"Mámo, ty pláčeš?" nestačí se divit prcek. Je dobře, když to vidí? Měli bychom zadržovat slzy, nebo dát před malým dítětem najevo své city?

Většina psychologů si dnes myslí, že ano. Netýká se to jen maminek, ale také tatínků.

Nedokážu to dát najevo

"Já to prostě nedokážu, už odmalička ne. Nevím kdy a kde jsem k tomu přišla, ale slzy pro mě představují slabost. Když holčičky na táboře plakaly, že se jim stýská po mámě, musela jsem to předstírat, jinak by se mnou nekamarádily. Mně prostě do pláče nebylo. Když mi umřel děda, kterého jsem milovala, neuronila jsem na pohřbu ani slzu. A večer jsem se schovala pod peřinou, aby mě nikdo plakat neviděl a promočila slzami celý polštář," popisuje Iveta, maminka pětileté dcery, který vyrůstala jako jedináček.

Doporučujeme: Necháváte miminko vyplakat? Ubližujete mu!

"Když vidím slzy u manžela, jsem z toho rozpačitá, chlapi by přece plakat neměli! Mám potom problém podívat se mu do očí. A dcera je v tom po mně. Radši uteče, než aby přede mnou ukázala jedinou slzičku. Tak nevím, je to dobře, nebo ne?" ptá se.

Nedokážu to zastavit

To Jitka je její pravý opak. Vyrostla v rodině se třemi dětmi jako nejmladší a navíc jediná holčička. Trochu jí to zůstalo do dospělosti, i když už je máma dvou dospívajících synů.

"Pláču všude: Doma, když mi je smutno, v kině, když je to doják. Naše mamka zase kropí, směje se mi manžel. A kluci to berou jako zcela normální věc. Nepřemýšlím o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, prostě to tak je. Pláč přece patří k životu, ne?" říká.

Plačte, když je proč

"Smutek a žal patří k základním emocím lidského života. Děti by měly vědět, že plakat z vážných důvodů, třeba kvůli úmrtí v rodině, je v pořádku," konstatuje pražská psycholožka Vlasta Svobodová. "Rodiče by svým příkladem měli dětem ukázat, jakým způsobem se emoce zvládají, měli by je naučit, jak se s nimi vyrovnat a pokračovat dál."

Pokud jsou však děti malé a maminka z nějakého důvodu pláče nahlas před nimi, měla by je ujistit, že to není kvůli nim. Měla by emoci pojmenovat a vysvětlit, jaký důvod ji vyvolal. I dospělý má nárok říct: "Je mi moc smutno a cítím se nešťastný. Proto pláču. Do zítřka se z toho vyspím a bude mi lépe, nějak to zvládnu." To se pro jeho děti stane základem zvládání emocí v dospělém životě.

Čtěte také: Ženské slzy: Fungují, nebo ne?

Není však dobré dávat najevo všechny emoce. Základem je ukázat zranitelnou část osobnosti, nikoli tu drsnou. Frustrace či prudký hněv dospělého mohou děti vyděsit a zastrašit.

Ale co táta?

Dříve se kladl důraz na rozumové uvažování s tím, že emoce člověka oslabují a jsou spíše destruktivní. Tato myšlenka v dnešních dospělých ještě trochu doznívá: Chlapi přece nepláčou!

U maminky jsou tedy slzy v pohodě, ale co u táty? Jestliže své emoce vůbec nedává najevo, je to škoda. Tátové by se také měli o své pocity s dětmi dělit, i když to pro ně není snadné. Nicméně u nich platí - všeho s mírou! Holčičkám to obvykle projde, nicméně jejich chlapečkům by se jinak mohly ostatní děti smát.

Jak to děláte vy? Dokážete plakat před svými dětmi? A myslíte si, že je to dobře? O tom můžete diskutovat pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Umřela milovaná babička: Má jít vnuk na pohřeb?

Chodíte doma nazí? Může se to nevyplatit!

Proč ženy tak často pláčou? Mužům to vadí