Práce s dětmi odlišného etnika není jednoduchá. Liší se už svým vzhledem, což upoutá pozornost hned na první pohled. Není tedy divu, že si svou odlišnost silně uvědomují už v útlém věku.

A vzhledem k české rasové nesnášenlivosti a netoleranci mohou mít bohužel i velmi nehezké zkušenosti. Někdy dokážou být na svoje nové spolužáky, většinou tmavší pleti, zlí sami vrstevníci, jindy i dospělí. O to je pak celá situace bolestnější.

Barva kůže není chyba!

Dítě přece nemůže za to, že se jeho rodiče přestěhovali do cizí země! Přesto může cítit vinu za to, že tu je: nemají ho tu rádi, protože se odlišuje od ostatních! Často ani nechápe proč. A je v této situaci zcela bezbranné, protože změnit nastalou situaci vlastními silami není zkrátka v jeho moci.

Jediné, čeho může dosáhnout, je získat pochopení a snad i úctu od lidí, s nimiž se dostává do každodenního kontaktu. To ovšem není vůbec jednoduché, hodně záleží na povaze: dítě společenské, přátelské a dobromyslné to má díky tomu o hodně jednodušší než dítě uzavřené do sebe. Tomu někdy dokážou spolužáci udělat ve škole pravé peklo.

Tanec na vejcích

Práce s dětmi odlišné národnosti klade vysoké nároky i na dospělé, zejména učitele ve školkách a školách: musí hlídat veškeré vztahy dětí jiného etnika s ostatními, jednat s nimi stejně jako s „vlastními" a přitom být navíc obezřetní ve vlastní komunikaci.

Pedagogové musí hned v počátku zarazit jakékoliv ubližování „jiným" dětem a zároveň hlídat obrácený efekt: někdy stačí skutečně jen malinký náznak úšklebku či posměšku a děti, které se vymykají našim zažitým zvyklostem, se uzavřou samy do sebe a zatvrdí se vůči všem a všemu.

Učitel nemusí být bez viny

„Třináctiletý Jožko byl chlapec snědé pleti. Byl to nesmírně šikovný a obětavý hoch, se kterým nebyly žádné kázeňské problémy. To ovšem platilo vždycky pouze do té doby, než uslyšel na svoji adresu nějakou nevhodnou poznámku, která se ho po citové stránce velice dotkla," vypráví Jana K, plzeňská učitelka.

„Zažila jsem, že ho jedna moje kolegyně zesměšnila kvůli tmavší pleti před celou třídou. V tom momentě v něm nastal zlom a začal se chovat agresivně a zle: přesně tak, jak o něm smýšlela ona pedagožka. To, že šlo jen o holou obranu, si bohužel pak už uvědomil jen málokdo."

Intolerance: problém společnosti

Současná doba přináší stále častěji každodenní kontakt s lidmi jiných národností. Je až hrozivé, jak těžko dokážeme vychovávat tolerantní kantory, kteří by tuto vlastnost dále přenášeli na svoje malé a tolik ovlivnitelné svěřence.

Problém se však netýká pouze pedagogů. Narazit na něj můžeme třeba ve zdravotnictví, ale i kdekoliv jinde. Jde o problém společnosti jako celku, nad kterým by se měla zamyslet každá rodina, protože základ správné výchovy je právě tam.

Vstoupit do galerie | 17 Miroslav Etzler využil právo první noci: krutá pohádka!

zdroj: zdrave.cz