umírání lze zpomalit

Pracovníci hospice nemohou pomoci umírání urychlit ani zpomalit. Stejně jako při příchodu člověka na svět jsou přítomni lékaři a porodní asistentky se svými zkušenostmi a odbornou péčí, provází paliativní tým člověka na konci jeho života a je připraven odborně zvládat příznaky, které umírání provázejí.

Umírání by neměly vidět děti

Mají lidé umírat v nemocnici proto, aby jejich nemohoucnost neviděli jejich nejbližší, zvláště pak malé děti? Nikoli. Když se člověk narodí na svět, umějí se o něj nejlépe postarat jeho nejbližší. Podobně je tomu i na konci života.

Čtěte také: Umřela milovaná babička: Má jít vnuk na pohřeb?

Umírající člověk potřebuje ty, kteří jej mají rádi a rozumějí mu. Těm, kteří se v této důležité době o něj starají, pomáhá tato zkušenost vyrovnat se nejen s jeho smrtí, ale i se svojí vlastní smrtelností. A děti, které vidí své rodiče pečovat něžně a trpělivě o babičku nebo dědečka, budou schopné v budoucnu podobně posloužit svým blízkým.

Umírání znamená konec naděje

Paliativní péče není na místě pouze tehdy, kdy už nezbývá žádná naděje. Když se blíží život ke konci, nabízejí se dvě možnosti: upadnout do beznaděje, protože život už ztratil smysl, nebo prožít zbývající čas co nejplněji. Paliativní tým může s trpělivostí a něhou pomoci se s touto situací vyrovnávat postupně takovým způsobem a tak rychle, jak si pacient sám přeje.

Paliativní péče pracuje s nadějí: nabízí pacientovi účinnou úlevu a rodinám pak možnost společně naplnit, hledat či uzdravit vzájemné vztahy tak, aby se na prožitý čas dalo ohlédnout s vděčností a s vědomím, že tato doba měla smysl a že bylo uděláno všechno, co uděláno být mohlo.

Pouze pro staré a nemocné

Paliativní péče není určena jen starým a nemocným. Paliativní péče je poskytována lidem všech věkových kategorií. Důraz, který klade na plně žitý život a na zachování důstojnosti pacienta, přichází ke slovu u mladších lidí stejně jako u starších. Paliativní péče je zaměřena na celou rodinu, pracovníci hospice doprovázejí pozůstalé v jejich smutku a pomáhají jim hledat nové jistoty a naděje.

Péči poskytne jen hospic

Paliativní péče není zpravidla vázána na nějaké konkrétní místo. Je kdekoli, kde ji lidé v důležitém čase na konci života potřebují. Především má být poskytována doma: tam, kde pacientovi nejlépe rozumějí, kde má rodinu a kde se mu dá nejlépe vycházet vstříc. Pokud není z nějakého vážného důvodu možno tuto péči nabídnout doma, pak tu je lůžkový hospic, který se snaží poskytnout služby co nejpodobnější péči domácí.

Hospice jsou jen pro věřící

Hospice sice často zřizují církve nebo náboženské společnosti, ale neznamená to, že by automaticky sloužily jen členům věřícím. Zaměstnanci a dobrovolníci hospice poskytují naplno své schopnosti a dovednosti každému bez rozdílu, nikomu svoje náboženské přesvědčení nevnucují a o věcech duchovních rozmlouvají s pacientem či rodinou jen tehdy, projeví-li o takové téma zájem.

zdroj: umirani.cz

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Elenka: Holčička, která chtěla žít

Matko, nekřič! Církev žádá ticho na porodním sále...

Jak umýt dokonale okna za 5 minut? Naučte se to!