Opravdová celoživotní přátelství sice obvykle vznikají daleko později, přesto i pětiletí caparti mohou ve školce navázat vztahy, které přetrvají desetiletí.

A i když třeba kamarádství tak dlouho nevydrží, zůstávají kamarádi a kamarádky ze školky v našich vzpomínkách nesmazatelně zapsáni. Aby ne, byli to přece jedni z prvních lidí mimo rodinu, se kterými jsme navázali nějaký osobní vztah.

Ze školky až na univerzitu

Obě slečny se jmenují Tereza. Obě studují druhým rokem stejnou vysokou školu. Táhne jim na dvacet a kamarádí spolu od té chvíle, kdy si Tereza č. 1 přisedla k Tereze č. 2 v mateřské školce. To společné sezení jim vydrželo už 15 let, jen lavice v posluchárně pražské právnické fakulty jsou o něco větší.

„Já bývala spíš plachá, zatímco Terka byla vždycky strašné číslo. Když jsem poprvé přišla do školky, vyjukaná a s pláčem na krajíčku, byla jsem klasický případ na šikanu. Však se taky hned ten den dopoledne ke mně přibatolil chlapeček Kuba a vzal mě lopatičkou po hlavě! No a v tu chvíli ho nějaká blonďatá holka o půl hlavy větší povalila na zadek do písku a pořádně mu vynadala. Byla to ona a od té doby jsme pořád spolu. Daly jsme dokonce dohromady i naše rodiny, abychom se setkávaly i o víkendech. Ani moje mamka o mně toho neví tolik jako Terka," popisuje Tereza 2.

„Nikdy" děti děsí

Holčičky měly štěstí. Stačí totiž třeba obyčejné stěhování, aby se krásné přátelství rozpadlo. A že se týká jen „malých lidí"? I ti mohou být pořádně smutní, když jim kamarád či kamarádka, které mají rádi, náhle zmizí z dohledu. Takové pocity dětí bychom neměli brát na lehkou váhu. Přestože si ještě neumí představit čas úplně stejně jako dospělí, právě v předškolním věku začínají pomalu chápat, co znamená strašidelné „nikdy". A prožívají ho zcela naplno a bezprostředně, jako malou smrt.

Odešla mi…

Janička je už pár dní jako vyměněná: mrzutá, smutná, odmítá se kamarádit s ostatními dětmi. Důvod? Markétka, její nejlepší kamarádka ze školky, se odstěhovala někam daleko. „Nebreč už, brzy si najdeš jinou kamarádku," utěšuje ji narychlo v šatně maminka a postrkuje holčičku do třídy, protože sama spěchá do zaměstnání.

A to je špatně. Jana totiž v tuto chvíli není schopná přijmout strohé mámino vysvětlení. Žije tím, co je tady a teď - a právě v tuto chvíli se jí stýská po Markétce, se kterou si každé ráno hrály v domečku. Navíc ji trápí, že maminka nedokáže její smutek pochopit.

Je to na rodičích

„Dítě má právo být smutné, jeho emoce jsou v dané situaci naprosto přirozené. Měli bychom je respektovat, ne mu je rozmlouvat či bagatelizovat. Nemusíme se ani za každou cenu snažit, aby smutné nebylo. Důležitější je ukázat dítěti nějaký světlý okamžik v dohledné budoucnosti, aby mu nezůstalo jen to strašidelné - už nikdy se neuvidíme," konstatují paní učitelky z pedagogického týmu mateřské školky MiniSvět.

„Můžete se například domluvit, že se dítě, které odešlo, přijde do školky ještě podívat. Vstříc si mohou vyjít i rodiče a podniknout společný výlet, nebo se navštívit. A pokud je kamarád příliš daleko, můžete dítěti navrhnout, aby kamarádovi nakreslilo obrázek, který pak společně pošlete poštou. Neváhejte zapojit i moderní technologie - MMS, fotky posílané mailem či komunikaci přes Skype," radí paní učitelky.

Pomůže i školka

A jak může pomoci paní učitelka ve školce? Dětem v takovéto zátěžové chvíli měla věnovat zvýšenou pozornost. Je vhodné dítě na odchod kamaráda předem připravit, třeba tím, že se pokusí dvojici hrajících si dětí rozšířit o jedno či dvě další, aby po odchodu kamaráda nezůstal ten druhý ve třídě osamocený. Snadněji pak na celou situaci naváže: „Tomášek se odstěhoval, ale minule sis tak pěkně hrál s Kubíkem. Teď jste tady největší - nejšikovnější, nejmenší, nejstarší - a můžete si hrát spolu."

zdroj: minisvetskolka.cz

Vstoupit do galerie | 14 Prvňáčkova výbava: které věci v ní nesmí chybět?

Vstoupit do galerie | 30 Podívejte se, jak sluší školákům uniformy!