reklama

Je nám pět let a budeme se brát!

Tak zneklidňující. Tak opravdové, tak nevinné. První dětské lásky...

Dětská svatba
Dětská svatba | Foto: Profimedia.cz

Tak zneklidňující. Tak opravdové, tak nevinné. První dětské lásky...

„Zítra potřebuju do školky ty růžové šatičky! A korálky a sponky. Mami, my se totiž budeme s Ondráškem brát, víš," prohlásila nedávno předškolačka Leontýnka. Má na svatbu nárok. Se svým vyvoleným „chodí" už dva roky.

„Skamarádili se hned první den, sotva se uviděli, a vydrželo jim to dodnes. Lea se odmítá vůbec vypravit do školky, když je její velká láska náhodou nemocná. Společně ve školce malují, hrají si na vaření, půjčují si hračky, chodí na procházce za ruce. Jsou si naprosto jistí, že se jako dospělí vezmou. Ondra pro Leu vyrábí malé dárečky, a když se jim ostatní děti zkusily posmívat, tak se popral. Chová se k ní jako opravdový rytíř. Víte, že to své holčičce skoro až závidím - tohle nedokáže většina dospělých mužů okolo mě," usmívá se maminka Irena. „Konec konců my jsme se v tomto věku pořád svatbovali v mámině noční košili."

Napodobují rodiče?

„Oni se milujou, oni se milujou! To není pravda! To je lež jako věž!" určitě to také znáte, ať už jako ti „zamilovaní", nebo jako tak trošku závidějící posměváčci. Co myslíte, je taková první dětská láska jen náklonnost napodobující dospělé vztahy, nebo už jde o vztah mezi pohlavími, byť jen v malém?

„Opačné pohlaví na nás působí, i když jen nevinně, už v batolecím věku. Dokud život naše role neupraví, máme některé typicky mužské a ženské vzorce chování vrozené. U chlapečků potřebu vyniknout, bojovat a chránit, u holčiček pečovat o někoho. Když se k tomu přidá chování odpozorované od dospělých, není nic divného, že si pětiletý pár hraje na mámu a na tátu. Děti se tak učí přijímat pozornost druhého pohlaví a oplácet ji, spolupracovat, pomáhat si… Takové city, byť u malých dětí, si zaslouží pochvalu a toleranci a nejen s ohledem na to, jak moc znamenají pro aktéry," podotýká pražská psycholožka Vlasta Svobodová.

Pozor na extrémy

S těmito vztahy se ovšem začíná projevovat i lidská sexualita. Odrostlejší batolata i předškoláci totiž projevují extrémní zaujetí pro funkce těla a rozmnožovací ústrojí zejména. Sledují rodiče v koupelně, zkoumají vlastní genitálie, hrají si na doktora, porovnávají části těla s kamarády druhého pohlaví. Zkoumání lidské sexuality je u dětí ve věku 3 až 5 let naprosto přirozené a běžné.

„Pokud děti nemají doma ke zkoumání sourozence, stávají se objektem zájmu vrstevníci - a kde jinde je potkat než právě ve školce. Proto už tam sestřičky dávají pozor na dodržování pravidel mezi chlapečky a holčičkami, zejména na záchůdcích. Vzájemné okukování totiž může vyvolat obavy rodičů, třeba když se malý předškolák chlubí svým „pindíkem" holčičkám. Pak je třeba zasáhnout a chování regulovat. V principu jde ovšem o vrozené a přirozené chování," dodává psycholožka.

A co vy? Potkala vás první velká láska už ve školce, nebo jste si na ni museli počkat až do školních lavic? A byla opětovaná, či neopětovaná? Zavzpomínat si můžete v diskuzi pod článkem.

reklama
reklama
reklama