Jako matka totálně selhávám, biju svoje miminko
"Dneska ráno, když jsem dceru přebalovala, měla jednu stranu zadečku fialovou. Přehnala jsem to a je mi z toho špatně." Rádi bychom si předchozí věty vymysleli, ale bohužel jsou pravdivé.
"Dneska ráno, když jsem dceru přebalovala měla jednu stranu zadečku fialovou. Přehnala jsem to, totálně jsem zklamala jako matka. Není to poprvé, co dostala na zadek, když nechce večer spát, ale ne tak moc. Furt na to myslím a je mi z toho špatně."
Rádi bychom si předchozí text vymysleli, ale bohužel je skutečně ze života. Našli jsme ho na webu mojetehotenstvi.cz a týká se rok a půl starého dítěte...
Když je máma zoufalá
"Tak jsem se dnes ráno probudila vedle svý osmnáctiměsíční holčičky a bylo mi do breku. Ona je skvělá, jsem ráda že jí mám, ale občas to prostě nezvládám, protože jsem na ní sama už od narození. Když jí bylo půl roku, našla jsem jí tatínka, jenže ten nás nedávno opustil, a od té doby to prostě nezvládám. Ona je šídlo, strašně zlobí, pořád rabuje šuplíky... Tak na ni řvu ať to nedělá, můžu řvát dvacetkrát denně, a nic. Občas dostane přes ruku, když už mi ujedou nervy, ale včera jsem totálně selhala," svěřuje se maminka na webu mojetehotenstvi.cz.
Čtěte také: Tělesnými tresty dětí si léčí komplexy dospělí!
"Chodí spát kolem deváté hodiny, ale to i musím jít lehnout s ní a čekat, než usne. Tak jsem včera šla zase, ale neusnula, bojkotovala to, a já nervní, protože jsem si chtěla jít umýt hlavu. Dávala jsem ji spát opakovaně, ona vždy vylezla z postele a šla za mnou, já ji vždycky dala na dupu a vrátila do postele. Večer chci mít prostě klid. Bohužel neumím ovládat svou ruku, když mám nervy, dala jsme jí pokaždé hodně na zadek, asi desetkrát, pak už i brečela. Usnula v jedenáct hodin, a já mohla konečně do vany! Jenže mně to bylo tak líto, proto jsem si ji dala do postele a spala s ní a hladila ji. Brečela jsem, a teď brečím taky, když to píšu, tak mě to mrzí. Už to nikdy neudělám, maximálně jen plácnutí na zadek, ale ne toto. Je tu taky někdo takový, nebo jsem jen já taková kráva, která mlátí svoje dítě?" ptá se.
Možná vás to překvapí, ale maminky, které odpovídaly - a že jich byla spousta - sice připouštěly, že miminka se bít nemají, nicméně přesto tu nešťastnici ještě utěšovaly. Tak trochu měly pravdu.
Mlčení jehňátek
"Pokud rodiče bijí malé děti, je to obvykle kvůli vlastním vnitřním konfliktům. Pro samotnou ženu bez partnera představuje mateřství fyzicky i psychicky náročnou a vyčerpávající zátěž. Občas situaci nezvládne a svou frustraci, podráždění, ale i přirozenou lidskou agresivitu si vybije na jediném dostupném slabším tvorovi, miminku. Trestané dítě se rozpláče, mámě se uleví," vysvětluje mechanismus fungování pražská psycholožka Vlasta Svobodová.
Doporučujeme: Babička bije vnuka, aby ho naučila na nočník
Často tak postupují matky, které samy byly v dětství trestané, a proto nyní považují fyzické tresty za normální výchovný prostředek.
Miminka se nebijí!
Jenže tomu tak není. Bití malých dětí nemá vůbec smysl - batolata nedokážou rozlišit příčinu a důsledek, netuší, proč jim maminka - jejich jediná jistota v neznámém světě - způsobuje bolest. Zejména ve výše popsaném případě, kdy máma jednou vezme dceru do postele a mazlí, a podruhé ji za totéž tvrdě potrestá.
Jedinou možnou cestou, jak batole vychovat, je důslednost. I malé dítě by mělo vědět, co smí a nesmí, mít jasná pravidla chováním, kterým bude rozumět. A když je porušuje? Snažte se ovládnout, ošidit, vysvětlit. Rány nepomohou - jen vyvolají začarovaný kruh: Kdo býval jako dítě bit, sám bude bít svoje děti...
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
10 vět, kterými spolehlivě zastavíte dětské zlobení